Třetí symfonie Gustava Mahlera patří v oboru novodobé symfonie vůbec k nejdelším. Její provedení trvalo bezmála dvě hodiny. To je standardní délka divadelních představení rozčleněných na dějství jednou až dvěma přestávkami. Koncert České filharmonie nenabídl k odpočinku ani jednu, a tak vznikl náročný časový rozměr pro všechny v sále, především však pro hráče orchestru a jeho dirigenta. Těžký maratón zvládli všichni se ctí a stali se hlavními strůjci enormního úspěchu celého díla.
Nepoměrně menší prostor zaplnila pak altová sóla a výstupy ženského a dětského sboru probíhající ve čtvrté a páté větě šestivětého celku. Texty zpívaných partií jsou převzaty z díla Friedricha Nietscheho a souboru lidové poezie Chlapcův kouzelný roh, jenž je základem i některých dalších Mahlerových skladeb. Pěvecké pasáže ústrojně zapadaly do vývoje rozsáhlého celku, který k němu směřoval v předcházejících instrumentálních větách a od nich se také odrážel ve větě závěrečné.
Má-li zaplnit symfonické dílo celý koncert, musí nabídnout pestrou směsici výrazových prostředků, jež sice sceluje společná idea, ale pestrost jejich druhů nesmí být omezena. Jen si vzpomeňme na běžné večery, kde zazní obvykle tři až čtyři skladby z různých slohových období a s odlišným hudebním obsahem. Gustavu Mahlerovi se podmínka pestrosti hudebního materiálu daří splnit v každé jeho celovečerní skladbě. Je to proto, že si bere za základ nosnou ideu, k její realizaci pak na pomoc názvuky užitých žánrů, lidové hudby, hudby pro divadlo a dokonce i náznaků citací známých skladeb. Práce se žánry a jejich nečekané proměny se stávají nejenom příjemnými orientačními body pro posluchače, ale v rukou Gustava Mahlera i prostředkem při tvorbě formy díla. Proměny žánrových charakteristik se nedějí v Mahlerových symfoniích jenom na rozhraní vět, ale i v jejich nitru – a to je velmi razantní nástroj při řešení stavby. Existence žánrových exkurzí má také expanzívní vliv při narůstání časového rozsahu celku.
Mahlerova Symfonie č. 3 d moll vznikla v létech 1893–1896. Dlouho se hrály jen samostatně jednotlivé věty, v ucelené formě symfonie zazněla v premiéře až v roce 1903. Dílem 20. století však není jen datem prvního uvedení, ale i žánrově organizovanou strukturou, která se v symfoniích starších romantiků neuplatňovala. Zdobí jej barvitá instrumentace obřího symfonického tělesa přinášející děsivé temné barvy, stejně tak barvy éterické. Vše v netušeném množství odstínů.
Ve starších poznámkách o této symfonii se uvádí pomocný název „Co mi vyprávěla příroda“. K jeho připojení došlo z důvodu původních programních názvů jednotlivých vět. První nesla název „Pan se probouzí: Léto přichází do země“, druhá „Co mi vyprávějí luční květiny“, třetí zhudebňuje, co skladateli vyprávěla zvířata v lese, poté člověk a andělé (v obou jsou uvedené texty). Závěrečnou šestou větu Mahler nadepsal „Co mi vypráví láska“.
S velkým odstupem od ostatních dominuje v délce věta první Kräftig. Entschieden. Je rezervoárem nálad obměňujících se v dalších kratších větách. Ve formě je nesena pulsujícím pochodem, jenž se střídá s kompozičně obdivuhodnými, velmi pomalými, často žesťově rozeznělými částmi. Mahler první větu označil za základní úroveň pyramidy, která nese ty ostatní. Byla pro něj prvním dílem celku a ostatní dohromady pak tvořily díl druhý. I když Mahlerův názor na stavbu Třetí symfonie lze dnes poopravit, nemůžeme popřít, že připravil pestrou směsici nálad tak, aby udržel pozornost posluchače po celý čas.
Projekt nového nastudování všech Mahlerových symfonií Českou filharmonií pod vedením Semjona Byčkova a jejich nahrání na zvukové nosiče, probíhající v současné době, podněcuje svými prvními snímky nebývalou pozornost u nás i v zahraničí. Svá svědectví o progresivitě nové interpretace podává průběžně i náš portál. Kritici se shodují v názoru, že Semjon Byčkov přibližuje Mahlera dnešnímu člověku. To samé platí i o novém nastudování jeho Třetí symfonie.
Byčkov vede orchestr ke zvýrazňování charakteristik dobových nonartificiálních názvuků (například valčíkových sentimentů v rámci druhé věty Tempo di Menuetto. Sehr mässig), lidovému civilismu v popěvcích (například ve větě třetí Comodo. Scherzando. Ohne Hast.), k připomenutí městského folkloru v hostincích, který slýcháme i dnes. V instrumentálních částech podává Mahlerovu hudbu jakoby kolážovitě tak, že jí všichni rozumíme. Zpívané pasáže se staly svědectvími filosofického a religiosního nastavení člověka Mahlerovy doby. Jejich obsah předala s velkým výrazovým angažmá mezzosopranistka Catriona Morison, spolehlivě své party provedly pěvecké sbory.
V pojetí Byčkova došlo tak k oprávněné revizi výše uvedeného Mahlerova názoru na dvojdílnost celého symfonického kolosu. Přes rozměrnost první věty bylo možno z provedení skladby postihnout, že první celek tvoří první tři věty instrumentální, další celek věty vokální (čtvrtá a pátá věta), a celek třetí pak naplňuje věta šestá, závěrečná. Tu autor původně nazval „Co mi vypráví láska“.
Poslední část symfonie neobsahuje žánrové exkurze do nonartificiálních oblastí, tím se zásadně odlišuje od zbytku kompozice. Hypoteticky vzato je smírným a na samém konci glorifikujícím zhudebněním vztahu skladatele k lásce v obecném slova smyslu. Protože autor veškeré programní názvy jednotlivých vět v partituře zrušil a nechtěl se k nim ani vyjadřovat, nelze se závazně zabývat otázkou, o jakou lásku se vlastně jedná. V hudbě poslední věty však Mahler nabídl odpověď a Semjon Byčkov ji objevil. V interpretaci totiž zvýraznil mnohá místa, kde Mahler naznačuje vazby ke svým oblíbeným autorům. A tak se mihne Mozart, Beethoven, Smetana, Dvořák, Čajkovskij. Tolik z jednoho poslechu, další by určitě následovali z podrobnějšího studia. Komu patří ona nastíněná láska, je tedy nasnadě. Jednoduše řečeno: Mahlera je třeba poslouchat s pomocí asociací. Výsledek poznání díla nemusí mít objektivní formu. Vnímateli však přinese prožitek, a o to přece jde.
Jak již bylo zmíněno, provedení Mahlerovy Třetí symfonie, bezmála dvouhodinového díla, proběhlo bez přestávky. Velký umělecký zážitek přinesli svým zaníceným výkonem všichni protagonisté. Mezi nimi se skvěla i celá řada sólistů ve všech složkách České filharmonie.
Gustav Mahler: Symfonie č. 3 d moll
31. ledna 2024, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum
Účinkující
Catriona Morison – mezzosoprán
Pražský filharmonický sbor (ženský sbor)
Pueri gaudentes chlapecký sbor
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent
