O hudbě s Igorem Ardaševem. Notebook Michala Maška (34)

  1. 1
  2. 2

Vzpomínám si dobře, kdy jsem jméno Igora Ardaševa slyšel poprvé. Bylo to ještě před rokem 1989, kdy jsem se pokoušel uspět na soutěži Virtuosi per musica di pianoforte, a Igor Ardašev byl již dávno jediným československým absolutním vítězem. Mluvilo se o něm jako o největší pianistické naději a já jsem jeho vývoj neustále sledoval. Sbíral jsem jeho nahrávky, které mám tuším všechny, navštěvoval jeho koncerty. Osud nás několikrát také svedl dohromady, symbolicky jsem se o několik let později stal druhým absolutním vítězem oné soutěže, spolupracovali jsme na poslední nahrávce Josefa Suka a pak se nám podařilo, tuším že v roce 2012 v Karlových Varech na Beethovenově festivalu, seznámit se osobně. V roce 2013 jsme společně s Karlem Košárkem nastudovali Mozartův a Bachův koncert pro tři klavíry a nyní jsme připravili pro vystoupení s Valérií Zawadskou Dvořákovy Slovanské tance.

Přiznám se, že cítím tak trochu povinnost věnovat jeden díl Notebooku tak mimořádnému umělci, protože mám již nějakou dobu pocit, že o něm není slyšet zdaleka tak, jak by si zasloužil. Věřte tomu, nebo ne, ale po Rudolfu Firkušném a nedávno zesnulém Ivanu Moravcovi je Igor Ardašev naším nejvýznamnějším klavíristou. A nechápejte prosím toto řazení jako kvalitativní, ale jako řazení chronologické, dle data narození.

Podívejme se jenom na schopnosti těchto tří pánů: dar obrovské techniky, velké paměti, neuvěřitelné zvukové představivosti a zcela mimořádného intelektu. Vše ve svrchované míře vyvážené, v kombinaci s upřímností a čistotou projevu, která nezná falešnosti ani jakýchkoli klišé převzatých odjinud. Tři svébytné osobnosti, jejichž startovní čára je tam, kde se mnozí dnešní – mediálně úspěšnější – muzikanti nenacházejí ani po dvaceti letech tvrdého drilu.

Igor Ardašev je zcela mimořádnou uměleckou osobností, a myslím, že každý, kdo se s ním setká, to musí potvrdit. Je to člověk, který – tak jak jsem ho měl možnost poznat – dosáhl úžasné vnitřní vyrovnanosti, kterou pak kolem sebe šíří a – aniž by to dělal cíleně – zcela okouzluje své okolí.

S Igorem občas vedeme debaty o hudbě a rád bych vás tímto nechal alespoň trochu nahlédnout do jeho světa.Igor Ardašev (foto Pražské jaro)

Igore, říkáš, že se skladbu učíš nejprve bez klavíru a s hudbou obecně trávíš více času bez nástroje než u něj, mnohahodinovým mechanickým cvičením. Vychází tedy tvoje představa ze zvuku klavíru? Nebo jak funguje tvůj systém? Horowitz i jiní klavíristé říkali, že imitují v podstatě lidský hlas. S tím ale já zcela nesouhlasím – klavír přináší něco úplně jiného než lidský hlas a těžko si také lze představit fráze zazpívané tak, jak je hrál třeba Horowitz. To by bylo absolutně neposlouchatelné…

S pojmem systém bych byl opatrný, neustále při své práci experimentuji s tím, jak studovat, je to proměnlivý proces. Nejdříve chci mít představu, jak má hudba znít, poté ji zkouším přenášet na nástroj. Ke druhé části tvé otázky týkající se zpěvu: mám za to, že zákonitosti například tvorby frází, cítění intervalů atd. pocházejí původně ze zpěvu. Pokud si jich jsme vědomi při hře na nástroj a používáme je, může nám to být k užitku.

Moje zkušenost po letech je, že nemusím cvičit tolik času jako dřív, prakticky mi stačí kolem padesáti minut denně (dál moje výkonnost neroste), ale zcela klíčová je denní pravidelnost a absolutní koncentrace. Jediná nota nesmí být zahrána samovolně, nezacíleně. Kolik ty potřebuješ průměrně času k cvičení na nástroji, tedy abys měl prsty schopné akce, realizovat svůj záměr?

Ta denní pravidelnost je zajímavý faktor. Pokud dva týdny nehraji, dá mnohem více práce navázat na rozpracované věci než při každodenním kontaktu s nástrojem. Nicméně občas odstup neuškodí, z důvodu emocionální únavy, která se při pracovně náročnějších obdobích občas vyskytne. Absence vlastní hry po dobu třeba i jen několika dnů je potom tak trochu analogií spánku. Ke tvé otázce: místo průměrného údaje času stráveného u nástroje bych uvedl spíše krajní body intervalu – od jedné do pěti hodin. Závisí na více faktorech – počet nadcházejících vystoupení, nový či již zažitý repertoár, obtížnost skladeb…

Vím, že jsi také říkal, že jsi jako mladý byl schopen vzít záskok dvě hodiny před přímým přenosem v rozhlase, a nevěděl jsi do té doby, co se bude hrát.

To musím upřesnit: jednalo se o komorní hru s flétnistou (Sonáta pro flétnu a klavír Francise Poulence) a noty jsem si mohl asi hodinu v klidu číst. Dnes bych si na podobný kaskadérský kousek již netroufl. S léty přibývá pocitu zodpovědnosti, a potřeba mít k dispozici notový text s dostatečným předstihem je zcela přirozená. Za vhodný interval dnes považuji dva až tři měsíce.Igor Ardašev (foto Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)Bavili jsem se o Andrási Schiffovi, o tom, jak říká, že není nikomu dáno umět hrát vše. Kteří autoři nebo řekněme spíše které skladby, abychom byli úplně konkrétní, jsou pro tebe zásadní, se kterými nejvíce souzníš? Určitě tam asi bude Beethoven, tuším?

Beethovenova hudba mě přitahuje zcela zásadně. Pak jsou to romantikové, Rachmaninov, Schumann, ale i autoři dvacátého století, stále více Janáček, Prokofjev… Zároveň však záměrně nechci vlivy klíčových hudebních skladatelů srovnávat. Asi se shodneme na tom, že často i jednotlivá díla velkých hudebních skladatelů představují světy samy o sobě. Jde o to, jak se nám při studiu do toho či onoho světa podaří proniknout. Obvykle se mi stává, že mě nejvíce zaujmou ty skladby, na kterých právě pracuji.

Schiff také říká, že Beethoven by se měl veřejně provozovat až od určitého věku, on sám čekal údajně do čtyřiceti. Musím se přiznat, že mu začínám do jisté míry rozumět, objevuji v Beethovenovi věci, které jsou pro velmi mladého člověka skoro nepředstavitelné, a tak i nerealizovatelné. Jedním z faktorů je i to, že postupem času označuji Beethovena za největšího melodika hudební literatury. I před Schubertem. Mám nyní v hlavě tvoje aktuální provedení Appassionaty a velice silně vnímám právě uvolněnou melodiku, stejně jak to slyším u Kempffa nebo právě Schiffa.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na