Operní panorama Heleny Havlíkové (274)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Koronavirová verze Pražského jara; Collegium 1704 neochvějně spolehlivé – i v povinných rouškách; Mozartovská protikoronavirová benefice; Směry putování Zimní cestou
Pražské jaro 2020: Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií (foto Petra Hajská)

Koronavirová verze Pražského jara
Když se vedení Pražského jara ocitlo kvůli koronavirové pandemii před rozhodováním, jestli letošní ročník zrušit nebo ho přizpůsobit restriktivním epidemiologickým opatřením, zvolilo alternativní program přenášený živě v audiovizuální podobě a zdarma dostupný prostřednictvím webu Pražského jara. Koncerty vysílal také Český rozhlas Vltava. Program doplňovaly záznamy několika koncertů předchozích ročníků Pražského jara.

Hledání řešení za takto prudce eskalující a den ze dne se měnící situace nebylo pro management Pražského jara vůbec jednoduché: „Ještě na počátku března jsme si nepřipouštěli, že by festival neproběhl v podobě, v jaké byl ohlášen – vždyť na jeho přípravách jsme pracovali s několikaletým předstihem. Jak přicházely zprávy o vývoji pandemie v zahraničí, průběžně jsme upravovali scénáře. Od momentu, kdy česká vláda vyhlásila stav nouze, začalo být jasné, že z původních festivalových plánů nezbude mnoho. Chvíli jsme doufali, že bychom původně plánované koncerty mohli uskutečnit pro menší počet diváků, když ale byly uzavřeny hranice a vyhlášena karanténa, bylo jasné, že lze vsadit jedině na koncerty s domácími umělci, které budou streamované přes internet. Variantu, že by byl jubilejní 75. ročník zrušen úplně, jsme se pokoušeli si nepřipouštět.“ A ředitel Pražského jara Roman Bělor přiblížil rozdíl v přípravě festivalu: „Za normálních okolností program Pražského jara připravujeme s několikaletým předstihem, alternativní program vznikal v řádu týdnů. V krátkém čase jsme si museli osvojit mnoho nových dovedností – naším úkolem bylo koncerty vymyslet, organizačně zajistit, ale nově také zprostředkovat divákům, kteří se z koncertních sálů přesunuli k obrazovkám a displejům.“

Při koncepci přímých přenosů PJ restriktivní opatření vůči divákům v sále využilo jako výhodu: „Nechtěli jsme akcentovat prázdné sály, detaily v architektuře koncertních síní, chtěli jsme zprostředkovat pohled, který by za normálních okolností s diváky v sále nebyl možný. Umístit kamery přímo k hudebníkům, zapojit tzv. ‚jízdykamer po kolejích, radikálním způsobem uchopit nasvícení koncertních síní. Nic z toho by s platícím obecenstvem v sále nebylo možné. A tak diváci Plachetkova recitálu možná ani nepostřehli, že jsme ve Dvořákově síni Rudolfina, protože to nebylo podstatné. Podstatná byla strhující, niterně dramatická atmosféra. V tomto sehrálo klíčovou roli originální režijní pojetí Petra Václava a jeho týmu.“ Sám filmový režisér Petr Václav (mj. autor filmů Zpověď zapomenutého o Josefovi Myslivečkovi a přípravě inscenace jeho opery Olimpiade v roce 2015, který nyní točí film o Josefu Myslivečkovi Il Boemo) přiblížil svůj koncept snímání koncertů: „Ke spolupráci jsem přizval především kameramany, kteří se věnují filmu. Jak světelnou atmosférou, tak záběrováním jsem chtěl sloužit hudbě. Citlivě, pozorně, se subjektivním názorem, ale pořád tak, abych na snímání a jeho estetiku nestrhával pozornost, abych co nejlépe posloužil interpretům a dirigentům.“

Pražské jaro 2020: Collegium 1704, Václav Luks, Hana Blažíková (foto Ivan Malý)

Podle informace Pražského jara přenos koncertu Collegia 1704 do 1. června zhlédlo zatím téměř 90 tisíc diváků (během přímého přenosu jedna tisícovka), Mozartovské gala s Českou filharmonií mělo přes 350.000 zhlédnutí a Zimní cestu Adama Plachetky 30 tisíc diváků. Zajímavá je v celkovém hodnocení přenosů informace, že asi osm tisíc přístupů bylo z 53 zemí světa, nejčastěji z USA a Japonska.

Téměř všechny zaznamenané večery ovšem zůstanou ke zhlédnutí téměř bez časového omezení, výjimku tvoří koncerty, u kterých nebylo možné vyjednat delší práva než 30 dnů od odvysílání kvůli nakladatelským licencím.

Právě zkušenost přímých přenosů koncertů vede Pražské jaro k záměru i v „normálních“ časech do budoucna zachycovat několik vybraných koncertů formou audio-vizuálního díla.

Pražské jaro také muselo řešit vracení vstupného. Všem divákům, kteří si zakoupili vstupenky na původně ohlášený program, od ohlášení, že je festival ve své původní podobě zrušený, Pražské jaro vrací vstupné v plné výši (a nevyužívá tak možnost voucherů místo vrácení peněz, jak ji do konce října příštího roku skýtá zákon č. 247/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast kulturních akcí). Zároveň však nechává na zvážení každého, jestli bude chtít darovat část vráceného vstupného Pražskému jaru – jako podporu realizace alternativního programu, který je dostupný zdarma. Podle sdělení managementu PJ bezprostředně po skončení festivalu byly doposud refundovány vstupenky v hodnotě 13 milionů Kč, vstupenky v hodnotě 1,5 milionů Kč posluchači Pražskému jaru věnovali.

Pražské jaro 2020: Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií, moderátor Ondřej Havelka (foto Petra Hajská)

Variantu, že by streamy, ať už on-line nebo ze záznamu, byly zpoplatněné, vedení Pražského jara neuplatnilo. Podle PJ má toto řešení tu výhodu, že se takto ke koncertům dostane nové publikum: „Mile nás překvapilo, když jsme obdrželi mnoho zpráv od našich pravidelných návštěvníků, kteří si po léta kupují vstupenky třeba výlučně na klavírní recitály nebo klasicko-romantický repertoár, a díky bezplatným streamům si mohli poslechnout jiný repertoár a byli překvapení, co vše Pražské jaro obsáhne.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat