Operní panorama Heleny Havlíkové (478) – Vítězné jubileum Hudebního festivalu Znojmo
- Festival jako víno
- Jubilejní hudba a vítězství
- Judita triumfovala i ve Znojmě
- Operní verneovka Lukáše Hurníka
- Metastasio Dagmar Šaškové na Jaroslavickém zámku
- Plavba s hudební oslavou vody
Festival jako víno
Pod vedením Jiřího Ludvíka a Romana Válka se vyznačuje jedinečnou koncepcí i atmosférou. Udržuje si při širokém žánrovém spektru svého programu vysokou uměleckou úroveň. Právem se řadí k našim velkým významným festivalům.
Na hustě obsazené mapě prázdninových festivalů si získal renomé hned z několika důvodů: boří hranice mezi žánry a pro tzv. vážnou hudbu získává i ty, kteří jí neholdují. Koná se nejen ve znojemských chrámech, kostelích, divadlech, měšťanských domech, ale i náměstích, parcích, ulicích i uličkách, na nádvoří minoritského kláštera i Znojemského hradu, v prostorách Louckého kláštera a dalších místech v okolí. Vedle renomovaných sólistů, komorních souborů i orchestrů s patronem festivalu, houslistou Pavlem Šporclem v čele na něm dostávají své první příležitosti i mladí začínající umělci a vítězové interpretačních soutěží.
Znojemský festival ovšem přitahuje od začátku také příznivce hudebního divadla. Festival je jedinečný tím, že jeho osu tvoří každý rok scénické nastudování hudebně-dramatického díla, které spoluvytváří témata jednotlivých ročníků. Scénické produkce opery, oratoria, kantáty, ba dokonce pantomimy se dramaturgicky zaměřují především na díla období baroka, případně renesance a klasicismu. V nastudování rezidenčního orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka s vynikajícími sólisty, které se daří pro každý rok sestavit do sehraného týmu, hledají současné cesty historicky poučené interpretace.
Od roku 2005 tu zazněl například Purcellův Král Artuš, nikoli pouze hudební čísla, jak bývá běžné, ale kompletní semi-opera specifického žánru anglického hudebního divadla s kombinací činohry prokládané operními vsuvkami, které dějově nesouvisejí. Tehdy ještě na nádvoří znojemského minoritského kláštera se Haydnův Svět na měsíci odehrával přímo pod noční oblohou za svitu hvězd i měsíce. Při Rameauově Platée bohové vtipně sjížděli po skluzavce. Mimořádnou událostí se stalo uvedení Montezumy, v němž nad virtuozitou koloratur Josefa Myslivečka inscenace sklenula úvahu nad jednou z velkých záhad historie, kdy hrstka Španělů zákeřného španělského dobyvatele Cortéze dobyla říši s miliony obyvatel aztéckého vládce Montezumy. Spletitý antický příběh lásky a zrady zprostředkovalo uvedení Vivaldiho opery Dorilla in Tempe.
Inspirativní scénickou podobu a špičkové obsazení dostala ve Znojmě také oratoria – Saul Georga Friedricha Händela, Návrat Tobiáše Josepha Haydna a z tvorby Georga Philippa Telemanna Daniel v jámě lvové a Den posledního soudu. Kantáty Heinricha Schütze propojila inscenace s názvem Příběh o Kristu, velká moteta a baletní komedie Jeana-Baptisty Lullyho se staly základem produkce Král Slunce a výročí Claudia Monteverdiho připomněla produkce Combattimento sestavená z jeho madrigalů s dějovou osou souboje Tankréda a Clorindy. V křesťanské alegorii Emilia de‘ Cavalieri Svár duše s tělem diváci mohli dedukovat, z jakých představ o antickém divadle se na přelomu renesance a baroka vyvinula opera. Žánr barokní pantomimy pro dnešní diváky objevila inscenace Snu Michaela Haydna.
Dramaturgicky mimořádným počinem se stala oslavná serenata Antonia Caldary Harmonie planet. Připomněla, jak císař Karel VI. před třemi sty lety po návratu z pražské korunovace právě ve Znojmě touto gratulační divadelní slavností velkolepě oslavil jmeniny své manželky Alžběty Kristýny. Novodobá premiéra Harmonie planet se stala událostí, která svým významem výrazně dalece přesáhla znojemský region, jistě by obstála i v mezinárodním kontextu.
Jubilejní hudba a vítězství
Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo (od 10. do 28. července 2024) se konal už po dvacáté. Jubileum předznamenávalo už motto: Hudba a vítězství. Navzdory vedrům, která panovala i na jihu Moravy, opět báječně osvěžoval jedinečnou atmosférou a nápaditostí.
Vedle patrona festivalu Pavla Šporcla, kterému patřil zahajovací koncert, si program uchoval své programové „kotvy“: Tour de Varhany po třech kostelech Znojemska, projekt Metastasio, koncerty při svíčkách, tentokrát s akordeonovým duem Absoluto a souborem Rosa Mystica, koncert malých géniů, koncert laureátů Letní školy barokní hudby, koncert v uherčickém zámku, tentokrát s Adamem Plachetkou a Ondřejem Havelkou, dětský hudební den, hudební a výtvarný happening v ulicích Znojma, hudba na mostě spojujícím Čížov a rakouský Hardegg nebo piknik v Národním parku Podyjí s jazzem a podání Kuodas quartetu. A ujala se i loňská novinka, „vodní“ koncert v zatopeném bývalém kamenolomu Mašovice.
Festivalové jubileum oslavila slavnostní mše v kostele sv. Mikuláše, gratulační večírek na Horním náměstí i přednáška o historii festivalu. Dramaturgickou pestrost doplňovaly jazzové produkce, cimbálová muzika, koncert ze znojemských archivů souboru Capella Sebastiana nebo industriální koncert Hany Flekové a Edity Keglerové propojující hudbu francouzského baroka s prostory výrobního areálu rodinné firmy Nevoga. A samozřejmě nechyběly vinařské degustace.
Judita triumfovala i ve Znojmě
Hlavní inscenací jubilejního „vítězného“ ročníku znojemského festivalu bylo scénické uvedení oratoria Juditha triumphans devicta Holofernis barbarie (RV 644) / Judita triumfující nad poraženým Holofernovým barbarstvím. Kvůli rekonstrukci Jízdárny Louckého kláštera, kde inscenace v posledních letech získávaly osobitou atmosféru, se Vivaldiho Juditha odehrávala v akusticky příznivé dvoraně výstavné neorenesanční budovy s poněkud zavádějícím označením „Domeček“. Někdejší budova Německého měšťanského spolku z roku 1882, která sloužila i jako hotel, poválečný Dům práce a porevoluční objekt České spořitelny, se tak vrací svému kulturnímu využití.
Latinské libreto Judithy triumphans, jehož autorem je Gioacomo Cassetti, vychází ze starozákonního apokryfu o židovské vdově Júdit, která obloudí vůdce nepřátelského asyrského vojska Holoferna, usekne mu hlavu a tím zachrání svůj lid z asyrského obléhání hebrejské Betulie. Antonio Vivaldi neobvyklý žánr svatého vojenského oratoria (bez vypravěče) zvolil v roce 1716 z pozice učitele hudby benátské sirotčí koleje Ospedale della Pietà, kde bylo poprvé uvedeno, a fiktivní příběh pojal ho jako alegorii k oslavě rozhodujícího vítězství Benátské republiky jako součásti císařsko-papežské aliance nad osmanským vojskem na ostrově Korfu v Jaderském moři. Judita měla symbolizovat Benátskou republiku, Abra křesťanství, obléhané židovské město Betulie církev, Ozias papeže a Holofernes osmanského sultána.
Kompozice oratoria pro uvedení v Ospedale della Pietà určeném pouze pro dívky a ženy, které zde získávaly špičkové hudební vzdělání, určovalo obsazení sólových partů. Nositelkami afektů Vivaldiho oratoria tak i při znojemském uvedení byla pětice sólistek ve výrazově i technicky náročných áriích typických pro operu seria se střídmými ozdobami opakovaných dílů. Mezzosopranistka Dagmar Šašková v sedmi (!) áriích s jemnými výrazovými odstíny vystihla vnitřní sílu Judity – váhající, zoufalé, s důvěrou v Boží pomoc cílevědomé a rozhodné. Šašková „dotáhla“ toto intelektuální pojetí i v závěru, kde už pouze herecky vyjádřila rozporuplnost svého činu, který sbor oslavuje jako vítězné triumfální hrdinství, zatímco ona sama teprve postupně bude „smývat“ krvavé ruce vražedkyně. Podporu Juditě skýtala na vražedné misi její trpělivá služebná Abra, které Maya Amir dodala skromně neokázalou oddanost. Sopranistka Doubravka Novotná (Součková) se v efektních áriích blýskla zvučným sopránem jako temperamentní Holofernův pobočník Vagaus s brilantními virtuózními koloraturami. Monika Jägerová s mimořádnou barevností i těch nejhlubších kontraaltových poloh zvládla nejen svůj part betulijského velekněze Oziase, ale obdivuhodně kvůli indispozici švédské mezzosopranistky Maleny Ernman zvládla doslova na poslední chvíli part Holoferna, který zpívala z orchestřiště, zatímco Ernman odehrála roli divokého asyrského generála na scéně a v alespoň v jedné árii předvedla své umění historicky poučené interpretace.
Dvacet jednu sólovou árie, dvě árie se sborem a tři doprovázené recitativy doplňují čtyři samostatná sborová čísla – asyrského vojska, Betulijských, opilých vojáků a Hebrejců. Vivaldi je rozepsal i pro mužské hlasové polohy, pro které byly údajně chovanky benátského nalezince cvičeny. Ve Znojmě je interpretoval šestnácti členný smíšený pod zkušeným vedením Terezy Válkové.
Vivaldi při absenci scénické složky oratoria „nahradil“ vizuální představu sofistikovanou barvitostí instrumentace, k níž měl v Ospedale della Pietà dostatek hráček i nástrojů. Hráči orchestru Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka této příležitosti sólového uplatnění pro „dokreslení“ situací využili skvostně, a to i v případě méně obvyklých nástrojů. Fanfáry dvojice clarin (Karel Beránek a László Borsódy) a údery tympánů (Radek Tomášek) na začátku vyzývaly k útoku do válečné vřavy, zatímco v závěru přispívaly k oslavě vítězství, míru a Juditiny odvahy. Viola d’amore (Matyáš Berdych) se sladkým zvukem díky systému rezonančních strun v kombinaci se sordinovanými houslemi stupňovala svůdnost Juditiny árie Quanto magis generosa / Ach, ty nejkrásnější bytosti. Pro vrcholnou scénu Holofernovy vraždy v Juditině árii In somno profundo / Kdo ponořen do hlubokého spánku zvolil Vivaldi violy da gamba (Matyáš Berdych, Melusine De Pas, Michal Raitmajer a Richard Závada). Mandolínou (Richard Závada) s pizzicatem houslí Vivaldi doprovodil Juditinu árii Transit aetas / Věky plynou, o pomíjivosti života a nesmrtelnosti duše. Vivaldi využil sólově i nástroje continua: energické akordy teorb (Barbara Hulcová a Jan Krejča) v kombinaci s cembalem provázejí sborovou scénu O servi volate / Leťte, sluhové, v níž sluhově připravují osudnou hostinu. Hoboj (Aleš Ambrosi) a varhany (Ondřej Bernovský) podtrhují Holofernovo milostné vyznání Juditě Noli, o cara, te adorantis / Ó drahá, dej přednost přání Tebe tak milujícího Vůdce!, přičemž tehdejší posluchači znalí nástrojové symboliky nejspíš dokázali rozpoznat, že Vivaldi tím anticipoval smrt a uvádění duše do podsvětí. Flétna (Michaela Koudelková) spoluvytvářela atmosféru vánků v ukolébavce Umbrae carae / Milé stíny a vánky, kterou Vagaus zpívá opilému Holofernovi. Chalumeau (Robert Šebesta), předchůdce klarinetu, toká v árii Veni, veni me sequere fida / Pojď a následuj mě, v níž se Judita jako hrdlička upíná k Ambře jako věrné společnici při jejím vražedném úkolu.
Nejen v sólových partech, ale i celkově orchestr Czech Ensambe Baroque i ve Vivaldiho Juditě potvrdil svůj vysoký standard, jak ho při propojení historicky poučené interpretace s muzikantským temperamentem dirigenta Romana Válka známe z každoročních inscenací
Festivalové uvedení, které zachovalo všechna hudební čísla a vypustilo řadu recitativů, posunulo dobový symbolický základ Vivaldiho „svatého vojenského oratoria“ spjatý s tehdejším rozhodujícím vítězstvím Benátské republiky na Turky k hledání výkladů rezonujících s člověkem 21. století se zaměřením nad otázkami osobní oběti ve prospěch ohrožené komunity. Zatímco výtvarníci se při zobrazování Judity a Holoferna soustřeďovali na krvavou scénu utínání hlavy, režisér Tomáš Ondřej Pilař se v souladu s Vivaldiho hudbou zaměřil na vyjádření afektů postav a charakter situací. Tento princip uplatnil nejen pro scénu samotné vraždy s Holofernovou hlavou nahrazenou jeho přilbicí v rudém tylu, ale také pro erotickou vrstvu příběhu: Judita, nenalíčená, se nechová prvoplánově vyzývavě, ale získává Holoferna vnitřní pevností, která z ní vyzařuje. A Holofernovu vilnost nahradilo jeho decentně vyjádřené voyerství, když dává příkaz, aby se vojáci s Juditou miliskovali.
Ke zprostředkování symboliky Vivaldiho Judithy stačilo Pilařovi nápadité využití oken kolem horního ochozu dvorany a několik málo výstižně zvolených rekvizit, s jejichž významy zacházel promyšleně – vysoká váza naplněná nejprve čirou a po zavraždění Holoferna rudou tekutinou, sada přenosných žárovek na tyčích, rudé tylové pruhy látek, rudé květy a lahve vína. Základní atmosféru scén spoluvytvářelo svícení s jasnými významy barev – bílé, žluté, červené, modré, fialové, zelené. Statičnost oratoria rozpohybovala čtveřice tanečnic v choreografii Martina Šintáka a synchronizované akce sboru.
V recenzi je použitý český překlad libreta Vladimíra CHytila.
Operní verneovka Lukáše Hurníka
Jakoby náročnost přípravy velké inscenace týmu Hudebního festivalu Znojmo nestačila. Výraznou inovací jubilejního ročníku se stala dokonce objednávka a uvedení nové opery, a to v žánru z nejtěžších: díla určeného dětskému publiku – zároveň tak, aby se bavil i jejich dospělý doprovod.
Lukáš Hurník, skladatel i libretista zároveň, se rozhodl pro operní verneovku. Prostřednictvím posluchačsky sdělné hudby v Poruše na lodi Nautilus s humorným nadhledem za doprovodu komorního orchestru odvyprávěl ve dvou půlhodinových částech příběh posádky ponorky, která se za zvuku fanfár vydává zkoumat neznámý objekt v hloubi Tichého oceánu. Kapitán Nemo, učitelka plavání Salma s chobotničkou jako svým domácím mazlíčkem, inženýr Smith a harpunářka Neda čelí kolizím ve vzájemných vztazích, technickým poruchám i mimozemšťanovi, než chytrá, trochu neposlušná a muzikální chobotnička Mantík pomůže všechna nebezpečí zvládnout – i díky svým překladatelským schopnostem z „mimozemštiny“ a inkoustu k podpisu smlouvy.
Z nadšených reakcí diváků od tříletých capartů po prarodiče, ba i z dětsky upřímných starostí o osud Mantíka a celé posádky bylo zřejmé, že staletími prověřené operní principy stále fungují – navzdory snahám současných skladatelů vydávat za operu zvukové instalace, kam směřovaly například produkce letošního Mnichovského festivalu. Lukáš Hurník se „nebál“ napínavého dobrodružného příběhu, melodických árií na veršované texty, včetně velké milostné, ansámblů, v nichž hudba dává srozumitelnost tomu, že postavy „mluví“ jedna přes druhou. Ve slovních i hudebních hříčkách uplatnil svůj smysl pro laskavou humornou nadsázku. Ve vylehčené osvětě nezapřel své pedagogické sklony, když poukazuje na to, že odlišnost lidí / bytostí, která se zpočátku jeví jako handicap, může být naopak výhodou, díky níž se všichni domluví a vzájemně si pomohou najít řešení v krizových situacích. Hurník, věrný festivalovému zadání opery pro všechny generace, připojil i vtípky pro zkušenější diváky, když ponorku vybavil nejen moderními počítačovými technologiemi, ale také varhanami s poškozenými klávesami dis a fis, na které Nemo dokáže zahrát stále dokola jen pár nezáživných akordů v tóninách bez předznamenání, zatímco Mantík i díky mnoha svým chapadlům vystřihne propracovanou bachovskou fugu.
Dobrou volbou pro interpretaci takto pojaté Hurníkovy opery byla spolupráce s Komorní operou JAMU. Inscenační tým studentů v čele s režisérkou Eliškou Mervartovou ve výstavné budově Městského divadla Znojmo nenavázal na Hurníkovu verneovskou linii a místo inspirace legendárními filmy Karla Zemana. Opera se odehrává na barevně pestré scéně Kristiny Komárové, která výmluvně ilustruje ponorku a mořský svět i s pomocí projekcí a stejně jako režie těží z dramatických situací.
Pod taktovkou Patrika Červáka pětice mladých sólistů vystihla různorodé charaktery svých postav: Denis Zjatik uvážlivého kapitána Nema, Bedřiška Ponížilová sympatickou a odvážnou učitelku plavání Salmu, Anna Zedníčková harpunářku Nedu, která jde zpočátku na vztahy i materiály hrubou silou, Simeon Hána sebevědomého inženýra Smithe, jehož softwarové analýzy i restart počítačů se ale minou účinkem. Mimozemšťana Alcora, který kostýmem nezapřel společný původ s Mantíkem, vtipně vystihl František Sliž a miláčkem publika se stala Kateřina Ludvíková jako roztomilá šikovná chobotnička Mantík.
I když některé rýmy působily jako prosté veršovánky a zejména v první části opery převažovalo nad dramatickými akcemi vyprávění o situacích a postavách, navíc při pěvecké deklamaci občas málo srozumitelné, ze spolupráce znojemského festivalu s Komorní operou Janáčkovy akademie múzických umění vznikla inscenace, která ještě dál posunula „vítězný“ letošní ročník.
Metastasio Dagmar Šaškové na Jaroslavickém zámku
Téma vítězné Judity předznamenal už koncert mezzosopranistky Dagmar Šaškové v kapli zámku v Jaroslavicích. Reprezentoval další programovou osu genia loci znojemského festivalu. Na zámky ve Vranově nad Dyjí a v Jaroslavicích, tehdy v držení rodu Althannů, totiž v létě jezdíval Pietro Metastasio, básník a nejvýznamnější libretista barokní opery seria. Na jeho texty s příslovečnou hudebností veršů vznikly více než čtyř stovky oper. Součástí programu znojemského festivalu se tak staly metastasiovské koncerty na těchto zámcích.
Pro letošní festival Dagmar Šašková vybrala recitativy a árie z oper na Metastasiovo libreto Betulia liberata / Osvobozená Betulia, podle názvu města, které se Juditě svým statečným činem podařilo osvobodit a zachránit tak Židy před expanzí krále Nebukadnesara. Toto libreto zhudebnilo na padesát skladatelů. Vrcholné scény z oper Georga Reuttera, Niccoly Jommelliho a Pasquala Anfossiho doplnila Dagmar Šašková o několik výstupů z opery Alessandra Scarlattiho La Giuditta na libreto kardinála Pietra Ottoboniho, Metastasiova kmotra, který rozpoznal jeho talent a zajistil mu vzdělání. Český překlad neměli posluchači v programu, jak bývá na koncertech obvyklé, ale přednášela ho Bára Kodetová Šporclová, až zbytečně afektovaně.
Dagmar Šašková v těchto áriích naplno uplatnila vyrovnanost svého barevného mezzosopránu až po znělou hlubokou polohu, suverénní techniku a intonační přesnost virtuózních koloratur, výborně srozumitelnou deklamaci a umění zprostředkovat s velkou intenzitou výraz barokních afektů včetně těch nejdramatičtějších. Partnery byli Šaškové houslista Josef Žák, violoncellista Libor Mašek, který se skvěle uplatnil i sólově v sonátě Francesca Geminianiho, a cembalistka Monika Knoblochová. Ta se blýskla sólově efektní Toccatou d’ottava stesa Alessandra Scarlattiho.
Koncertu v kapli Jaroslavického zámku dodal specifickou atmosféru chátrající stav této cenné architektonické památky – zubožené nejen kvůli tomu, že zde byl po druhé světové válce tábor nucených prací a pak ho využívala armáda, ale v posledních nekonečných dvaceti letech z důvodu vleklého restitučního sporu, kvůli kterému se jeho současný majitel, rakouský lékař Sigurd Hochfellner obává do oprav více investovat.
Plavba s hudební oslavou vody
Neutuchající kreativita vedení festivalu v čele s Jiřím Ludvíkem a dirigentem Romanem Válkem dala loni vzniknout dalšímu obohacení programu, atrakci v tom nejlepším slova smyslu. Kousek od Znojma, v Mašovicích, je zatopený kamenolom s nádherně čistou vodou obklopenou divokými skalami, které se prudce tyčí z vody do výšky. A tak se zrodil nápad propojit jedinečnou atmosféru soumraku nad touto nádhernou scenérií s hudební oslavou vody. Orchestr dobových nástrojů Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka, usazený na pontonu, kam hráči museli připlout na lodičkách, rozezněl lom orchestrální suitou Vodní hudba Georga Philippa Telemanna. A Jiří Ludvík vtipně uváděl příběhy mytologických vodních božstev – Thetis, Neptuna, Tritona nebo najád, které tvoří programní základ této skladby složené z barokních tanců. A k tomu pak zazněl ještě Znějící zeměpis, další suita, v tomto případě sestavená z různých částí Telemannových orchestrálních děl, v nichž skladatel s humorem adaptoval typické hudební idiomy nejen evropských zemí, ale i hudbu tureckou, asijskou ba i americkou.
Hledištěm jsou nejen židle na skále lemující vodní plochu, ale i patnáct pramic se svícemi osvětlenou přídí. Díky zkušeným veslařům si posluchači mohli vychutnat zajímavou akustiku po celé ploše zatopeného lomu. Úchvatný zážitek s rudě zapadajícím sluncem nad skalami nenarušila ani bouřka, která „počkala“, až všichni, včetně muzikantů, doplují bezpečně na břeh a plni okouzlujících dojmů se rozjedou domů. Jak bylo zřejmé z ohlasů nových přátelství, která na lodích vznikala, natěšeni na příští rok: tématem 21. ročníku bude Antika a láska s inscenací opery Georga Friedricha Händela Julius Caesar.
Antonio Vivaldi: Juditha triumphans
Dirigent Roman Válek, režie a scéna Tomáš Ondřej Pilař, kostýmy a výtvarná spolupráce Ivana Ševčík Miklošková, light design Tomáš Příkrý, choreografie Martin Šinták, sbormistryně Terza Válková.
Osoby a obsazení: Judith, mladá vdova – Dagmar Šašková, Holofernes, asyrský generál – Malena Ernman, Vagaus, Holofernův zeman – Doubravka Součková, Abra, služebná Judity – Maya Amir, Ozias, velekněz z Betulie Monika Jägerová.
Orchestr a sbor Czech Ensemble Baroque, balet: Barbora Lahučká, Rebeka Hudáčková, Lýdie Švojgerová, Andronika Tarkašová.
Hudební festival Znojmo, Domeček, premiéra 25. července 2027.
Lukáš Hurník: Porucha na lodi Nautilus
Dirigent Patrik Červák, režie Eliška Mervartová, scéna Kristina Komárková, kostýmy Magdalena Černá, světelný design Martin Krupa.
Osoby a obsazení: Kapitán Nemo – Denis Zjatik, Plavčice Salma – Bedřiška Ponížilová, Harpunářka Neda – Anna Zedníčková, Inženýr Smith – Simeon Hána, Mimozemšťan Alcor – František Sliž, Chobotnička Mantík – Klára Gregorová / Kateřina Ludvíková.
Orchestr: posluchači Hudební fakulty JAMU a studenti Konzervatoře Brno.
Koprodukce Hudebního festivalu Znojmo a JAMU.
Hudební festival Znojmo, Městské divadlo Znojmo, premiéra 13. července 2024 recenzováno představeni 16. července 2024.
Projekt Metastasio
Dagmar Šašková – mezzosoprán, Josef Žák – housle, Libor Mašek – violoncello, Monika Knoblochová – cembalo, Barbora Kodetová Šporclová – průvodní slovo.
Hudební festival Znojmo, zámek Jaroslavice, 15. července 2024.
Vítězství nad vodou
Georg Philipp Telemann: Vodní hudba a Znějící zeměpis.
Czech Ensemble Baroque, dirigent Roman Válek.
Hudební festival Znojmo, lom Mašovice, 16. července 2024.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
