Operní panorama Heleny Havlíkové (374) – NODO – část druhá: Sciarrino, Kotík a Nono

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Inscenovat dílo, které nemá děj nebo příběh, se zdá nemožné, ale německému režisérovi, scénografovi a choreografovi Jo Fabianovi (*1960) se to přesto podařilo. Všichni účinkující byli po dvojicích s pulty svých partů rozesazeni na jevišti tak, aby mohli volně přecházet i na několik vyvýšených podstavců. Na zadním projekčním plátně přes celý horizont vytvořil Jo Fabian vizuální „vrstvu“, když Steinové svérázný text a jeho hudební reflexe Petra Kotíka vyjádřil výtvarnými prostředky. Na plátně se vynořovaly a zase odplývaly abstraktní obrazce, vesmírné struktury, plynula oblaka, objevil se rudý měsíc, slova, číslice i jména dávných učenců či slavných osobností dvacátého století. Do toho se prolínaly i záběry umělců na scéně během jejich výkonů. A vracel se motiv kyvadla – jako by odměřovalo čas, který se během těch šesti hodin zvláštně zastavil.

Produkce začínala v 18:00 hodin a skončila před půlnocí – v hledišti Divadla Jiřího Myrona se sešla asi šedesátka diváků, do konce vydržela ani ne polovina z nás. V průběhu produkce bylo možné libovolně odcházet a zase se vracet (nebo také ne). Tento princip odcházení a navracení je přímo vkomponovaný do Kotíkovy partitury – kontinuálně plyne jako řeka, proud vědomí, nebo trvá jako nekonečný vesmír. Hudební plochy dvojic interpretů a jejich vrstvení vytvářejí jakousi oázu zastavení/spočinutí, prostor, do kterého je možné vstoupit kdykoli a který zklidní už jen svou přítomností. Nemá příběh, ani počátek či konec – lze se ho účastnit a je na nás a našem nastavení, zda do tohoto proudu vstoupíme a necháme se jím unášet. A zároveň byl až osvobozující zážitek uvědomit si, že mohu odejít a vrátit se a netrápit se, že jsem o „něco“ přišla.

Petr Kotík: Many ManyWomen – S.E.M. Ensemble, Jen Wu,, Ana Caseiro, Padraic Costello, Felix Heuser, Harald Hieronymus Hein, Nicholas Hay, 27. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)
Petr Kotík: Many ManyWomen – S.E.M. Ensemble, Jen Wu,, Ana Caseiro, Padraic Costello, Felix Heuser, Harald Hieronymus Hein, Nicholas Hay, 27. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)

Inscenovat takto „minimalisticko-nekonečné“ a přitom z hlediska hudebních prostředků asketické dílo Many Many Women vyžaduje odvahu. Ostravská performance byla jedinečná – i vzhledem k charakteru partitury, v níž Kotík dává interpretům volnost, kdy v rámci jednotlivých předepsaných bloků do provedení vstoupí. Jak autor řekl: Many Many Women je vlastně něco jako proces, proces tvorby hudební kompozice v průběhu jejího provedení.

Petr Kotík získal letos od newyorské Foundation for Contemporary Arts Cenu Johna Cage – právem. Jeho Many Many Women na Cageův odkaz tvořivě navazují a originálně rozvíjejí. Abych parafrázovala Gertrudu Stein, jejíž texty Petra Kotíka inspirovaly nejen v tomto díle: Kotík je Kotík je Kotík! A, věřme, že takový zůstane. Kotík.

Petr Kotík: Many ManyWomen
Vokálně-instrumentální skladba (360‘)
Libreto: Gertrude Stein
Režie a scéna: Jo Fabian
Účinkují: S.E.M. Ensemble
Zpěv: Jen Wu – soprán, Ana Caseiro – soprán, Padraic Costello – kontratenor, Felix Heuser – tenor, Harald Hieronymus Hein – basbaryton, Nicholas Hay – bas
Instrumentalisté: Petr Kotík, Malgorzata Hlawsa – flétny, Sam Jones, Adam Richter – trubky, William Lang, Jen Baker – pozouny
Divadlo Jiřího Myrona, světová premiéra scénické verze 27. června 2022

Nono / T(t)ragédie levicových intelektuálů

Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell'ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)
Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell’ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)

Závěr festivalu vyvrcholil 30. června 2022 v Trojhalí Karolina ambiciózním projektem – českou premiérou Prometea Luigiho Nona. Nonův dvouhodinový zvukově-prostorový monument s podtitulem Tragédie slyšení je psán pro čtyři orchestry, instrumentální i vokální sólisty, sbor, dva recitátory a živou elektroniku. Dirigovali Jiří Rožeň a Petr Kotík, scénická realizace byla dílem Jiřího Nekvasila a Davida Baziky. Po české premiéře Orestei Iannise Xenakise na NODO v roce 2016 a po vůbec prvním nastudování šestinotónové opery Aloise Háby Přijď království Tvé v roce 2018 se podařilo uvést další velkolepé a mimořádné dílo dvacátého století. Luigi Nono je spolu s Pierrem Boulezem a Karlheinzem Stockhausenem považován za trojici nejvýznamnějších skladatelů poválečné generace hledajících nové možnosti hudby.

Italský skladatel Luigi Nono (1924–1990) sice pocházel z bohaté umělecké rodiny, ale byl výrazně levicového smýšlení. Jako mladý partyzánský bojovník vstoupil do italské komunistické strany a své politické přesvědčení vyjadřoval i svými díly. Často používal texty levicových filozofů i revolucionářů, odmítal operní konvence a hledal novou formu hudebního divadla ve struktuře jevištních akcí, využíval elektronickou hudbu, předtočené pásky a prostorový zvuk. Stylově vyšel z dodekafonie a seriálních kompozičních technik.

K jeho stěžejním dílům z tohoto prvního období patří „scénická akce“ Intolleranza 1960. Skladatel libreto vytvořil jako montáž textů Julia Fučíka (Reportáž psaná na oprátce), Henriho Allega, Jeana-Paula Sartra, Paula Éluarda, Vladimira Majakovského a Bertolta Brechta a chtěl jím vyjádřit protest proti nesnášenlivosti, útlaku, rasismu a porušování lidské důstojnosti. Hlavní postavou díla je uprchlík, znavený těžkou hornickou prací v cizí zemi. Touží se vrátit do své vlasti. Cestou naráží na protesty, zatýkání a mučení. Skončí v koncentračním táboře, odkud se mu se podaří uprchnout. Naráží na absurdity života. Jeho touha po domově vyústí do touhy po svobodě, ale zahyne kousek od domova uprostřed ničivé povodně, která způsobí humanitární katastrofu. Dílo vzniklo na objednávku 24. Mezinárodního festivalu soudobé hudby a premiéra na Benátském bienále v roce 1961, jejímž režisérem byl Václav Kašlík, vyvolala protesty italských neofašistů. Také představení v Bostonu v roce 1964 bylo potlačeno pravicovými aktivisty. Intolleranza byla loni uvedena na Salcburském festivalu s dirigentem Ingo Metzmacherem a režisérem Janem Lauwersem.

Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell'ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)
Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell’ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)

Prometeovi předcházela beseda, do níž se zapojila živým videopřenosem i Nonova devadesátiletá manželka Nuria Schoenberg-Nono, dcera Arnolda Schoenberga, s níž se Nono oženil v roce 1955. Zajímavě objasnila, že podtitul PrometeaTragédie slyšení – je třeba chápat v antickém smyslu tragédie s jejími stasimony a sbory jako význam závažné, silné události, nikoli ve smyslu neštěstí, pohromy. A podobně je třeba v případě Prometea pojímat i slovo opera – jako opus, v italštině dílo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments