Operní panorama Heleny Havlíkové (290)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
V dnešním Operním panoramatu Helena Havlíková nabízí svůj názor na zmražení kultury, která u nás platí od minulého pondělí. Poté se ohlíží zpět na září, kdy se ještě zpívalo a hrálo: jak dopadlo koncertní provedení Špalíčku v Národním divadle, premiéry opery Jakobín v Divadlo F. X. Šaldy nebo inscenace barokní Korunovace Poppey v Plzni?

A. Dvořák: Jakobín – Lenka Pavlovič – Divadlo F. X. Šaldy 2020 (foto Karel Kašák)

Třetí ohlédnutí za erupcí operního září
Špalíček alespoň koncertně
Starodávné přivítání Jakobína v Liberci
Plzeňská Korunovace Poppey v koronavirové proluce

Erupce operního září pohledem z divadelní pustiny
V současné vyprahlé pustině bez divadel a koncertů je vzpomínka na září, kdy hýřily operní aktivity divadel i koncerty, jak z jiného světa. Ten ostrý zářijový start návratu k normálnímu divadelnímu provozu, jakkoli s rouškami a v oddělených sektorech, po jarním koronavirovém půstu v neuvěřitelném tempu doháněl zmeškané a nabízel nové. Atmosféra představení i koncertů měla obrovský náboj.

Pak přišla nová koronavirová pohroma. Přes vládní ujišťování ještě z konce září, že divadel a koncertů klasické hudby se omezení týkat nebudou, bylo od 5. října v divadlech a na koncertech nejprve zakázáno (převážně) zpívat, aby hektické snahy divadel, festivalů a souborů přizpůsobit se této restrikci definitivně od 12. října skolila rána v podobě úplného zákazu divadel a koncertů. Prý na čtrnáct dnů, jak vláda ustrašeně a opatrnicky deklarovala. Ovšem ochromující nejistota, co bude dál, se postupně mění v jistotu mnohem delších kulturních zákazů.

Dopady těch restrikcí jsou opravdu obrovské a svědčí o nedomyšlenosti jejich nařizování. Odkážu na vltavský pořad Akcent z 9. října, který je stále dostupný v aplikaci mujRozhlas nebo na webu Českého rozhlasu Vltava (zde). V něm ředitelé našich divadel s operními soubory nejen sčítají ty milionové ztráty, které zavřením divadel vznikají, mluví o ubíjející nejistotě bez konce a popisují existenční důsledky pro umělce a další tisíce lidí, kteří v této oblasti pracují od manažerů přes kulisáky po biletářky. A hlavně vysvětlují dopady na diváky a potažmo na celou společnost. Vyberu za všechny Martina Glasera, ředitele brněnského Národního divadla: „Živá kultura se blíží hranici lidského a ekonomického kolapsu.“ Obává se oprávněně. Kulturní provoz je velmi křehký eko/systém, budovaný po staletí – a nelze ho jen tak šmahem odsunout do kolonky (zbytných) „volnočasových aktivit“.

Jakkoli je pravda, že se v divadlech (pražské Národní, liberecké F. X. Šaldy i Jihočeské) nebo pěveckých sborech objevili pozitivně testovaní a soubory se ocitly v karanténě, plošnost opatření vůči divadlům a koncertům klasické hudby i jejich publiku je naprosto paralyzující svou chaotičností, nepředvídatelností a nejistotou bez dlouhodobější perspektivy. Přitom nás epidemiologové utvrzují, že mají modely s dlouhodobými predikcemi. Normativní rozhodování vůči všem divadlům a koncertům postrádá relevantní argumenty. Například studie vědců z několika britských univerzit na výsledcích měření šíření aerosolu a kapének při různých hlasových aktivitách dokládá, že rozdíly mezi zpěvem a mluveným slovem jsou minimální. A případná omezení by se měla zaměřit na hlasitost projevu, počet interpretů, ventilaci prostředí, ve kterém se hudební vystoupení odehrává a délku zkoušek. Namísto zákazů zpěvu by tak prioritou měla být podle této studie kvalitní ventilace a přísun čerstvého vzduchu.

#kulturunezastavíš: Majáky české kultury 2020, Praha (foto Lukáš Wagneter)

I pokud restrikce akceptujeme, způsob, jakým je zákaz hudebních a divadelních představení i koncertů (ale i aktivního sportování) našimi politickými představiteli prezentován, je nepřijatelný. Jsou šmahem označovány jako volnočasové aktivity, které se nedotýkají ekonomiky, jako něco nadbytečného, nepotřebného, neužitečného, zatěžujícího. Vůči čtenářům portálu Opera Plus by bylo pošetilé se pouštět do výkladů o smyslu a významu kultury a umění, které je naprosto přirozenou součástí našich životů, v dobách těžkých o to víc.

Když ale zůstaneme jen u ekonomiky, pouze letmým nahlédnutím do posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu za rok 2018 (Výsledky účtu kultury) zjistíme, že se návštěvě divadla či koncertu věnuje alespoň jednou za měsíc třetina populace ve věku 15-70 let, působí u nás na dvě stě padesát divadelních souborů a na čtyřicet profesionálních hudebních, která odehrála přes 31 tisíc představení a přes 3 tisíce koncertů. Jistěže ne před prázdnými sály. A z čísel Českého statistického úřadu ještě vyberu souhrnné číslo finančních zdrojů divadel ve výši 8 miliard a pro hudební soubory ve výši 1,6 miliard, na kterých se nepodílí jen veřejný sektor, ale soukromý sektor (domácnosti, podniky a nevládní instituce) a evropské a mezinárodní fondy a instituce. Podle ČSÚ přepočtený počet zaměstnanců kulturního sektoru představuje 2,2 % z počtu zaměstnanců pracujících v celé ekonomice (měřeno mzdovými náklady by byla váha kulturní sektoru nižší – 2,0 %). A podle ČSÚ úroveň hrubé přidané hodnoty (HPH) v kulturním sektoru dosáhla 105,2 mld. Kč (tj. 2,19 % z celkové HPH vytvořené v ekonomice) s tím, že je ve skutečnosti mnohem vyšší, protože nelze finančně vyjádřit neměřitelnou část výkonů a společenský dosah sektoru kultury. To si uvědomují i pragmatičtí statistici.

Nechci si hrát na hrdinku a říkat, že Covid-19 je banální onemocnění. Ale odmítám kvůli němu zásadně omezovat a měnit svůj život. Taková nebezpečenství jako je covid, jsou prostě součástí života, byla a budou! Život je riziková záležitost – považuji si ho, jaký je, se všemi riziky, která jsem ochotna podstupovat! Samozřejmě, nosím roušku, abych chránila ostatní i sebe – ale vzdát se opery a zpívání nechci, nevidím k tomu rozumný důvod. Vlády se řídí radami epidemiologů, jenže ani ti se nemohou shodnout na jednotném postupu. Výsledkem je jen rostoucí chaotičnost omezujících a zakazujících vládních příkazů a nařízení pod sankcemi jejich nedodržování. Z původně medicínského problému se stalo politikum – a šíření strachu. Já jsem ochotná riziko, že se v divadle nakazím, akceptovat – a chci, aby to byla moje zodpovědnost, zda toto riziko podstoupím.

2 3 votes
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments