Operní panorama Heleny Havlíkové (350) – Závěr roku 2021 s několikrát odkládaným ústeckým Tristanem a Isoldou a s novou inscenací Nabucca v Olomouci

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ústecký Tristan a Isolda pro diváky zatím alespoň v předpremiéře a divácky vděčný Nabucco v Olomouci – to byly poslední nové inscenace, jimiž se uzavřel druhý covidový rok našich operních divadel.

Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)
Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)

Ústecký Tristan a Isolda pro diváky zatím alespoň v předpremiéře

Tristan a IsoldaSeveročeském divadle je další z té dlouhé řady inscenací, jejichž uvedení před diváky zhatil covid – opakovaně. Původně plánovanou premiéru na loňský duben v hudebním nastudování Miloše Formáčka a v režii Andrey Hlinkové zrušil první lockdown, další termín po veřejné generálce zhatilo uzavření divadel loni v říjnu. Další datum, po více než roce, bylo stanovené na 19. listopadu 2021, ale představení muselo být kvůli covidu mezi hráči orchestru zrušeno. Teď v prosinci se uskutečnilo představení pro diváky, které divadlo označilo jako předpremiéru – a vlastní premiéra je dle webových stránek divadla plánovaná až na 29. ledna 2022. Těžko říct, jestli to bylo kvůli všem těmto změnám termínů, ale na prosincové předpremiéře jsem napočítala sotva šedesát diváků, tedy méně než účinkujících. A když dirigent a ředitel Severočeského divadla Miloš Formáček před začátkem představení omlouval nefungující české titulky, odhadl, že přišli wagnerovští znalci, kteří překlad stejně nepotřebují.

Do hlediště byl skličující pohled. O to smutnější byl, když se ukázalo, že nastudování má dobrou úroveň. A je velká škoda, že se s touto inscenací nebude ústecká opera prezentovat na prestižní operní přehlídce většiny českých a slovenských divadel – na festivalu Opera, jehož už 15. ročník začne v lednu v Praze. Protože jsem většinu inscenací, jimiž se jednotlivá divadla chtějí na festivalu prezentovat, už viděla na jejich domovských scénách, troufám si tvrdit, že by ústecké provedení opery Tristan a Isolda mělo v Praze úspěch. Rozhodně by přitáhlo pozornost více než jen šedesátky diváků jako v Ústí nad Labem.

Ústecký operní soubor, který patří u nás k těm menším, si volbou Tristana a Isoldy vytkl smělý cíl. Na tuto Wagnerovu operu si u nás od roku 1945 trouflo zatím jen pražské Národní divadlo v roce 2000 v hudebním nastudování Jiřího Kouta a v režii Jana Antonína Pitínského se zahraničními sólisty v titulních rolích a pak v roce 2010 Státní opera s dirigentem Janem Lathamem-Koenigem v režii Marcela Lombardera – také se zahraničními představiteli. Ovšem poválečné „tristanovské“ prvenství u nás patří právě ústecké opeře, kde Tristana a Isoldu nastudoval dirigent František Vajnar v režii Norberta Snítila s Karlem Bímem jako Tristanem a Jarmilou Krásovou jako Isoldou.

Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)
Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)

Sice tato Wagnerova opera v porovnání s běžnými tituly nemá nějak mimořádně velký počet sólistů – pouze devět, a také úloha sboru – a to pouze mužského – zůstává malá, přesto je to dílo náročné svou délkou, obtížnými sólovými party a velkým obsazením orchestru. Právě z pohledu prostoru pro hráče s dechovými nástroji po třech, lesními rohy po čtyřech a početnou smyčcovou sekcí, když nepočítáme hudebníky za scénou, má ústecké divadlo pro wagnerovské požadavky až překvapivě vhodné dispozice. Před mnoha lety budova procházela rozsáhlou rekonstrukcí a při ní se na úkor hlediště velmi zvětšilo orchestřiště. A třebaže je po tomto zásahu počet řad v přízemí neobvykle malý, je třeba uznat, že na balkoně s velkou kapacitou míst je akustika velmi dobrá.

Samozřejmě, Ústí není Bayreuth s jeho unikátním řešením zakrytého orchestřiště a celkově naprosto jedinečnou akustikou právě pro Wagnerovy opery, nicméně vyváženost zvuku orchestru a sólistů byla v Severočeském divadle při poslechu z balkonu velmi dobrá, pochopitelně i díky dostatečným objemům hlasů sólistů. Takže limitem po zvukové stránce zůstal v případě Tristana a Isoldy spíš celkový objem hlediště, který byl pro nápor hudby na vrcholech ve fortissimu prostě malý. Ostatně stejný problém známe například z Rudolfina při uvádění velkých symfonických děl.

Divadla, která se rozhodnou Tristana a Isoldu uvést, se musí vypořádat i s délkou této opery. Například Jan Latham-Koenig ve Státní opeře vypustil část v noci milenců ve druhém dějství. Škrty u Wagnera bývají považovány div ne za svatokrádež. Ne nadarmo bývá citována slavná replika jedné z nejlepších představitelek Isoldy, Birgit Nilsson, na otázku „Co je nejdůležitější pro roli Isoldy?“. S pro ni typickým humorem, ale do značné míry výstižně, odpověděla: „Pohodlné boty.“ A připomeňme, že premiéra Tristana, připravovaná původně ve Vídni v roce 1862, musela být po mnoha zkouškách zrušena, protože dílo bylo označeno jako nehratelné.

Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)
Richard Wagner: Tristan a Isolda – Severočeské divadlo opery a baletu (zdroj Severočeské divadlo)

Obvyklá délka této opery se pohybuje kolem čtyř hodin. Ústecké představení trvalo o více než hodinu méně. V Ústí zopakovali zkrácenou verzi, která zde byla uvedena v roce 1972 po konzultacích s rodinou Richarda Wagnera. Samozřejmě, že pro wagnerovské znalce jsou škrty rušivé, ale jsem přesvědčená, že v daných podmínkách lze takovou redukci akceptovat – stejně jako hudební nastudování. Na začátku se sice orchestr nevyvaroval nepřesností, ale pak se rozehrál tak, že pod taktovkou Miloše Formáčka vystihl Wagnerův princip prokomponované „symfonické“ opery s leitmotivy, příznačnými motivy, které tvoří základ jeho operního dramatismu. Udržel napětí při vlnění těch dlouhých ploch, do kterých Wagner rozprostírá melodie, označované jako nekonečné, s harmonií, v níž rozváděním dominantního napětí dochází k uvolnění tonality. Takže bylo možné se vnořit do bezčasí tristanovské nevyhnutelnosti v dráždivé ambivalenci měkkého plynutí a chronického napětí, vynořování a odplouvání příznačných motivů v jednotě a wagnerovské vyváženosti zpěvu a orchestru.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments