Operní panorama Heleny Havlíkové (374) – NODO – část druhá: Sciarrino, Kotík a Nono

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Prometeo z let 1981–1984 je výsledkem Nonovy dlouholeté spolupráce s Massimem Cacciarim (*1944), italským filozofem a levicově orientovaným politikem, a to v době, kdy Nono působil v Experimentálním studiu Nadace Heinricha Strobela, tehdy nejpokročilejší laboratoře pro novou hudbu a techniky pro transformaci zvuku při rozhlasové stanici SWF ve Freiburgu. Cacciari mýtus o Prométheovi, který stvořil člověka z hlíny a dešťové vody a který lstí přinesl lidem oheň a byl za to bohem Diem krutě potrestán, upravil s využitím textů nejen antických tvůrců – Hésioda (Theogonia), Aischyla (Prométheus), Euripida (Alcestis), Sofokla (Trachinie), Pindara (vítězná óda pro Nemejské hry), ale i Waltera Benjamina (O pojetí dějin), Reinera Marii Rilkeho, Goetha (Prometheus), Friedricha Hörderlina (Píseň o osudu Hyperionu) či Schoenberga (Mojžíš a Áron).

První uvedení Prometea se konalo v roce 1984 pod taktovkou Claudia Abbada v odsvěceném benátském kostele San Lorenzo, uprostřed kterého architekt Renzo Piano postavil gigantickou dřevěnou konstrukci tvarem připomínající kýl lodi, jakousi „archu“. Účinkující seděli na plošinách umístěných na bocích, diváci v jeho základně, což podle pamětníků vytvářelo svébytné akustické podmínky. Nono dílo v roce 1985 upravil do definitivní verze, která byla uvedená v tovární hale firmy Ansaldo v Miláně.

Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell'ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)
Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell’ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)

Nono v Prometeovi „přetavil“ dramaticko-expresivní gesto svých předchozích scénických kompozic (Intolleranza 1960 a Al gran sole carico d‘ amore) do nuancí změn detailů včetně mikrointervalů. Zhudebnění Prométheova mýtu rozdělil do sledu devíti kantát. Čtyři orchestry, sólové hlasy, sbory a recitátoři komentují Prométheův příběh, či spíše jeho útržky jako nadčasové téma z různých pohledů ve složitých hudebních strukturách a fragmentech dialogů, které přecházejí od vygradovaných vrcholů k plochám na hranici slyšitelnosti. Koncepce jako svého druhu drama, které se odehrává v samotné hudbě, zahrnuje i prostorovou trajektorii zvuku tak, aby posluchače obklopoval ze všech stran nejen přímo od interpretů, ale také z reproduktorů rozmístěných po obvodu, jak je předepsáno v partituře.

Prometeo byl technicky a logisticky nejnáročnější projekt letošního ročníku NODO. Vyžadoval čtyři orchestry, skupiny vokálních a instrumentálních sólistů, dva vypravěče, sbor a zvukové mistry, kteří ovládali složitý systém mikrofonů a reproduktorů. Celou produkci se stovkou interpretů koordinovali dva dirigenti.

Po obvodu monumentální stavby bývalé elektrocentrály, Trojhalí Karolina, režisér Jiří Nekvasil a výtvarník David Bazika nechali „zaparkovat“ těžkou techniku se zřetelnými údaji o nosnosti oranžových, modrých a červených náklaďáků, tatrovek, tahačů, montážních vozů nebo otlučených přívěsů Dopravního podniku Ostrava, Ostravských komunikací a Národního divadla moravskoslezského. Na jejich korbách byla rozmístěna příslušná uskupení interpretů. Dirigenti, Jiří Rožeň a Petr Kotík, vše řídili ze zdvižných plošin uprostřed.

Diváci, vybaveni českým překladem italského textu Prometea, seděli, chodili, ale i leželi uprostřed s účinkujícími ve společném „kruhu“ tohoto novodobého antického divadla a renesančních vícesborových technik duchovní hudby, nořili se do reflexe prométheovského mýtu v novodobé polyfonii zvuků a hlasů putujících díky elektronickému scénáři po celém obvodu. Byl to mimořádně silný zážitek, drtivý i zklidňující zároveň, jako osud lidstva zmítaný „tragédiemi“ katastrof, ale uklidněný a očištěný katarzí a nadějí v budoucnost.

Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell'ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)
Luigi Nono: Prometeo. Tragedia dell’ascolto – NODO / New Opera Days Ostrava, 30. června 2022 (zdroj NODO / New Opera Days Ostrava)

Prometeo se sice ve světě tu a tam uvádí, ale v našich podmínkách si jeho jedinečnost uvědomovali nejen účinkující, kteří hráli s mimořádným soustředěním a oddaností k dílu, ale i velmi soustředěné publikum.

Prometeo je bezesporu jeden z vrcholů hudebního divadla své doby tíhnoucí k monumentalitě a současně i završením Nonova uměleckého hledání levicového intelektuála, který si po politicky angažované tvorbě většiny své umělecké kariéry v sedmdesátých letech začíná uvědomovat skutečnou tragédii střetu svých ideálů s realitou jejich naplňování. Jeho Prometeo je v tomto smyslu jakousi meditativní filozofickou sebereflexí. Tomu také odpovídá autorova představa této opery / opusu jako výzvy, abychom nic nepřijímali jako dané.

Luigi Nono: Prometeo / Tragedia dell’ascolto
Scénické dílo pro vokální a instrumentální sólisty, smíšený sbor, čtyři instrumentální skupiny a živou elektroniku, 1981–84, rev. 1985
Hudba Luigi Nono, libreto na motivy mýtu o Prométeovi; texty Aischyla, Sofokla, Waltera Benjamina, Johanna Wolfganga von Goethe a dalších zredigoval Massimo Cacciaro, dirigenti Jiří Rožeň, Petr Kotík, sbormistr Jurij Galatenko, scénická realizace Jiří Nekvasil, David Bazika
Účinkující: Jen Wu – soprán, Ana Caseiro – soprán, Padraic Costello – kontratenor (alt), Justina Vaitkuté – kontraalt, Felix Heuser – tenor, Martin Gyimesi – tenor, Micol Pambieri – narátorka, – Sergio Basile – orátor
Živá elektronika: Conservatorio di Musica di Vicenza „Arrigo Pedrollo“ – GRAIM Studio: Luca Richelli (zvuková režie), Lorenzo Pagliei (1. asistent), Nicola Di Paolo (2. asistent)
ONO – Ostrava New Orchestra, Ostravská banda, Canticum Ostrava
Trojhalí Karolina 30. 6. 2022, česká premiéra, 135′
V italském originále s českými a anglickými titulky

Nezastupitelná užitečnost NODO

Jako platforma pro hledání současných podob komplexního žánru hudebního divadla je NODO jediný festival u nás, navíc s výraznými mezinárodními přesahy. NODO, bienále (mezi Ostravskými dny v lichých letech), uvedli v roce 2012 v život Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského, a Petr Kotík, umělecký šéf Ostravského centra nové hudby. Synergicky tak propojili svou tvrdohlavou „umanutost“ soudobou hudbou a operou. A je případné, že festival v roce 2020 získal cenu Výboru Jednoty hudebního divadla.

Jiří Nekvasil (zdroj Národní divadlo Moravskoslezské)
Jiří Nekvasil (zdroj Národní divadlo Moravskoslezské)

Připomeňme, že oba „otcové zakladatelé“ se současné hudbě a divadlu věnují dlouhodobě. Petr Kotík jako skladatel, dirigent a flétnista a od roku 2001 jako umělecký ředitel ostravského festivalu nové hudby Ostravské dny, pro které založil mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments