Opera Němá z Portici ve Staatstheater Kassel byla promarněnou šancí

  1. 1
  2. 2
Mohla to být velká hudební událost – Staatstheater Kassel nastudoval a zařadil na svůj repertoár legendární, ještě před půl stoletím slavnou a v každém případě výbornou operu francouzského skladatele Daniela Francois Esprit Aubera La muette de Portici (Němá z Portici).

Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – Emma McNairy, 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)
Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – Emma McNairy, 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)

Dílo mělo premiéru 29. února 1828 v pařížské opeře, je první z žánru tzv. „velké opery“ a vyniká působivými melodiemi, atraktivními sólovými výstupy a velkými sborovými a tanečními scénami. Po senzačním úspěchu se okamžitě rozlétlo do celé Evropy a v pražském Stavovském divadle mělo premiéru již 30. července 1829. Není náhodou, že právě předehru k Němé z Portici hrál jako čerstvý „šlágr“ v říjnu 1830 šestiletý Bedřich Smetana, tehdejší české zázračné dítě, na slavnostní akademii v Litomyšli na počest císaře Františka I.

Němá z Portici přináší silný dramatický příběh nejen o lásce a soucitu, ale především o touze po svobodě. Je to dílo, které má v sobě vzdor, sílu a nezkrotnou odvahu boje za lidskost hrdost. Také v sobě nese jeden věčný podtext – jakou cenu je třeba za takový boj zaplatit a kdy a proč se povstání proti útlaku zvrtne. Její děj volně vychází z povstání proti španělské nadvládě v Neapoli v roce 1647. Inspirací pro titulní postavu Fenelly bylo dílo Waltera Scotta Peveril of the Peak (1823). Tuto sestru chudého rybáře Masaniella svede a opustí Alfonso z Arcos. Jeho otec, neapolský místokrál, ji pak nechá tajně uvěznit, aby nerušila přípravu svatby Alfonse se španělskou princeznou Elvírou. Při svatebním obřadu však vyjde celá pravda najevo – Fenelle se totiž podaří z vězení prchnout, přímo před chrámem hledá ochranu u Elvíry, která jí záštitu slibuje. Dalšímu zatčení v nastalém zmatku Fenella unikne a uchyluje se k bratrovi. Touha po pomstě nad svévolí mocných propukne ve velkém povstání, v jehož čele stane Masaniello. Povstání je sice úspěšné, na Masaniellův vkus však příliš krvavé a on odmítá jinými povstalci požadované zavraždění místokrále a jeho syna. Na Fenellinu přímluvu dokonce poskytuje Elvíře i Alfonsovi (jehož totožnost nezná) přístřeší. Proto je svými někdejšími druhy a přítelem Pietrem označen za zrádce, a to i v okamžiku, kdy má jako vůdce povstání převzít vládu nad Neapolí. Pietro dokonce omámí Masaniella jedem a sám se ujme velení. Alfonso mezitím shromáždil svá vojska a vede je do střetu s povstalci. Ve vypjatém okamžiku dochází k náhlému výbuchu Vesuvu. Blouznícího Masaniella přivádí sice Fenella k plnému vědomí, on se pustí do boje, ale novou záchranou Elvíry si podepisuje ortel smrti – umírá rukou svých vlastních přátel jako zrádce. Povstání je zastaveno. Fenella se v zoufalství vrhá do mořských vln.

Němá z Portici je dílo tak silné, že v době svého vzniku burcovalo davy, podporovalo svobodomyslné cítění po celé Evropě a jeho tehdy notoricky známé melodie si pískali lidé na ulici. Představení 25. srpna 1830 v Bruselu se stalo podnětem k povstání za osvobození Belgie, což je v historii operního žánru naprosto ojedinělé. Tato opera je přelomovým dílem – zahájila etapu „velké francouzské opery“, ovlivnila Meyerbeerovu a Halévyho tvorbu a vzbudila obdiv Richarda Wagnera. Její úspěch přetrval i ve 20. století, v jeho první polovině se stala předlohou k několika filmům. Dnes však upadla takřka v zapomenutí. A to přesto, že je nejen hudebně mimořádně působivá, ale že dílo v sobě skrývá i jeden zcela unikátní a originální paradox – hlavní postava v opeře je němá! Role němé dívky Fenelly, která je příčinou tragické zápletky, byla napsána pro primabalerínu pařížské Opery Lise Noblet, která ji také na premiéře ztvárnila.

Novodobých inscenací tohoto díla je přitom pomálu. I v zahraničí, kde bývají dramaturgové odvážnější a nebojí se „zalovit“ mezi pozapomenutými klenoty oper 19. století, je její uvedení raritou. Jedním z důvodů je možná i její interpretační náročnost. Daniel Francois Esprit Auber (1782–1871) v ní totiž napsal dva obtížné tenorové party, které vyžadují vynikající pěvce s velkým rozsahem a jistými výškami. K tomu je třeba připočítat rovněž velmi exponovaný sopránový part Elvíry. A těžké je i nastudování velkých sborových scén.

Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)
Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)

V Kasselu si byli vědomi této náročnosti a neváhali obsadit do hlavních rolí renomované pěvce v čele s vynikajícím tenoristou Ricardo Tamurou v roli Masaniella (mimo jiné zpíval Verdiho Radama na festivalu Arena di Verona či Vévodu z Rigoletta v newyorské Metropolitní opeře). V tomto obsazení mohla Auberova opera skutečně zazářit v plném lesku. Nezazářila. Důvodem je zcela absurdní přístup režiséra Paula-Georga Dittricha. Po režijních a dramaturgických zásazích nebyla celkovým výsledkem inscenace opery D. F. E. Aubera Němá z Portici, ale tvar, v němž opera jako žánr přestala existovat.

Pětiaktové Auberovo dílo je zcela rozbito, struktura, děj a smysl zničen. Vyznat se v něm prakticky nelze. Režisér celou operu rozebral na části, znovu je poskládal, přeházel, proškrtal, balety vypustil, přidal další hudbu (i popovou), a to vše proložil dopsanými rozsáhlými mluvenými dialogy a celými scénickými bloky; některé z nich podkresluje zlomek Auberovy hudby. To vše proto, aby Dittrich mohl vytvořit dokumentární divadlo o historických revolučních událostech v Kasselu. Zpěvné texty zůstaly ve francouzštině, mluvené jsou v němčině. Vznikla žánrově nevyhraněná směs opery, činohry se scénickou hudbou, filmu a historického filmového dokumentu. Vůbec v ní nejde o hudbu a Němou z Portici.

Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – Filippo Bettoschi, 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)
Daniel Francois Esprit Auber: La muette de Portici – Filippo Bettoschi, 14. května 2022, Staatstheater Kassel (zdroj Staatstheater Kassel, foto Isabel Machado Rios)

O nové dramaturgii se však v programu nedočtete, je v něm jen originální děj, jako autoři libreta jsou uvedeni pouze skuteční Auberovi libretisté Eugène Scribe a Germain Delavigne. Na jevišti se přitom děje něco docela jiného!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments