Ondřej Macek: Barokní hudba mě fascinuje svou dramatičností

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Barokní soubor Hof-Musici používá přídomek mezinárodní. Co přiměje muzikanty ze zahraničí, aby neváhali podstoupit dalekou cestu a potíže s vyřízením všech přeshraničních covidových opatření, co je táhne opakovaně na jedno místo? Je to jednoduché – tak ideální podmínky pro barokní soubor provádějící barokní operu jinde na světě nenajdete!

Ondřej Macek (zdroj Alexander Stipsits)
Ondřej Macek (zdroj Alexander Stipsits)

Základem je světový unikát – zcela funkční zámecké barokní divadlo. K tomu se v objektu zvaném „Kláštery“ podařilo zbudovat Centrum barokní kultury, které zahrnuje kancelář, knihovnu, zkušebnu pro soubor Hof-Musici, dostatek prostor na uskladnění not a kostýmů. Dlouholetá spolupráce s Nadací barokního divadla zámku Český Krumlov souboru zajišťuje přístup do tohoto světového unikátu, kdykoliv je to potřeba. Jak mi Ondřej Macek, vedoucí souboru Hof-Musici, osvětlil při našem rozhovoru, jen barokní opera zahraná v kulisách barokního divadla a podle striktních pravidel sepsaných v dobových traktátech dává úplný smysl, hru s perspektivou na jiných místech se vám tak dokonale nepodaří uhrát. Takováto plně funkční původní barokní divadla jsou na světě pouze dvě, to „naše“ v Českém Krumlově, a to druhé ve švédském Drottigholmu.

Ondřej Macek chystá se svým souborem 17. a 18. září 2021 v Českém Krumlově v rámci Festivalu barokních umění další novodobou světovou premiéru barokní serenaty – tentokrát to bude titul Antonia Draghiho „Gli Oblighi dell´Universo“ (Závazky Všehomíra). Během představení Ondřej Macek řídí soubor Hof-Musici jak se sluší a patří od svého milovaného cembala. Jeho největším potěšením je bádat a hledat ve starých archiváliích „staronové“ skvosty. Kdyby chytil zlatou rybku, nepřál by si, aby se všechny ty nemovitosti, o kterých byla výše řeč, staly jeho majetkem. Největším jeho přáním totiž je, jak mi prozradil, aby mu dovolili jednu poučeně interpretovanou barokní operu provést ve švédském Drottigholmu.

V prosinci oslavíte významné životní jubileum – dá se říci, že se to dá v optimistickém pohledu považovat za polovinu vaší životní cesty. Mohl byste pro nás zkusit – možná poprvé v životě – rekapitulovat svůj život a dílo?
To jste mne zaskočila hned na začátku… Skutečně mě zatím nikdy nenapadlo rekapitulovat svůj život, tím méně pak nějaké dílo. Celý život se zabývám hudbou geniálních nebo přinejmenším nadprůměrných skladatelů – je to tedy jejich tvorba, co mě zajímá, a svoji práci za nějaké zvláštní dílo vůbec nepovažuji.

Letošní oslavy vám pravděpodobně naruší situace kolem COVID-19 a možná i nouzový stav – ale pokud zůstaneme optimističtí, jaké plánujete oslavy? Myšleno v pracovní oblasti – ale i v té rodinné.
Kdepak, žádné oslavy neplánuji. Budu rád, když v té době nebudou zase zavřené hospody a bude možné si legálně připít půllitrem plzně, nebo sklenkou červeného z jižní Itálie nebo třeba z Kutné Hory…

Ondřej Macek (zdroj Alexander Stipsits)
Ondřej Macek (zdroj Alexander Stipsits)

Jak přežíváte v době koronavirové? Ovlivnila pandemie COVID-19 nějak podstatně váš život?
Snažím se ze situace vytěžit nějaká pozitiva – nářky na „dobu koronavirovou“ se na nás i tak valí ze všech stran už déle než rok. A pozitiva se rozhodně najdou: Během této doby jsem si za měsíc přečetl více knížek než před tím za rok, v lesích kolem Krumlova jsem objevil místa, kde jsem za pětadvacet let, co tam žiji, nikdy nebyl, díky digitalizovaným fondům nejrůznějších světových knihoven a archivů jsem si prostudoval kvantum partitur, libret a dobových spisů, k čemuž bych se jinak nikdy nedostal. A v neposlední řadě jsme s kolegy zpěváky a hudebníky uskutečnili několik malých projektů, které jsou (nebo teprve budou) k zhlédnutí a poslechu na internetu. To díky rakouskému dokumentaristovi Alexandrovi Stipsitsovi, který hned v prvních týdnech po vypuknutí pandemie loni v břenu přišel s nápadem využít čas, a místo zrušených koncertů nahrávat videa s hudbou, která by se nějakým způsobem vztahovala k nastalé situaci. Vzhledem k tomu, že 17. století bylo poznamenáno častými (a skutečně katastrofálními) morovými epidemiemi, o zajímavý repertoár – právě i díky dostupnosti pramenů na internetu – nebyla nouze. Dokonce jsme v době všeobecného rušení koncertů a festivalů založili jeden festival nový – v historické perle česko-moravsko-rakouského pomezí, ve Slavonicích. Na Velká pátek, Bílou sobotu a Velikonoční neděli jsme zde v nadmíru inspirativním prostředí dvou malých kostelů odehráli tři koncerty – zatím vzhledem k situaci před kamerou a bez publika, ale doufáme, že příští rok budeme moci navázat druhým ročníkem a, pokud možno, za přítomnosti živých posluchačů.

Jak jste se vlastně dostal k hudbě? Pocházíte z hudební rodiny?
Vysloveně z hudební rodiny nepocházím, rozhodně ale z hudbymilovné. Můj dědeček po přeslici byl hudební publicista Přemysl Pražák, popularizátor zejména díla Bedřicha Smetany. Byli jsme – já a moji dva sourozenci – k hudbě vedeni od malička. Prodanou nevěstu a Mou vlast jsme v duchu rodinné tradice znali bezmála zpaměti ještě v předškolním věku. Pak následovala Hubička, Dalibor a další Smetanovy opery. Opera, a klasická hudba vůbec, pak pro mě i mé sourozence zůstala buď profesí, nebo aspoň koníčkem.

Co vás osobně dovedlo k tomu, že se věnujete primárně staré – barokní hudbě? Co vás na ní tak uchvacuje?
Pokud si dobře vzpomínám, učarovala mi barokní hudba hned vzápětí po zmiňovaných smetanovských začátcích. Pubertu jsem strávil s Donem Giovannim – chodil jsem na každé představení v tehdejším Smetanově divadle (což bylo zhruba jednou týdně) a na jeho libretu jsem se de facto naučil italsky. A odtud byl už jen krůček k barokní vokální hudbě a zejména italské opeře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments