Paralelní světy asijských skladatelek

Přišly na Západ studovat a všechny zůstaly. Dalo by se spekulovat proč, ale důvodů je jistě celá řada – v oboru současné hudby tu mají nepoměrně lepší uplatnění, protože jejich domovské země jsou v této oblasti stále spíše konzervativní. Západní svět jim oproti jejich vlasti dává bezpochyby i větší svobodu v oblasti životních rozhodnutí a kariéry. Všechny tak vedle skládání vyučují na univerzitách. Unsuk Chin, nejslavnější z nich, je mimo jiné programovou ředitelkou cyklu Music of Today při londýnském Philharmonia Orchestra.

V jejich hudbě se v různé formě setkává jejich domovská tradice s tou západní. Projevují zájem o přírodu a věci kolem, mají specifický pozorovací talent, jejich hudba je veskrze moderní, všechny například umí pracovat i s elektronikou. „Jejich hudba je absolutně současná, jsou v ní ale cítit i ozvuky minulosti a tradice,“ říká Peter Vrábel, umělecký ředitel Orchestru BERG. Pro koncert vybíral skladby, které mají co do činění s přírodním a vesmírným řádem.

Invisible Curve od Karen Tanaka (*1961, Japonsko) je hudebním zpodobněním obecné teorie relativity. Cross-Around Číňanky Wang Lu (*1982) vypráví příběhy o momentech náhodného setkávání – lidí, vesmírných těles, myšlenek nebo zvuků. Skladatelku Misato Mochizuki (*1969, Japonsko) zaujala teorie paralelních světů významného fyzika a představitele tzv. kvantové mystiky Davida Bohma. A vůbec nejdelší elektroakustická kompozice Xi jihokorejské skladatelky Unsuk Chin (*1969, Jižní Korea) se zabývá metamorfózou – „xi“ v korejštině znamená nejmenší jednotku nebo také prapůvod všeho.