Operní panorama Heleny Havlíkové (315) – Nový Giovanni: recyklace místo inovace

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pokud jde o scénu Christiana Friedländera – nápad replikovat v pozadí scény hlediště Stavovského divadla dobře známe z legendární inscenace Václava Kašlíka a Josefa Svobody, v níž nastavovali Giovanniho příběh publiku jako zrcadlo. V novém pražském nastudování se scénografie redukuje na zákulisí, jak ho známe z mnoha jevišť se systémem tahů, sufit, opon, bočních výkrytů, šál. Na příběh se díváme jakoby směrem ze zákulisí do hlediště, aniž režie téma odvrácené strany divadla či divadla na divadle jakkoli reflektuje nebo rozvádí. Akce jsou koncipovány normálně směrem do skutečného hlediště, takže v dané scénografii všichni hrají (vlastně nelogicky) do zákulisí.

Sólisté v rolích zachránců

Inscenaci tak zachraňovalo české, respektive česko-slovenské obsazení. Alžbětu Poláčkovou jako Donnu Elviru, Lenku Máčikovou jako Zerlinu, Richarda Samka jako Dona Ottavia a Miloše Horáka jako Leporella známe už z předchozího nastudování Dona Giovanniho ve Stavovském divadle a všichni si udržují vysoký standard. Obsazení Jany Sibery, mimo jiné excelentní Violetty v Traviatě, do role Donny Anny je logickým pokračováním kariéry této koloraturní sopranistky. Pro basistu Zdeňka Plecha je Komtur další role do plejády jeho basových postav. Je dobře, že Národní divadlo poskytlo v roli Masetta příležitost Lukášovi Bařákovi, jehož talent se i díky zahraničním zkušenostem slibně rozvíjí.

W. A. Mozart, Don Giovanni – Národní divadlo, 24. dubna 2021: Donna Elvira (A. Poláčková) (foto Jan Pohribný)
W. A. Mozart, Don Giovanni – Národní divadlo, 24. dubna 2021: Donna Elvira (A. Poláčková) (foto Jan Pohribný)

Don Giovanni byl pro Pavola Kubáně debutem v této roli. Tento slovensky barytonista se u nás skvěle uvedl už v roce 2017 jako Jaufré v brněnské inscenaci Láska na dálku finské skladatelky Kaiji Saariaho a dvojrole démonických monster, žárlivého mrzáka Malatesty a chamtivého Barona, v libereckém nastudování oper Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakotný rytíř ho katapultovala mezi nejzajímavější osobnosti naší operní scény. Sám říká, že mu nejvíce sedí italský repertoár a barokní opery. A platí to i pro Mozarta – jeho pěvecké pojetí partu Giovanniho s nádherným legatem měkké kantilény i démonicky dramatickým výrazem bylo strhující. Při brilantní šampaňské árii se nenechal rozhodit zbytečným hemžením statistů, jak je na něj Mørk–Eidem nastražil. Jako profesionál respektoval režijní požadavky, které Giovanniho zredukovali na člověka, jehož hlavní starostí je bandáž přes krvácející ránu. Škoda, Pavol Kubáň má potenciál vytvořit mnohem komplikovanější a zajímavější postavu. A věřme, že nejen diváci v Drážďanech a v Palermu, ale i my v Praze ho uvidíme v titulní roli Švandy dudáka Jaromíra Weinbergera, pokud tento avizovaný titul Národní divadlo nezruší.

Don Giovanni jako další europejský výprodej

Je mnoho způsobů, jak se ve Stavovském divadle vypořádat s mozartovskou tradicí. Čerňakovovův Čarostřelec, Kratzerův Tannhäuser nebo Koskyho Mistři pěvci norimberští mohou vyvolávat prudké kontroverze, ale přinejmenším je o čem přemýšlet. Pod vedením uměleckého ředitele Pera Boye Hansena zůstala jen vnějškově nevkusně přeplácaná a vnitřně obsahově vyprázdněná inscenace bez stylově ujasněného hudebního názoru, kterou zachraňovaly jen výkony sólistů. Nastudovat právě v tomto divadle právě Dona Giovanniho by měla být pro inscenátory za čest, kterou si zaslouží svým renomé. Proč dostal příležitost uvést Dona Giovanniho v „originálním“ Stavovském divadle tým, který nectí genia loci, režisér nemá s operou větší zkušenosti a dirigent nepatří k mozartovským specialistům, se můžeme jen dohadovat. Použití sochy Plášť svědomí / Commendatore Anny Chromy dýmající ve hřbitovní scéně to zachránit nemůže.

Věřme, že příště bude vedení Opery Národního divadla při výběru inscenátorů zodpovědnější a nebude dělat z naší první scény pobočku severských divadel. Pokud by Per Boye Hansen považoval tuto inscenaci za profilovou z hlediska dalšího směřování Národního divadla a šéfdramaturg Ondřej Hučín za rozkrývání „záhad“ této „opery oper“, jak se je snaží předestřít v textu k inscenaci, o to hůř. Po Rigolettovi jako europejském výprodeji jsem přesvědčená, že cesta, kterou v novém nastudování Dona Giovanniho Národní divadlo ukázalo, nevede ani k rozvíjení unikátní mozartovské tradice, ani mezi renomovaná evropská operní divadla.

W. A. Mozart, Don Giovanni – Národní divadlo, 24. dubna 2021: závěrečná scéna (foto Jan Pohribný)
W. A. Mozart, Don Giovanni – Národní divadlo, 24. dubna 2021: závěrečná scéna (foto Jan Pohribný)

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Hudební nastudování Karsten Januschke, režie Alexander Mørk –Eidem, scéna Christian Friedländer, kostýmy Jenny Ljungberg, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Ondřej Hučín
Osoby a obsazení: Don Giovanni – Pavol Kubáň, Komtur – Zdeněk Plech, Donna Anna – Jana Sibera, Don Ottavio – Richard Samek, Donna Elvira – Alžběta Poláčková, Leporello – Miloš Horák, Masetto – Lukáš Bařák, Zerlina – Lenka Máčiková

Orchestr a sbor Opery Národního divadla
Inscenace vznikla v koprodukci s Nationaltheater Mannheim
Televizní režie Tomáš Šimerda
Přímý přenos premiéry 24. dubna 2021 od 20:00 h na ČT art

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.2 10 votes
Ohodnoťte článek
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments