Památka zesnulých s Václavem Luksem: Schütz a Schein v Italském kulturním institutu

  1. 1
  2. 2
Předposlední koncert samostatné řady Collegia Vocale 1704 nabídl hudbu německých raně barokních autorů ovlivněných italským prostředím. Dramaturgicky promyšlený program sestával z hudby Heinricha Schütze, v druhé půli zaznělo jeho slavné Musikalische Exequien, a čtveřice motet, respektive spíše duchovních madrigalů, Johanna Hermanna Scheina. V ukázněném, soustředěném, ale zároveň vroucném a jímavém podání vynikly především Scheinovy skladby.
Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019

Osmičlenný pěvecký ansámbl, tentokrát z větší části složený z již osvědčených spolupracovníků Václava Lukse byl trochu netypicky umístěn na kraj pódia před bohatě obsazené continuo. Vedle pozitivu, gamby a theorby zde byla i harfa (Kateřina Ghannudi) a D violon (Sven Rössel). První skladbou bylo Schützovo moteto Selig sind die Toten z Geistliche chormusik. Jeho text je vzat ze Zjevení Janova (14, 13): „Blahoslavení jsou mrtví, kteří umírají v Pánu…“. Tento úryvek vlastně tvořil určité motto koncertu. Opakoval se na samý závěr, v poslední části Musikalische exequien, kdy jej spolu s dovětkem ze starozákonní Knihy Moudrosti přednáší „nebeský sbor“.

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019

Následující programový blok byl sestaven ze čtyř ukázek ze Scheinovy sbírky Israels Brünnlein z roku 1623. Již první pětihlasý „madrigal“ Die mit Threnen seen ukázal to, na co upozornil Václav Luks během svého expozé před koncertem, totiž že Scheinova hudba je o něco progresivnější, harmonicky odvážnější a charakterem bližší Monteverdiho tvorbě, ač to byl Schütz a nikoli Schein, kdo mohl být hypoteticky s Monteverdim v přímém kontaktu. V následujícím Da Jacob vollendet hatte okouzlila například přerývaná zvukomalebná fráze zpívaná nejdříve vyššími a pak nižšími hlasy na text „weinet über ihn“. Skladba Wende dich, Herr byla lkavým vzýváním Nejvyššího. Zion Spricht mělo krásný tah a stalo se vrcholem první části programu.

Titulní skladba večera – Musikalische exequien – vznikla v roce 1636 jako pohřební hudba pro knížete Jindřicha II. (Heinrich II. Postuhumus von Reuss). Ten si u Schütze jako svého oblíbeného skladatele dílo objednal a vybral texty (úryvky ze Starého či Nového zákona či pasáže od Luthera a dalších autorů). Vybrané citáty byly vyvedeny i na jeho bohatě zdobeném sarkofágu, který je dodnes dochován v durynské Geře. Dílo má tři části. První, nejdelší, je vlastně zádušní mše (Concert in Form einer deutschen Begräbnis Missa). Schütz nápaditě ztvárňuje sebrané texty v sólech a menších ansámblech a koncertantně je střídá s tutti. Na koncertě zaujal mj. půvabný duet tenorů („Wenn eure Sünde gleich blutrot wären…“/“I kdyby váš hřích byl šarlatový jako krev…“) a duet basů („Unser Leben währet siebenzig Jahr…“/“Náš život trvá sedmdesát let“), kde se slovy žalmu zpívá, jak celý lidský život je jen námaha a práce. 

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019

Druhou částí je dvousborové moteto. Zpěváci s dirigentem na ni sestoupili z pódia a rozestavili se symetricky po stranách pod pódiem u stěn, což přidalo na mohutnosti zvuku. Závěr moteta byl skutečně grandiózní, což strhlo některé posluchače k předčasnému potlesku. Tato část pak posloužila i jako přídavek. 

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019

Ve třetí části se pěvci dělí do dvou skupin. Figuruje zde šestihlasý „pozemský sbor“ složený z nižších hlasů, který přednáší Simeonův chvalozpěv („Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka…“; Lukáš 2, 29-30) a dva soprány a bas jako serafíni a blažená duše, zpívající text již zmíněný dříve. Skladatelem předepsané prostorové aranžmá tentokrát nebylo naplněno. „Nebeský sbor“ se postavil dozadu po straně pódia, takže se ztrácel vizuálně i částečně zvukově, což trochu narušilo přesvědčivost vyznění celé skladby. Při nedávném koncertě souboru Czech Ensemble Baroque s podobným programem v kostele svatého Michala v Brně se pěvci a theorbista odebrali na kůr, který je umístěn poměrně vysoko nad kostelní lodí. Výsledný prostorový efekt byl velmi působivý. V prostoru kaple v Italském institutu je sice kůr také k dispozici, ale je od pódia dost daleko. I vzhledem k členitosti prostoru by to asi nebylo optimální řešení. Bývalo by asi stačilo, kdyby se pěvci mohli postavit za kontrabasistu alespoň na nějaký praktikábl vzadu na pódiu. 

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019

Pěvecké výkony byly kvalitní, ne však zcela perfektní (program kladl na interprety značné nároky, pokud jde o soustředění, jakékoli nepřesnosti či zaváhání byly slyšet). Nepominutelným, ale nijak fatálním kazem bylo, že sopranistky ne vždy dobře ladily. Helena Hozová byla občas nad tónem, jako by se jí občas nedostávalo dechové opory. Jak ona, tak Marta Fadljevičová ovšem ukázaly výsostnou muzikalitu. Altistka Daniela Čermáková zaujala kultivovanou znělostí i v nižší hlasové poloze. Jan Mikušek měl part spíše nevýhodně položen. Celé fráze zpíval přirozeným hlasem, oproti svým kolegům trochu zaostával ve znělosti hlasu a přesvědčivosti projevu. Někde jej zastoupil Ondřej Holub, který tak obsáhl i polohu vysokého tenoru. Prokázal, že je jako ansámblový zpěvák mimořádně disponovaný. K velmi pěknému výkonu se během koncertu rozezpíval v partu druhého tenoru Čeněk Svoboda, spiritus agens celého tohoto komorního koncertního cyklu. Potěšení z ansámblového (madrigalového) zpěvu bylo na něm vidět a bylo i slyšet. Výbornému basistovi Tomáši Šelcovi zdatně sekundoval talentovaný Josef Kovačič. Všichni zpěváci dobře deklamovali, výslovnost němčiny byla precizní. Skupina continua hrála znamenitě, bez jakýchkoli slyšitelných problémů.          

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien 7.11.2019
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na