Operní panorama Heleny Havlíkové (117)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 22. do 28. dubna 2013
– Jeníček s Mařenkou jako dítě a kouzla 
– McVicarovo historické dovádění, tentokrát v Met 
– Inspirace na dny příští 
***

Jeníček s Mařenkou jako děti a kouzla

Dalším přímým přenosem, díky kterému mohou diváci i u nás (v kinech v Praze, Chrudimi, Táboře nebo Havířově) sledovat operní produkce z vybraných evropských divadel (londýnská Královská opera, Pařížská opera či milánská La Scala), byla Perníková chaloupka Engelberta Humperdincka (1854-1921) z Pařížské národní opery, v tomto případě z Palais Garnier. Opět bylo zřejmé, jak je taková konkurence zavedeným přenosům z Met přínosná.

Mladému Humperdinckovi (podobně jako mnoha jeho především německým současníkům) se stalo osudovým (i osudným) setkání s Wagnerovou hudbou a pak i se samotným Mistrem – Wagnerovu vlivu zcela podlehl. Potloukal se po hudební Evropě, ale jako skladatel, který by se touto prací uživil, se neprosadil a Perníková chaloupka je prakticky jediným jeho dílem, které je dnes uváděno.Hänsel und Gretel, jak se opera jmenuje v německém originále, vznikla pro zábavu, jako rodinné domácí divadlo, když Humperdinckova sestra Adelheid Wette převyprávěla pro tento účel pohádku bratří Grimmů (u nás známou pod názvem Perníková chaloupka). Nebyla to první spolupráce bratra se sestrou, předtím takto provedli Sněhurku. Hudební doprovod k Perníkové chaloupce ale Humperdinck postupně přepracoval až do podoby prokomponované opery – výmarskou premiéru (1893) řídil Richard Strauss.

Mnoho dospělých si jistě pamatuje, jak jim v dětství při poslouchání pochmurných pohádek bratří Grimmů (sepsaných podle lidového vyprávění) strachy naskakovala husí kůže, jejich pohádky většinou nejsou ideálním čtením na dobrou noc (zaživa upečená ježibaba jistě klidnému spánku nepřidá). Nápadité francouzské operní režisérce Mariame Clément se ve spolupráci s její stálou výtvarnicí Julií Hansen podařilo tento tísnivý příběh neustále hladových dětí z chudé rodiny košťatáře otevřít s bohatou divadelní fantazií a vybalancovat poměr „dobrého a zlého“ – ale i tak je to operní pohádka spíše pro dospělé.Inscenátorky operu umístily do jakéhosi patrového domečku pro panenky, který je v průřezu otevřen do hlediště. „Žijí“ v něm dvě měšťanské rodiny se dvěma dětmi – jedna „skutečná“, v níž zoufalý otec hořekuje nad stohy účtů i nedostatečným obsahem své peněženky, druhá jako zobrazení snů dětí, kde v ložnici ožívá tajemný les. Vtipný a funkční byl nápad režisérky zapojit do hry vedle zpívajících představitelů dětí (Hänsel – sopranistka Daniela Sindram, Gretel – mezzosopranistka Anne-Catherine Gillet) a jejich rodičů (Gertrud – Irmgard Vilsmaier, Peter – Jochen Schmeckenbecher) i jejich hraná alter ega (dětský pár má dokonce dvě dvojice dublů), příběh je navíc takto rozehrán nejen ve dvou patrech domku, ale i času. Otec Peter již prodává coby technologickou vymoženost první elektrické vysavače, zatímco jeho alter ego ve vedlejším pokojíčku ještě obchoduje s košťaty. Nebo zatímco „malí“ sourozenci spí ve svých postýlkách, ve vedlejší ložnici zpívající Jeníček s Mařenkou předvádějí jejich sny, do kterých vstupují pohádkové bytosti hodné i ty méně hodné, kterých je lépe se bát (třeba strašlivých pracek s drápy, které se vysunou pod postýlkou).Perníková chaloupka, obývaná Ježibabou, přijede v podobě obrovského několikapatrového dortu. Roli Ježibaby si užila wagnerovská legenda Anja Silja – když pak děti lapí, uvězní je v domečku, kde Jeníčka „ve výkrmně“ hlídá veliký pavouk. Na sabat se s košťaty slétnou čarodějnice (zde nahrazují anděly), Ježibaba odhodí černý stařecký hábit – má pod ním rudě stříbřité šik šaty a odváže se natolik, že v čele čarodějnic předvádí s násadou koštěte tanec u tyče.

Mařenka v kuchyni s velikými rudými kamny, kde plápolá oheň, pak obsluhuje Ježibabu, která si notně přihýbá vína – až ztratí ostražitost, a když ukazuje, jak kamna správně obsluhovat, děti ji do kamen šoupnou a ta pak za velkého dýmení a poskakování vybouchnou. Opera končí oslavnou party dětí osvobozených ze zajetí Ježibaby, se spoustou nafukovacích balónků – ale také malými kamny s komínkem, která ovšem „nevinné“ dětské zábavě dodávají i varovné kontexty.

Celé toto zdánlivě složité aranžmá fungovalo výborně a je třeba složit poklonu dětským hercům, kteří své psychologicky i pohybově náročné role skvěle zvládali – navíc v detailních záběrech kamer – dařilo se jim postihnout nejen tísnivé situace chudé rodiny (kdy přihlížejí hádce rodičů), ale i světlejší okamžiky dětských her a sourozeneckého škádlení.

Německý dirigent s rozsáhlými mezinárodními zkušenostmi Claus Peter Flor (1953) vedl orchestr Pařížské národní opery s citem pro vyjádření celé škály nálad od úzkosti po veselé hravé písničky nebo jímavou modlitbičku – až po baletní řádění čarodějnic. To vše s ohledem na zpívající sólisty, kterým ponechal dostatečný zvukový prostor nad orchestrem s velkým wagnerovským obsazením, pro potřeby této pohádky možná až naddimenzovaným.


Hodnocení autorky: 90 %

***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Humperdinck: Hänsel und Gretel (Opéra National de Paris)

[yasr_visitor_votes postid="52632" size="small"]

Vaše hodnocení - Händel: Giulio Cesare (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="52130" size="small"]

Mohlo by vás zajímat