Operní panorama Heleny Havlíkové (256)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Moravsko-slezský předvánoční operní víkend: Od Lovců perel v Olomouci jen perličky. - Maškarní ples v Ostravě zamaskovaný do změti klišé. - „Normální“ opavská Traviata. - Inspirace na dny příští.
Lovci perel (zdroj Moravske divadlo)

Od Lovců perel v Olomouci jen perličky

Moravské divadlo Olomouc obohatilo svůj repertoár operou Georgese Bizeta Lovci perel, v hudebním nastudování Petra Šumníka a v režii Dominika Beneše.

Bizet bývá spojován s jedinou, zato nejhranější operou – Carmen. V posledních letech se začali objevovat častěji i Lovci perel. Najdeme je v programu osmi desítek světových scén nebo koncertních síní od Austrálie přes čínský Peking, Uzbekistán a Evropu až po brazilské São Paulo. Vzestup zájmu platí i pro naše divadla – Lovci perel byli na repertoáru ústecké opery před čtyřmi lety, předtím je uvedla Opava, v roce 1996 Brno a zajímavé bylo olomoucké nastudování v roce 1984 v režii Jiřího Glogara. A v této sezoně je chtějí uvést také v Liberci.

Lovci perel prezentují Bizeta jako mladého talentovaného skladatele, který v roce 1863 získal zakázku pařížského Théâtre Lyrique na operu, i s podmínkou přijmout dané libreto. Opera měla ne příliš úspěšnou premiéru v Paříži v roce 1863. Pak se objevovala jen jednotlivá hudební čísla spíš jako efektní součást pěveckých recitálů. Tenoristé dodnes využívají příležitost dojmout v melancholické romanci „Je crois entendre encore“, ve které lovec Nadir vzpomíná na sladký sen, jak kdysi za noci pod hvězdami slyšel božský hlas krásné Lejly. Pro sopranistky je atraktivní příležitostí modlitba Lejly „Ô dieu Brahma!“, když jako kněžka skládá Brahmovi slib čistoty, aby ochránil lovce při jejich lovu perel – a Nadir v ní poznává svou dřívější lásku. Kaskády koloratur mohou ukázat v kavatině „Me voilà seule dans la nuit“, když se má Lejla na posvátné skále modlit za zdar lovu perel, ale neubrání se vzpomínce na stále milovaného Nadira, a přes hrozbu smrti doufá, že za ní přijde. Tato scéna pak vyústí do velkého vášnivého milostného duetu Nadira a Lejly „De mon amie, fleur endormie“. Pro barytonisty Bizet napsal Zurgovu scénu „L’orage s’est calmé“. Tenorovou a barytonovou kombinaci nabízí duet Nadira a Zurgy „Au fond du temple saint“, v němž tito dva muži vzpomínají na okouzlení, jež v obou vyvolala Lejla a stala se příčinou jejich roztržky, na niž slibem věrného přátelství chtějí zapomenout. A dramaticky vypjatý duet sopranistky a barytonisty přináší situace, kdy vůdce lovců perel Zurga vybuchne žárlivostí, protože pochopí, že Lejla nemiluje jeho, ale jeho přítele Nadira natolik, že je ochotna za něj obětovat život („Qu’ai-je vu? O ciel! quel trouble!“).

Vlny nezájmu zasáhly tuto Bizetovu ranou operu z roku 1863 i přesto, že kombinuje exotický námět, v době světových výstav tak oblíbený, s milostným trojúhelníkem a romanticky vypjatými emocemi. A teprve pětadvacetiletý Bizet v ní osvědčuje svůj talent. Musel však v Paříži tvrdě bojovat o uznání v konkurenci Rossiniho, Meyerbeera a Gounoda. Lovcům perel byla vyčítána citová přepjatost, chatrná motivace prudkých dějových zvratů, wagnerovské, verdiovské epigonství, ale i nápodoba tehdejšího experta na exotickou hudbu Féliciena Davida. A protože nebyl a stále není k dispozici autograf (sice se ho podařilo objevit, ale nachází se v soukromých rukách a není pravděpodobné, že bude zpřístupněný), do vylepšování této opery se pouštěl kde kdo. Takže příběh dvou přátel cejlonského kmene lovců perel, barytonového Zurgy a tenorového Nadira, kteří se oba zamilují do hindské tanečnice a kněžky Lejly a ona navzdory slibu čistoty podlehne Nadirovi, končíval všelijak – Nadir zahyne ve vlnách rozběsněného moře a Lejla skáče za ním, v jiném závěru Zurga sice milence odsoudí k smrti, ale pak potlačí svoji žárlivost, nechá je uprchnout a sám je domorodci upálen na hranici nebo zavražděn jinak. V olomoucké inscenaci mu velekněz Nurabad podřízne hrdlo.

Oprávněným důvodem pro zařazení Lovců perel do repertoáru olomoucké opery bylo obsazení. Barbara Sabella, coby kněžka, sice nevládne sopránem, který by měl lahodnost i sílu fatálně okouzlit oba lovce a odhánět od vesnice démony hlubokých vod a duchy bouře, ale se svým útlejším hlasem hospodařila promyšleně, takže její velké árie se slibem čistoty i milostnou touhou po Nadirovi zapůsobily. Větší dramatický potenciál jí chyběl v závěru, kdy čelí výbuchům žárlivosti Zurgy. To byla naopak pro Martina Štolbu chvíle, kdy rozvinul svůj baryton do bouřlivé intenzity. Jinak ale jako vůdce cejlonských domorodců kontrasty přátelské oddanosti a autoritativní nadřazenosti spíše jen naznačoval. Ovšem Daniel Matoušek má jako lovec Nadir přesně ten vysoko posazený tenor, pro francouzské opery typický. Vedle Petra Nekorance a Ondřeje Koplíka se zde objevil další velký talent v tomto úzkoprofilovém tenorovém oboru. Basovou roli přísného velekněze Nurabada zvládá Jiří Přibyl po pěvecké stránce suverénně, ale režie tohoto fanatického strážce víry zredukovala do křečovité strnulosti.

Lovci perel (zdroj Moravske divadlo)

Dobrým základem olomoucké inscenace je hudební nastudování Petra Šumníka. Respektoval, že nemá sólisty s objemnými hlasy a držel orchestr v takové hladině dynamiky, aby pěvecké hlasy nejenže nezanikaly, ale vynikly. I v tomto rámci dokázal odstínit detaily barvitě instrumentované partitury a navodit exotickou atmosféru a sladkobolnou melancholii. To zcela postrádala režie Dominika Beneše.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments