Nová koncertní sezona v Drážďanech. Thielemann a Trifonov představili úplně jiného Mozarta

Daniil Trifonov se ukázal neobyčejně zdatným ve své hře. Zručnost jeho přednesu v první a třetí větě Klavírního koncertu Wolfganga Amadea Mozarta C dur KV 467 i hra bez not prozradily jeho silnou vůli a rozhled ve studiu klavírního přednesu Mozartovy hudby. K obrovskému citovému vzplanutí naopak došlo ve druhé volné větě. Ta je na rozdíl od ostatních dvou vět Koncertu jednoduchá v technickém smyslu, ovšem i to stačilo, aby Trifonov překrásně vyjádřil tuto jednoduchost a přetavil ji do nejlepší části svojí hry, části plné naděje, krásy a pocitu štěstí.

Jeho přednes lze v některých úsecích přirovnat k přednesu Krystiana Zimermana, především ve smyslu preciznosti a hry bez jakéhokoli zaváhání. Ovšem svoji autenticitu si Trifonov rozhodně zachoval (především ve výše zmíněné druhé větě). A lze předpokládat, že se bezesporu jedná o novou klavírní hvězdu prvního formátu. Mozartův koncert skýtá obrovský prostor pro silnou virtuozitu, kterou Trifonov ukázal v takové míře, že se dozajista jednalo o vrchol zahajovacího koncertu.

Velmi citlivá a vyrovnaná hra se projevovala v celé skladbě. Nelze se ale ubránit pocitu, že celek vyzněl silně romanticky. Náhlé a nečekané změny tempa byly znát především v sólových pasážích. Autorovi recenze to nevadilo, naopak v tom viděl jisté, ale citlivé experimentování a jakési posouvání interpretace Mozarta a doby, ve které tvořil. Pro některé posluchače, především pro ty, kteří trvají na silné autentičnosti Mozartova zvuku, mohl být koncert až na hraně. Podle ohlasu obecenstva to byl ale jednoznačný úspěch.

Christian Thielemann je skvělým dirigentem, který sice může působit usedlým dojmem, ovšem zdání klame. Jeho Beethovenův cyklus s Vídeňskými filharmoniky z poslední doby způsobil senzaci a podle mnoha kritiků a také autora této recenze je jednou z nejpovedenějších interpretací Beethovena obecně. Mozartův klavírní koncert v Drážďanech poskytl stejně zajímavý prostor pro polemiky a přemýšlení. Zvuk orchestru byl na rozdíl od Trifonova na Mozarta nezvykle zemitý a tuhý. Což v porovnání se sólistou působilo velmi odlišně a přitom vznešeně. Proto ta výše uvedená poznámka, že koncert vyzněl silně romanticky. Od dirigenta šlo jistě o záměr, aby tak více umocnil jedinečnou hru sólisty. Společný zvuk tedy překonal očekávání. I vizuálně bylo znát, že všichni hudebníci, sólista i dirigent si zkrátka sedli. Dialog mezi všemi fungoval výborně.

V čem si je Christian Thielemann jistý, jsou symfonie Antona Brucknera. A stejně jako Mozart (i když s „jiným“ zvukem), tak i Brucknerova expresivita se do prostor Semperoper neobyčejně hodí. Třetí symfonie je sice oproti dalším méně známá, ovšem obsahuje překrásné pasáže, kde posluchač najde všechny klasické atributy Brucknerova díla. Zvukovou barevnost, silnou monumentalitu, rozlehlou formu, harmonickou expresivitu, neobyčejné a nenapodobitelné citové vyjádření a patos.

Bruckner byl celoživotním samotářem, ovšem zcela oddaným svému hudebnímu poslání. Tento vídeňský pedagog měl se svou hudbou podobný osud jako jeho žák Mahler. Za autorova života posluchači naplno nepochopili hudební záměr díla jako celku. Přitom Bruckner dal ve druhé polovině devatenáctého století symfonii bezpochyby zcela nové impulzy.

Zvuk Brucknerova díla je nezaměnitelný. Sächsische Staatskapelle Dresden se po celou skladbu soustředila na monumentální motivy. V těch byla nejjistější a nejlepší. Barokně navršené hudební masy orchestr vykreslil tak dokonale, až v některých částech dosahovala hudební energie katarze. Finále, které sumarizuje celou skladbu, dolehlo na posluchače naprosto odevzdaně. I ostatní části skladby se povedly. Je potřeba pochválit jmenovitě všechny žestě, hráči si byli jisti v lehkých a pocitově silných momentech. Po zážitku z Mozarta bylo ovšem velmi složité najít v interpretaci Brucknera jakékoli jedinečné momenty.

Pokud má první koncert sezony napovědět, jaký bude celý hudební rok, tak se mají posluchači Sächsische Staatskapelle Dresden na co těšit. První koncert v Drážďanech totiž ukázal tolik různých momentů hudby, že by na ně potřebovaly některé orchestry koncertů několik. Drážďanské koncerty se vyplatí navštívit. Krátká vzdálenost z Prahy stojí za to, aby posluchači poznali i jiné hudební zážitky, než máme u nás doma.

Hodnocení autora recenze: 90%

1. Symphoniekonzert
Sächsische Staatskapelle Dresden
Dirigent: Christian Thielemann
Daniil Trifonov (klavír)
2. a 3. září 2016 Semperoper Drážďany
(psáno z koncertu 3.9.) 

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavierkonzert C dur KV 467
Anton Bruckner: Symphonie Nr. 3, d moll

www.staatskapelle-dresden.de