Paní Kožené tleskal i Vivaldi

To nejpodstatnější a také nejradostnější zjištění při zatím posledním koncertu Magdaleny Kožené v Praze: Její mezzosoprán nabývá až nečekaného objemu, obdivuhodně vyzrává do opojně pastelové plnosti, aniž by přitom v nejmenším ztrácel na své pohyblivosti. Na konci vivaldiovského koncertu naší ve světě bezpochyby nejúspěšnější pěvkyně řady posledních let stála celá tleskající Dvořákova síň, evidentně dojata byla i sama Magdalena Kožená.

Že Vivaldi Magdaleny Kožené bere dech, bylo zřejmé hned po nedávném vydání tohoto nového CD. Už samo postupné objevování řady desítek zcela zapadlých oper italského mistra je ohromným dobrodružstvím. Když se ale k tomu přidá tak hvězdné provedení, jako společně s Koženou předvedl na nahrávce a teď i v Praze italský barokní soubor Venice Baroque Orchestra, jde bez přehánění o událost, na kterou se snad nikdy nedá zapomenout. Sám Antonio Vivaldi by si nemohl přát lepší interprety.

Už samotný nástup Magdaleny Kožené hned zkraje koncertu překvapil: Svižná árie Vivadiho Griseldy je skutečně přetěžkým zpíváním. Byť si šlo povšimnout jednoho dvou méně znělých nejhlubšího tónů, i tak šlo o předzvěst mimořádného zážitku. Hned následující pomalejší kalhotkový Ruggiero z i u nás před pár lety hrané opery Orlando Furioso umožnil Kožené se blýsknout nečekaně temným témbrem, kterým rytíře při jeho opojném milostném vyznání vybavila, a kterým si vysloužila první volání bravo. Vrcholem první půle večera se pak bezpochyby stala skvostná árie krále Farnaceho, kde se mezzosopranistka zaskvěla nejen dramaticky naléhavým přednesem, ale i bravurním zvládnutím velkých melodických skoků při zachování hutného hlasového objemu. Podobně lze jen v superlativech mluvit i o zbytku večera. Magdaleně Kožené prostě Vivaldi až neskutečně dobře sedí, člověk má při její interpretaci pocit, jakoby většina oněch partitur byla psána přímo pro ni.

Podobná slova chvály ovšem platí i pro Venice Baroque Orchestra. Takto průzračně zahraného Vivaldiho, kdy jednotliví hráči společně snad i dýchají, Praha už hodně, hodně dlouho neslyšela. Soubor, založený před více než deseti lety barokním badatelem, cembalistou a posléze jeho dirigentem Andreou Marconem, jakoby byl snad sestaven ze samých špičkových sólistů, kteří ovšem umí přímo vzorovětáhnout za jeden provaz. Třeba Vivaldiho Koncert G Dur pro dvoje housle, smyčce a basso continuo jako by se stal až pomyslným soubojem dvou houslových mistrů – Gianpiero Zanocco i Massimiliano Tieppo by bezpochyby byli i při svých samostatných recitálech velkým zážitkem. Podobně se zaskvěla i naše Anna Fusek při sólech na flautino.
Skutečně nádherný večer. Tím spíš se těšme na prosincové dva koncerty naší (s jakou radostí to člověk říká!) Magdaleny Kožené v pražském Národním divadle (už ohlášený program najdete zde).

Magdalena Kožená a Venice Baroque Orchestra
1.11.2009
Praha Dvořákova síň Rudolfina
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Venice Baroque Orchestra
Dirigent Andrea Marcon
Sólisté Massimiliano Tieppo (housle), Gianpiero Zanocco (housle), Michele Favaro (flétna), Anna Fusek (flétna)

Program:

Antonio Vivaldi:
-Sinfonia in C pro smyčce a basso continuo, RV 114
-Árie Griseldy “Ho il cor già lacero” z opery Griselda
-Árie Ruggiera “Sol da te, mio dolce amore” z opery Orlando Furioso
-Sinfonia in G pro smyčce a basso continuo, RV 146
-Koncert g moll “La Notte” pro flétnu, smyčce a basso continuo, RV 439
-Árie Barzane “Tornar voglio” z opery Arsilda
-Árie Farnace “Gelido in ogni vena” z opery Farnace
-Koncert G dur pro dvoje housle, smyčce a basso continuo, RV 516
-Árie Rustiny “Cara sorte di chi nata” z opery La verità in cimento
-Árie Tullie “Misero spirto mio” z opery Ottone in villa
-Koncert C dur pro flétnu, smyčce a basso continuo, RV 443
-Árie (del Vagante) “Armatae face et anguibus” z oratoria Juditha Triumphans

www.kozena.cz