Operní panorama Heleny Havlíkové (191)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak je pro operu seria s nadvládou zpěváků typické, všechny árie kladou na sólistku mimořádné nároky. Nejsou to jen vyhlášené virtuózní koloratury pod legatem i ve staccatu, ale i značný hlasový rozsah a velké intervalové skoky. Interpretka takových árií musí zvládnout také obtížnou techniku messa di voce, tedy postupné crescendo a diminuendo na jednom tónu a použití vibrata jako jedné z ozdob pro zdůraznění slov nebo ozvláštnění držených tónů. Ornamentika je vůbec speciální disciplínou bel canta, kdy právě při opakování jednotlivých dílů árie přidanými ozdobami uváděli tehdejší sólisté své publikum doslova do varu. Árie jsou také dechově náročné značnou délkou frází. A to vše jsou vlastně „jen“ techniky, které slouží pro vyjádření výrazu, afektů a zvukomalby v básnicky květnatých textech od něžné lyriky po divoké vášně nenávisti, hrůzy a neštěstí.

Simona Šaturová všechny tyto nároky svrchovaně naplňuje včetně vkusné ornamentiky. Svoji interpretaci staví na kultivovaném, oblém, vyrovnaném sopránu s velkou vnitřní energií a navíc těmto áriím dodává mimořádně koncentrovanou emocionální hloubku prožitku.

Zatímco árie z většiny Myslivečkových oper jsou v bookletu označeny hvězdičkou jako první světová nahrávka, Mozartovy opery jsou nahrávány opakovaně a vybízejí tak ke srovnávání. Například Sandrinina jímavá árie Geme la tortorella (Naříká hrdlička) ze Zahradnice z lásky v rámci souborné nahrávky všech Mozartových oper z roku 1991 s Julií Conwell pod taktovkou Leopolda Hagera nebo árie Illie Se il padre perdei s Heidi Grant Murphy v Idomeneovi s velkým zvukem orchestru Metropolitní opery pod taktovkou Jamese Levina – obě Simona Šaturová jasně předčí. Jakkoli orchestr L’Armonia Terrena pod taktovkou Zdeňka Klaudy vytříbenost, jejíž laťku u nás tak vysoko nasadil soubor Collegium 1704, zatím nedosahuje.Nicméně Simona Šaturová dnes patří k sólistkám, které se prosadily v zahraničí, navíc v tak konkurenčním oboru, jakým je koloraturní soprán v rolích Mozartových oper (Pamina, Zuzanka, Sandrina, Konstance), ale i v Donizettiho vrcholném belcantu Lucie z Lammermooru a Verdiho Traviaty nebo Gildy. Právě v Rigolettovi svým výkonem nedávno vyvolávala ovace ve vyhlášené bruselské inscenaci v režii Roberta Carsena.

Že toto její pěvecké umění není dílem zvukových techniků, předvedla na živo při koncertu, který se při křtu tohoto kompaktního disku konal 2. listopadu v místě, kde nahrávka letos v červenci vznikala – v refektáři Emauzského kláštera v Praze. Za doprovodu komorního orchestru L´Armonia Terrena, vedeného Zdeňkem Klaudou Šaturová zazpívala několik árií ze svého nejnovějšího CD. Ne dost na tom, oba kmotři nahrávky – Jaromír Zemina a Ondřej Havelka – přednesli svá laudatia, ve kterých patřičně zdůraznili, že Simona Šaturová nejen skvěle zpívá, ale je i krásná žena. Právem. Večer byl nabitý emocemi, obsaženými nejen v hudbě, ale i kontextu období „dušiček“, kdy árii Sandriny Geme la tortorella (Naříká hrdlička), kterou stejně jako na jevišti Stavovského divadla v inscenaci Zahradnice z lásky v režii Ursel Hermann zpívala bosa, nedokončila, přemožena vzpomínkou na svého zesnulého tatínka. Svým bezprostředním projevem si publikum zcela podmanila.

