Operní panorama Heleny Havlíkové (276)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Další radost z talentů; Vídeňská Makropulos dle scénických poznámek
Monika Jägerová, Petr Nekoranec, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)

Další radost z talentů
Mezi odvážlivci, kteří hned s počátečním rozvolňováním epidemiologických opatření začali pořádat „normální“ koncert za účasti publika, byl Spolek přátel hudebních talentů. Prvnímu koncertu v Novoměstské radnici 19. května, na kterém vystoupili sopranistky Lada Bočková a Tereza Štěpánková, barytonista Tadeáš Hoza a basbarytonista Boris Prýgl, ještě předcházelo ujištění, že všichni umělci mají negativní test na koronavirus, a publikum muselo sedět s povinnými vzdálenostmi mezi sebou (viz 272. Operní panorama). Následující koncert 15. června už takové restrikce mít nemusel. Tentokrát se předvedli mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Petr Nekoranec a basbarytonista Lukáš Bařák, opět za klavírního doprovodu empatického Ahmada Hedara, který se v Chopinově polonéze As dur op. 53 a Dvořákových Humoreskách op. 101 č. 7 Ges dur a č. 1 es moll předvedl i sólově.

Program koncertu nebyl tak pestrý jako minule; v blocích Donizettiho Nápoje lásky a Massenetova Werthera byl sestaven uceleněji z árií, duetů a písní, které patří do „výkladní skříně“ současného repertoáru těchto sólistů. Ale sympaticky se pokusili také o přesahy do českého repertoáru.

Nováčkem těchto koncertů byla Monika Jägerová. Tato mezzosopranistka, ovšem s hlubokým altovým ponorem, je obdařena hlasovým fondem vskutku mimořádným nejen co do rozsahu, ale i co do volumenu, a hlavně barvy evokující barokní malby s jejich dramatickou opulentností, kontrasty, hrami světel a stínů, ale i vzrušující tajemností. Díky pěvecké technice si může suverénně troufnout na virtuózní role oper seria, jak převedla v árii Bradamanta Vorrei vendicarmi del perfido cor z 2. dějství Händelovy Alciny i v přídavku Se fiera belva ha cinto fra le catene z partu Bertarida v Händelově Rodelindě. Jägerová přesvědčila, jak ovládá belcanto s nároky na legatové linie frází, hbité běhy koloratur, skoky velkých intervalových rozsahů při naprosté intonační přesnosti. Že její bravurní výkon na koncertě v příznivé akustice starobylého Velkého sálu Novoměstské radnice pouze s klavírem nebyl výjimkou, je zřejmé i z její interpretace rolí v kompletních inscenacích barokních oper.

Na Olomouckých barokních slavnostech se loni s Ensemblem Damian zaskvěla ve vtipném nastudování serenaty Il tribunale di Giove / Jupiterův tribunál Karla Ditterse von Dittersdorf, když v brilantním koloraturním partu vládce bohů Giova s humornou nadsázkou i moudrostí „rozhodla“ prudkou hádku bohů o tom, co je pro budoucnost Evropy nejužitečnější. Se souborem Hof-Musici se na Festivalu barokních umění v českokrumlovském zámeckém divadle loni uplatnila v inscenaci opery Johanna Adolfa Hasseho Demofoonte jako Timante, když vyjádřila bouře emocí a vztahů, kterými tento domnělý syn thráckého krále Demofoonta prochází v příběhu z antické mytologie s typicky zašmodrchaným libretem s nejasnou věštbou. O muzikalitě Moniky Jägerové pak svědčí to, že svůj tak objemný hlas dokáže propojit do vyrovnané sezpívanosti souborů Collegium 1704 nebo Czech Ensemble Baroque.  Nicméně větší variabilita a přesvědčivost výrazu při zprostředkování pro operu seria klíčových afektů ve vztahu k detailnějšímu vyjádření barvitých básnických textů je tím mistrovstvím, k němuž může Monika Jägerová nasměrovat svůj další vývoj.

Na koncertě Monika Jägerová pak v árii Charlotte Werther! Qui m’aurait dit … Ces lettres! z 3. dějství této Massenetovy opery ukázala, jak se vedle barokní hudby může uplatňovat i ve „standardním“ operním repertoáru a také zde vedle propracovanější deklamace rozvíjet plastičnost výrazu.

Petr Nekoranec, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)

Lukáš Bařák předvedl, jak mu po absolutoriu AMU u Ivana Kusnjera (2018) a rolích Figara v budějovické inscenaci Mozartovy Figarovy svatby (2014), Masetta v Donu Giovannim v rámci letní stagiony ve Stavovském divadle (2015), Papagena v liberecké Kouzelné flétně (2015) a dalších, zatím menších rolí v pražském i ostravském Národním divadle svědčí další studium na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Jeho baryton získává na plnosti a výrazové flexibilitě. I když árie Harlekýna Lieben, Hassen, Hoffen, Zagen ze Straussovy Ariadny na Naxu zatím teprve otevírá další stylové možnosti tohoto barytonisty, svůj temperament a smysl pro humor předvedl na koncertě jako Dulcamara v Donizettiho Nápoji lásky. Nejen ve vstupní árii Udite, udite o rustici, v níž se obchodnickou protřelostí vychvaluje jako doktor znalý všeho léčitelného i neléčitelného, ale i v duetu Voglio dire, lo stupendo elisir. Vtipně v něm vystihl, jak Dulcamara bystře pochopí, že je třeba „přeznačkovat“ lahvinku vína na zázračný Isoldin elixír, aby pomohl nešťastně zamilovanému Nemorinovi získat lásku Adiny, která ho zatím odmítá.

Petr Nekoranec i v Nemorinově vstupní roztoužené árii Quanto è bella, quanto è cara předvedl, že právě lyrické tenorové belcanto je obor, ve kterém se prosazuje na mezinárodních pódiích. A hledání svého dalšího směřování k francouzskému repertoáru, jak ho nahrál na svém samostatném debutovém CD, zařadil do programu koncertu prostřednictvím árie Massenetova Werthera Pourquoi me réveiller, ô souffle du printemps?, v níž slovy básně jedné z knih, kterou četl s milovanou Charlotte, vyčítá jaru, že ho probouzí, když on se utápí ve smutku, protože se Charlotte vdala za jiného muže.

Monika Jägerová, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat