Operní panorama Heleny Havlíkové (270)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

S výjimkou dvou tracků, moteta Qui confidunt Kryštofa Haranta a Petrusovy svatomartinské koledy, všech ostatních dvanáct částí tvoří kompozice, které jsou nahrány vůbec poprvé. A to i přesto, že album zahrnuje skladby známých skladatelů, mezi které patří vedle Heinricha Issaca také Josquin Desprez, Jacob Obrecht nebo Jacob Regnart, tenorista císařské kapely Maxmiliána II. a později vícekapelník kapely císaře Rudolfa II., který ve svém sedmihlasém žalozpěvu Defunctum charites Vaetem (Charitky s tváří uplakanou volají zpět zesnulého Vaeta) vzdal hold svému předčasně zemřelému učiteli Jacobu Vaetovi. Vedle toho Vojtěch Semerád z archívů vybral kompozice Johannesa Tourouta, Lupuse Hellincka, Pierra de Bonhomme nebo rozsáhlé Te Deum Jana Sixta z Lerchenfelsu. Ten působil jako altista v kapele císaře Rudolfa II. a jeho styl už od renesance míří k baroku.

Zajímavou praxi zachycuje na nahrávce slavná mariánská sekvence Stabat Mater Josquina Despreze nikoli pro obvyklých pět hlasů, ale pro šest. Tato unikátní verze se nachází ve sbírce rokycanského literátského bratrstva, které zřejmě mělo zpěváků šest a proto si dle tehdejší zavedené zvyklosti k Josquinově Stabat přikomponovali jeden hlas.

Vokální soubor Cappella Mariana se od svého založení v roce 2008 pod vedením Vojtěcha Semeráda vypracoval i v mezinárodním kontextu k předním uskupením, která se věnují historicky poučené interpretaci hudby středověku a renesance. Na nejnovější nahrávce se sešlo muzikantsky a názorově spřízněné obsazení sólistů, kteří právě se souborem Cappella Mariana začínali a dnes patří mezi renomované – sopranistky Hana Blažíková a Barbora Kabátková, altistka Daniela Čermáková, tenoristé Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub, Tore Denys, barytonista Martin Schicketanz a basista Jaromír Nosek – ti všichni pod vedením Vojtěcha Semeráda. V akustice refektáře cisterciáckého kláštera v Oseku, kde Cappella Mariana nové album v červenci 2018 nahrála, se jejich hlasy plasticky proplétají v polyfonním předivu melodických linií a zároveň souzní ve stmeleném vyrovnaném prolnutí.

Vojtěch Semerád se všestranně uplatňuje nejen jako tenorista, kontratenorista, hráč na různé smyčcové nástroje, ale intenzivně se věnuje také badatelskému objevování staré hudby. Jak připomněl při křtu nahrávky Praha Rosa Bohemiae, uvádění znovuobjevované hudby z archivů je velké dobrodružství s mnoha záludnostmi. Nejprve je třeba staré notové materiály vůbec vypátrat a dostat se k nim. Pak je nutné party v rukopisně psaných, v té době menzurálních notacích, černé a bílé, rozluštit. A protože tehdejší skladatelé i písaři rozhodně nebyli neomylní, musí se opravit chyby, které hráči, v hudební interpretační praxi své doby zběhlí, revidovali automaticky. A jak Vojtěch Semerád doplnil, výsledek tohoto dlouhého pátrání a dobývání hudby nakonec nemusí končit novodobým uvedením skladby na koncertě. Může se stát, že když se spartované a nově přepsané noty dostanou na pulty dnešních interpretů, „nefunguje“ to. A tady nastupuje vedle zkušeností a znalostí také hudební intuice, jaké skladby z dochovaných pramenů vybrat, aby celý ten dlouhý proces nekončil vrácením kompozice do archivu.

Je zřejmé, že Vojtěch Semerád takovou kombinaci vědomostí a cítění má. Zejména dvousborové moteto Praceinite Domino Pierra de Bonhomme z poslední generace franko-vlámských skladatelů zaujme svou svěžestí, s jakou se zde děkuje Hospodinu za déšť, který dává vypučet trávě a bylinám, aby sloužily nejen lidem, ale poskytly potravu dobytku i krkavčím holátkům. Nový kompaktní disk Praga Rosa Bohemiae s výběrem skladeb opět z Kodexu speciálník, Kodexu Strahov, tzv. Tridentských kodexů nebo z Rokycanské hudební sbírky tamního literátského bratrstva a z nedávno objeveného Pražského rukopisu navazuje na nahrávku Praga Magna s hudbou rudolfínské Prahy s těžištěm v kompozicích Philippa de Monte. A vysokou interpretační úroveň má také CD s výběrem skladeb z unikátního konvolutu více než dvou stovek skladeb nazvaného Kodex speciálník, nejspíš z pražského utrakvistického prostředí sklonku 15. století.

Album Praga Rosa Bohemiae tak pokračuje v záslužné antologii objevování zapomenutých děl renesančních Čech a významně tak rozšiřuje péči o český hudební odkaz.

Hodnocení autorkou recenze 95 %

Praga Rosa Bohemiae – hudba renesanční Prahy
Petrus Wilhelmi de Grudencz (1392–po 1452): Presulem ephebeatum, Heinrich Isaac (1450–1517): Missa Presulem ephebeatum*, Jacob Obrecht (1457/8–1505): Largire nunc mitissime*, Johannes Tourout (ca. 1450–1480): Recordare virgo*, Josquin Desprez (1450/55–1521): Stabat Mater (Si placet pars)*, Lupus Hellinck (1493/94–1541): In te Domine speravi*, Pierre de Bonhomme (ca. 1555–1617): Praecinite Domino*, Jacobus Regnart (1540/45–1599): Defunctum charites Vaetem*, Kryštof Harant (1564–1621): Qui confidunt, Jan Sixt z Lerchenfelsu (ca. 1550–1629): Te Deum* (*označuje světovou premiéru nahrávky).

Cappella Mariana: Hana Blažíková, Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád, Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub, Tore Denys – tenor, Martin Schicketanz – baryton, Jaromír Nosek – bas. Umělecký vedoucí Vojtěch Semerád.

Nahráno 13. až 15. července 2018 v refektáři cisterciáckého kláštera v Oseku.
Hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Aleš Dvořák, producenti Matouš Vlčinský (Supraphon), Jan Hejna a Michal Medek (ArteVisio). Supraphon SU 4273-2.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na