Hodnocení autorky: 85 %
***

Rozhovory o jídle a hudbě
A třetí křest – nakladatelství Verzone vydalo knížku Jitky Novotné Když vaří múzy, která vznikla ve spolupráci s o.p.s. Smetanova Litomyšl. Naše babičky říkávaly, že „láska prochází žaludkem“. Novotná se pokusila tuto zkušenost rozšířit i na lásku k hudbě – a její osobitá kombinace odlehčených rozhovorů a receptů dokládá, že zkušenosti babiček mají svou platnost i dnes. Probírají se jídelní návyky od dětství po dospělost, na pozadí vždy s postupem kariéry, která umělce zavedla do různých koutů světa a rozličných národních kuchyní. Knížka je bohatě doprovázena fotografiemi pořízenými během rozhovorů i snímky hotových pokrmů, protože každá rozmluva je zakončena oblíbenými recepty zpovídaného umělce – a při křtu se mnozí dušovali, že podle nich i sami kuchtí, a bylo možno i ochutnávat.Kulinářství je oprávněně považováno za umění svého druhu. Novotné „kuchařka“ má motto podle výroku Paula Gaugina: „Svět přišel o mnoho výborných kuchařů proto, že se dali na umění.“ – což je nejen vtipný bonmot, ale i postřeh vycházející ze zkušenosti. Způsob stravování (nebo životospráva obecně) a skladba jídelníčku mají jistě na výsledky tvůrčího procesu vliv, obě tyto složky (jak bychom dnes řekli životního stylu) se vzájemně se ovlivňují. Z historie víme, že mlsoun Rossini byl vyhlášený kuchař – a podobně třeba Pavarotti. Ostatně souvislostí mezi hudbou a jídlem se nabízí nespočet – klasické operní tituly můžeme přirovnat k „receptům“, které kodifikovaly zkušenosti doby svého vzniku do podoby, proti níž se lze různě vymezovat, ale nelze ji pominout – původní recept je totiž závazný – podstatný pro identifikaci krmě. Když si objednám svíčkovou, chci dostat svíčkovou, když vídeňský řízek, tak vídeňský řízek – a ne „inovace“, třeba i chutné, které ale s původním receptem už mnoho nesouvisejí. Stejně tak operní divák, který jde na Aidu, zpravidla očekává, že dostane Aidu, v nejlepší kvalitě – stejně, když jde na Rusalku, Carmen nebo Giovanniho.

Další souvislosti s jídelníčkem se nabízejí u stravovacích návyků dnešních interpretů – korpulentní operní hvězdy jsou vytlačovány svižnými pěvkyněmi a pěvci, ochotnými zpívat vleže nebo v závěsu na hrazdě, kontrolují si cholesterol, lepek a hledají vhodné diety – a hlasovou oporu, kterou dříve skýtala masivní rezonanční deska jejich trupu, jim ovšem stále častěji poskytují kouzla zvukařů.

Toto vše Jitka Novotná v rozhovorech s umělci z oboru takzvané vážné hudby postihla. Vybrala jich šestnáct, vedena jejich účinkováním na festivalu Smetanova Litomyšl a jejich ochotou se ze svého vztahu k jídlu vyzpovídat. Jakkoli budou určitě někteří lamentovat, proč tam chybí ten a „přebývá“ jiný, výběr je to reprezentativní – v abecedním pořadí Radek Baborák, Jiří Bělohlávek, Kateřina Englichová, Marie Fajtová, Jitka Hosprová, Simona Houda Šaturová, Jakub Hrůša, Marko Ivanović, Roman Janál, Ondrej Lenárd, Štefan Margita, Dagmar Pecková, Libor Pešek, Leoš Svárovský, Magdalena Švecová a Ivan Ženatý.

Jitka Novotná se dovede zeptat tak, aby odpovědi respondenta zaujaly i čtenáře, které více než jídelníček zajímá hudba. Novotné „kuchařka“ je daleko bulvárnímu tunelování soukromí umělců – nabízí prostor k zamyšlení nad tím, že i dnes „láska (k hudbě) prochází žaludkem“.

Čtenář, zajímající se o klasickou hudbu, asi podle publikovaných receptů vařit nezačne – určitě se ale obohatí o vhled do souvislostí tvorby a interpretace, které nám jinak unikají.

Cappella Mariana
Praga Magna
Umělecký vedoucí Vojtěch Semerád
Nahráno ve dnech 24.–26. července 2014 v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Želivi.
Celkový čas 59:47
Artevisio s.r.o. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cappella Mariana - Praga Magna (Artevisio s.r.o. 2014)(CD)

[yasr_visitor_votes postid="133836" size="small"]

Vaše hodnocení - Simona Šaturová - Wolfgang Amadeus Mozart & Josef Mysliveček (Nibiru 2014)(CD)

[yasr_visitor_votes postid="133837" size="small"]

Mohlo by vás zajímat