Operní panorama Heleny Havlíkové (147)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

O to větší pokračoval humbuk kolem naší první scény. Takový scénář by si nedokázal vymyslet ani dramatik absurdna Václav Havel. V onom procesu transformace, nastartovaném ministrem kultury Jiřím Besserem a jeho náměstkem Radkem Zdráhalem, byla klíčová otázka samostatnosti Státní opery Praha nebo jejího sloučení s Národním divadlem. Kam vlastně operní transformace během roku 2013 postoupila, protože o směřování se nedá mluvit ani náhodou?

K řešení nezvládnuté situace ministryně kultury Alena Hanáková v říjnu 2012 povolala skupinu ve složení doc. Mgr. Jan Hančil (tehdy děkan DAMU, od 15. 2. 2013 rektor AMU), MgA. Jiří Šesták, Ph.D. (senátor STAN – Jihočeši 2012, součást TOP 09, ředitel Jihočeského divadla České Budějovice), MgA. Stanislav Moša (ředitel Městského divadla Brno), Mgr. Bohumil Nekolný (analytik Institutu umění – Divadelního ústavu, bývalý úředník ministerstva kultury), prof. Václav Riedlbauch (pedagog HAMU a VŠE, bývalý šéf Opery Národního divadla do roku 1989 a ministr kultury ve Fischerově vládě, nominovaný Paroubkovou ČSSD) a doc. PhDr. Milan Uhde (dramatik, bývalý ministr kultury v české vládě za Občanské fórum, poté předseda Poslanecké sněmovny za ODS, pak Unie svobody). Výsledkem čtyřměsíční práce této komise, které ovšem Ministerstvo kultury poskytlo velmi jednostranně vybrané dokumenty v rozsahu a šíři, které neposkytovaly relevantní podklady pro zpracování komplexního doporučení a které by neobstály ani jako bibliografie bakalářské práce, je Návrh transformace Národního divadla. Rovnou s doporučením jmenovat ředitelem Jana Buriana jako jediného kandidáta. Stalo se, Ministerstvo kultury na konci ledna Návrh transformace zveřejnilo, Jan Burian kývl a ministryně kultury Alena Hanáková ho 30. ledna 2013 jmenovala ředitelem Národního divadla, a to s účinností od 1. srpna 2013. Ona skupina pak stvořila – od zeleného stolu – materiál, který měl být, jak je v jeho úvodu deklarováno, komplexním řešením situace Národního divadla v krátkodobém a střednědobém horizontu a nesl název Návrh transformace Národního divadla jako zadání pro výběr generálního ředitele.

Zpracovatelé Návrhu transformace do budoucna viděli Národní divadlo jako holdingový komplex tří autonomních, právně, ekonomicky, správně i provozně samostatných souborů: jedné Opery, jednoho Baletu a jedné Činohry, přičemž souborům mají být přidělené do správy jednotlivé budovy, které postupně rozbujely dominium Národního divadla. V čele těchto autonomních útvarů mají být ředitelé jmenovaní generálním ředitelem mateřské společnosti Národního divadla a v jejich kompetenci mají být veškeré umělecké a provozní záležitosti včetně uměleckého vedení.

Rozdělení budov a souborů na principu této autonomie autoři Návrhu stanovili následovně:
– v budově Státní opery působí Opera a Balet Národního divadla;
– v budově Stavovského divadla a Nové scény působí Činohra Národního divadla, přičemž ve Stavovském divadle „má být uchován prostor pro hudebně-divadelní provoz například typu mozartovské opery“, o kterém, jak vyplývá z popsaného principu autonomie, ovšem rozhoduje ředitel Činohry (!);
– historická budova Národního divadla nebude mít žádný vlastní soubor, ale pouze své programové a dramaturgické vedení, které bude rozhodovat o naplňování tohoto divadla nejen projekty souborů Národního divadla, ale i prezentacemi dalších českých divadel, a dokonce i pravidelným hostováním významných zahraničních souborů všech žánrů.

Takový komplex má tvořit první divadelní scénu České republiky, prý srovnatelnou ve všech parametrech s evropskými divadelními domy obdobného významu a velikosti. Rozsah činnosti by prý měl zahrnovat péči o klasická i současná díla české a světové provenience, umožňovat nejvyšší kvalitu, mezinárodní spolupráci, umělecký experiment, podporu současných autorů. Tomu všemu má odpovídat úroveň finanční dotace ze strany státu, přičemž je v Návrhu transformace uvedeno, že dotace Národního divadla je dnes čtyřnásobně nižší, než je tomu v případě srovnatelných institucí v zahraničí. (O tom, jak nesystémově by se rozevřely nůžky mezi dotací Národnímu divadlu a ostatním divadlům v České republice, jejichž výsledky v opeře často předčí úroveň naší první scény, ovšem experti cudně mlčí.) Ve střednědobém horizontu tým expertů považuje za žádoucí prosazení finanční podpory i z dalších veřejných zdrojů a vytvoření lepšího prostředí pro důstojnou a efektivní spoluúčast sponzorů.

Z institucionálního hlediska jako nejkorektnější řešení tým expertů navrhuje vznik nového právního subjektu zvláštním zákonem o Národním divadle jako veřejnoprávní kulturní a umělecké instituci – ovšem s vědomím, že jde o dlouhodobý legislativní proces, který vyžaduje politickou shodu. Z podtextu vyplývá, že shoda není. A proto experti uvažují o akciové společnosti ze sta procent vlastněné státem, která je však zde shledána jako riziková, takže navrhované změny, jejichž nastartování komise považuje za akutní, mají probíhat ve stávajícím režimu příspěvkové organizace. Ministerstvo má ovšem dát pětiletou záruku v řízení i financování a navýšit dotace o transformační náklady – jejichž výše ovšem v dokumentu není nijak specifikovaná. Bez navýšení financí prý hrozí provinční kvalita odpovídající dosavadnímu nuznému hospodaření. Jakousi nárazníkovou zónou mezi ředitelem Národního divadla a ministerstvem, která má vyloučit přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů, má být podle autorů Návrhu transformace Garanční rada, do které experti rovnou navrhli sami sebe, což ministryně Hanáková – v té době již v demisi, kterou oznámila 12. června s tím, že na konci června 2013 končí – bez jakéhokoli zveřejnění 20. června honem udělala s účinností od 1. července na čtyřleté funkční období Garanční rady. Nelze se příliš divit, že takto obecná koncepce, která stále připomínala dům stavěný od střechy, vyvolala v operních souborech odmítavé reakce, a proto se umělci – tentokrát už i v Národním divadle – bouřili. Z předloženého Návrhu transformace totiž vyplývá, že v budově Národního divadla nebude působit žádný operní soubor a na opeře nezávislé vedení si bude objednávat de facto hostování různých souborů typu stagiony, a že o operním provozu v mozartovském Stavovském divadle bude rozhodovat ředitel Činohry.

Oprávněnost tak razantního zásahu do uspořádání souborů Národního divadla nelze bez bližší specifikace a při kontroverzích v rámci onoho několikastránkového dokumentu prakticky vůbec posoudit a vyvolává řadu pochybností a otazníků. Nicméně to nijak nebránilo „expertům“, aby bez dalšího zdůvodnění a bez uvedení dalších zvažovaných osobností konstatovali: „Po důkladném zvážení všech vhodných kandidátů ministryni kultury doporučujeme, aby pro výběr generálního ředitele ND využila uzavřeného výběrového řízení a aby jako prvního kandidáta oslovila současného ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni Jana Buriana.“

Na Burianově jmenovacím dekretu ještě nestačil „uschnout inkoust“ a budoucnost Národního divadla už zase začínala připomínat hru na schovávanou, nebo lépe hru kočky s myší. Jakkoli autoři Návrhu transformace v jejím závěru zdůrazňovali, že jejich dokument představuje kompaktní celek, ze kterého nelze implementovat pouze jednotlivé prvky, ministryně kultury Alena Hanáková 7. února při interpelaci v Poslanecké sněmovně a následně 8. února na svých webových stránkách „ubezpečovala“, že koncepční materiál zase tak koncepční není.

Jak ministryně uvedla, návrh koncepce uvedené komise měla být obecná věc, nikoli dogmatický manuál reformy Národního divadla, kterým by snad mělo být ministerstvo vázáno. Podle vyjádření Hanákové nebylo rigidním či závazným nástrojem nově jmenovaného ředitele při reformě Národního divadla. Úkolem nově jmenovaného ředitele tak mělo nutně být nejprve provést podrobnou analýzu současného stavu této příspěvkové organizace (jak je možné, že tuto analýzu neprovedlo ministerstvo předtím a neprovedl ji ani tým expertů?) a teprve pak, na základě tohoto vyhodnocení a další odborné diskuze, přistoupit k přiměřenému řešení vycházejícímu z tohoto rámcového návrhu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments