Operní panorama Heleny Havlíkové (232)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Souboj, který se nekonal. – Touha a osamění v Brně. – Lamenta milenců života i smrti. – Inspirace na dny příští.
Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019

Souboj, který se nekonal

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě uvedlo ve čtvrtek 13. června 2019 v Divadle Antonína Dvořáka v hudebním nastudování Adama Sedlického a v režii Dominika Beneše premiéru opery Giacoma Meyerbeera Robert ďábel s podtitulem Operně-baletní mystérium o temném rytíři.

Recenze premiéry zde.

 

Touha a osamění v Brně

Národní divadlo Brno uzavřelo operní sezonu kombinací Tří fragmentů z Julietty Bohuslava Martinů a mono-opery Lidský hlas Francise Poulenca na libreto Jeana Cocteaua. Inscenace v hudebním nastudování Marka Ivanoviće a v režii Davida Radoka měla premiéru v Janáčkově divadle 14. června 2019.

Julietta s podtitulem Snář je v Martinů tvorbě nejen stěžejním dílem, ale i uměleckou reflexí osobního života skladatele, jemuž byl motiv hledání nedosažitelného a mizejícího ideálu (ženy i tvorby) důvěrně blízký, zvláště v dráždivě matoucí podobě zachycené Neveauxovou divadelní hrou. Poetika surrealismu a fantazie, vtahující do sítě nepředvídatelných situací a nelogických závěrů, kde paměť nabízí vzpomínky, které „nejsou“ (nebo nejsou „naše“), Martinů silně zasáhla a v Juliettě vystihl pocity matoucího překračování křehké hranice mezi skutečností a fikcí.

Rok po pražské premiéře Martinů z Julietty vybral a jen mírně upravil pro zamýšlené (a neuskutečněné) uvedení ve francouzském rozhlase tři scény. První, nejrozsáhlejší část Fragmentů obsahuje pátou scénu a část šesté z druhého jednání: setkání Michela a Julietty na schůzce v lese s milostným vyznáním přeruší obchodník se vzpomínkami. Julietta si nadšeně prohlíží jeho staré fotografie měst jako vzpomínky na společnou cestu s Michelem, který rozzlobeně „podvodníka“ odežene a líčí Juliettě jejich „skutečnou“ vzpomínku, kdy ji spatřil v okně, jak zpívá, a zamiloval se do ní. Je zajímavé, že Martinů ukončuje zpěv první části Fragmentů právě Michelovým roztouženým „A v této chvíli se zrodila láska mého života!“ a vypouští následnou hádku Michela a Julietty o tuto vzpomínku, Juliettin útěk i Michelův výstřel.

Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019

Druhá, nejkratší a jakási „pomalá“ střední část Fragmentů ve vlastní opeře první části předchází: stručná druhá a jímavá třetí scéna opery představuje Stařečka Mládí, jenž uprostřed lesa prodává víno a vypravuje vymyšlené vzpomínky starým manželům, kteří jim věří a jsou šťastní. Třetí část Fragmentů tvoří závěrečná osmá scéna opery ve chvíli, kdy Michel už už odchází z kanceláře snů, když uslyší znovu Juliettin hlas, který ho naléhavě a vábivě volá zpět. Noční hlídač jej suše posílá pryč – kancelář se zavírá. Michel Juliettě slibuje, že ji nikdy neopustí, a znovu se ocitá v městečku, kde zahlédl Juliettu poprvé.

Fragmenty jsou tak pouhou „ochutnávkou“ z celé opery: soustřeďují se na vztah Michela a Julietty, vyznívají idyličtěji ve vyjádření touhy po lásce v ambivalenci bolesti a radosti, vědomí a podvědomí, prchavosti a nezachytitelnosti. Martinů výběrem právě těchto scén potlačil témata úzkosti, odcizení, úniku od skutečnosti, manipulace s lidskou pamětí. Fragmenty u nás zazněly dosud jen koncertně a z provedení v Rudolfinu v roce 2008 pod taktovkou sira Charlese Mackerrase s Magdalenou Koženou a Českou filharmonií vydal Supraphon nahrávku.

Lidský hlas Francise Poulenca a Jeana Cocteaua je reflexí životních zkušeností a traumat z milostných vztahů (oba autoři byli homosexuálové). Monodrama o ženě, kterou opustil její milenec, u nás naposledy scénicky uvedla Státní opera Praha v roce 2007 v kombinaci s Poulencovou ranou operní buffou Prsy Tirésiovy.

Premiéra celé Julietty se uskutečnila v pražském Národním divadle v roce 1938, Poulencův Lidský hlas poprvé zazněl v pařížské Opéra Comique v roce 1959. Ačkoli jsou tyto opery vzdálené dobou vzniku, ale i hudebním stylem, režisér David Radok v nich hledal spojnici skrze téma iluze.

Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019

Fragmenty a Lidský hlas vlastně jako volné „pokračování“ navazují na dřívější Radokovu inscenaci, uvedenou v roce 2016 také v Brně, v níž tematicky propojil Modrovousův hrad Bély Bartóka s Očekáváním Arnolda Schönberga. Oproti expresionisticky vypjatému rozkrývání mužského a ženského antagonismu na hranici hysterie v morbidně tajemném Modrovousovi a Očekávání se nyní Radok pokusil kombinaci Julietty a Lidského hlasu zdůvodnit a propojit tématem šalebnosti paměti, která nám o nás (a pro nás) zprostředkovává i iluze. V jemných obrazech a symbolických náznacích Radok rozostřuje hranice skutečnosti, iluze, snu, v čase se rozpíjejících vzpomínek.

Zatímco v předchozí operní premiéře brněnského Národního divadla Don Carlos Martin Glaser naplno „rozehrál“ nové technické možnosti jeviště zrekonstruovaného Janáčkova divadla, David Radok, který je také autorem scény, je nijak nevyužil – dozajista i proto, že inscenace vznikla v koprodukci s operou v Göteborgu, kde měla premiéru už 13. dubna 2019. Až minimalisticky oproštěná scéna teprve postupně odkrývá své významy. V rozlehlé místnosti uzavřené na bocích i shora šedými stěnami s okny, ale „neviditelnými“ dveřmi, Radok „oživil“ melancholický obraz dánského malíře Vilhelma Hammershøie (1864–1916) Vysoká okna s osamocenou ženskou postavou u pootevřeného okna, který mísením světel a stínů navozuje záhadnou atmosféru. Právě pohled z okna s povlávající záclonou se stal svorníkem Radokova pojetí. Scénu doplňuje dlouhý stůl, čtyři židle a projekce ubíhající aleje s holými stromy v měkkých barvách podzimní mlhy. „Surrealisticky“ se v ní náhle objeví holčička, snad malá Julietta s nafukovacím míčem a šálou, předměty, které si Julietta kupuje od Obchodníka se vzpomínkami.

Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na