Operní panorama Heleny Havlíkové (319) – Brněnský pokus o „historicky poučeného“ Nabucca

  1. 1
  2. 2
Opera Národního divadla v Brně uvedla online premiéru Verdiho opery Nabucco, bez diváků v Janáčkově divadle, v hudebním nastudování dirigenta Ondreje Olose a režii Jiřího Heřmana.

G. Verdi: Nabucco - Dalibor Jenis - NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)
G. Verdi: Nabucco – Dalibor Jenis – NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)

Diváci mohli sledovat přenos premiéry Nabucca 19. května 2021 stále ještě pouze online – po zakoupení vstupenky/přístupového kódu v ceně 100, 200 a 500 Kč (nejdražší varianta měla jako bonus zaslání fotografie podepsané Daliborem Jenisem nebo Csillou Boross, představitelů hlavních rolí). Doufejme, že to byla konečně poslední online premiéra, vynucená nemožností vpustit diváky do hlediště. Koronavirová pandemie byla přestávkou, která uzavřela divadla na zatím bezprecedentně nejdelší dobu v jejich historii.

Od 24. května se po dlouhých téměř osmi měsících začala otevírat divadla i pro publikum – sice pouze s poloviční kapacitou hlediště při maximálně pěti stovkách diváků, s osvědčením o negativním testu, očkování nebo o prodělaném covidu, a s povinností roušek a rozestupů, ale otevírají. A už se můžeme těšit na premiéry – 28. května v Liberci uvedli Donizettiho Dceru pluku, na červen plánuje plzeňské divadlo Rossiniho Italku v Alžíru, ostravská opera Smetanovu Hubičku a brněnské Národní divadlo Pucciniho Bohému. A během června v Janáčkově divadle uvidíme také inscenace, které jsme zatím mohli absolvovat pouze online – Evžena Oněgina a také Nabucca. Alespoň toto lze zatím vyčíst z webů divadel.

G. Verdi: Nabucco - NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)
G. Verdi: Nabucco – NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)

Poučení archeologickými výzkumy
Děj Verdiho opery Nabucco je časově ukotven zničením Šalamounova chrámu na pahorku Moria roku 587 před Kristem. Režisér Jiří Heřman (který je i autorem světelného designu) se scénografem Tomášem Rusínem se rozhodli pro, svého druhu, „historicky poučenou“ interpretaci. Opřeli se o nové poznatky o kultuře Mezopotámie získané díky vykopávkám a archeologickým nálezům, které umožňují udělat si přesnější představu o době, kdy se děj opery Nabucco odehrává. Dnešní inscenátoři tak jsou informovanější, než mohl být v době vzniku opery Giuseppe Verdi a libretista Temistocle Solera – bádání přinesla hlavní objevy až později.

V brněnské inscenaci je základní barevné ladění scény v modré a zlaté podle Ištařiny brány, předlohou podoby boha Baala byla jeho bronzová soška s frygickou čapkou nalezená v Sýrii, pozadí jinak prázdné scény dominuje sama zlatá Archa úmluvy s okřídlenými cheruby na víku přesně odpovídající biblickému popisu. Důležitou roli má zlatistý pás zavěšený v různých polohách ve středu scény, odvíjející se jako svitek tóry až na přední okraj jeviště. Když si ho Nabucco troufne navléci jako plášť, strhne ho a prohlásí se nikoli „jen“ za krále, ale za Boha, zhroutí se.

Čitelná je symbolika zlatého prstence, který se spouští z výšky jako koruna – znak „vysoké“ moci, o nějž se bojuje, ale když klesne níž, stává se obručí, která Nabucca a pak i Abigail obemkne jako vězení. Také pouhé stoličky místo vznešeného královského trůnu naznačovaly nicotnost moci, o kterou se přitom svádí takový boj. Celkově však byla scénická koncepce znaky až zahlcená, takže snaha o identifikaci symbolů a jejich významu, navíc při nedostatečném nasvícení pro internetový přenos, odváděla od soustředěného vnímání hudby.

G. Verdi: Nabucco - Dalibor Jenis - NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)
G. Verdi: Nabucco – Dalibor Jenis – NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)

Režisér Jiří Heřman v inscenačním řešení plně využil možností, které mu doba před Kristem dává v podobě náboženských rituálů a obřadů, jejichž estetická vytříbenost a mysteriózní „kosmický“ rozměr jsou jeho režijnímu stylu blízké – možná až příliš, když jejich obřadnost a přítomnost skoro v každé Heřmanově inscenaci se už stává stereotypem. Podobně jako další symboly – kameny, písek, misky nebo svíce.

Přesah tématu morálky, síly a slabosti vládců, toužících ovládnout svět, které je aktuální stále, lze dovodit z kostýmů Zuzany Štefunkové Rusínové, kdy Ismael má tričko a současný oblek až lázeňského typu, Fenena plášť moderního střihu a dnešní styl obleku má i Velekněz. Jednotné modré Babyloňanů včetně Nabucca a zpočátku i Feneny, bílé kostýmy Izraelských včetně Zachariáše a po přestoupení na židovskou víru Feneny sice pomáhaly při orientaci v ději, ale jejich unifikovaný střih a také pohybové aranžmá sbory odosobnily do role pouhé snadno manipulovatelné masy, posunované na šachovnici moci. Je ovšem možné, že šlo o inscenační záměr. Pouze Abigail se na začátku odlišuje černou barvou šatů, ale po převzetí královské moci i ona získá modrý kostým ona, zatímco šílený Nabucco je v černém.

G. Verdi: Nabucco - Csilla Boross a Dalibor Jenis - NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)
G. Verdi: Nabucco – Csilla Boross a Dalibor Jenis – NdB 2021 (foto Marek Olbrzymek)

Kvalitní vyrovnané obsazení
Jistě i vzhledem k Nabukadnesarově pověsti budovatele Babylónu jako největšího města tehdejšího světa byl v brněnské inscenaci král Nabucco spíše než drsný válečník a ješitný panovník, který se chce zpupně stát bohem, vnitřně rozervaným hloubavým intelektuálem a pozorovatelem dění, bolestně hledajícím vlastní identitu. Pro toto pojetí našli brněnští inscenátoři skvělého představitele Nabucca ve slovenském barytonistovi Daliboru Jenisovi, který potvrdil své světové renomé právě v rolích italského repertoáru. Problém zvoleného pojetí ale spočíval v tom, že Nabuccova rozervanost byla vlastně setrvalý stav, neumožňující zřetelněji odlišit scény „šílenství“ od jeho prozření. Jenis přesto svrchovaně potvrdil své pěvecké i herecké kvality a zejména v árii, v níž žádá o odpuštění (Dio di Giuda!), předvedl nádhernou kantilénu a procítěná pianissima. Pro roli krále navíc má impozantní zjev a herecky se vypořádal i s obsedantním budováním svého „paláce“ pouze z kostiček jako z lega během prvních dvou dějství.

Obsazení sólistů byla celkově vyrovnané. Klíčovou postavu Nabuccovy adoptivní dcery Abigail, která na svou touhu po moci doplatí životem, ztvárnila maďarská sopranistka Csilla Boross, která právě v Brně rozvinula svoji kariéru. Pěvecky zvládla náročnou roli suverénně a dařilo se jí zprostředkovat vývoj od pyšné královské dcery přes zdrcující poznání svého pravého původu pouhé otrokyně, pomstychtivé uloupení moci až k závěrečnému pokání.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3.7 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments