Pavel Steidl: Nejdřív chleba a pak umění? Děsivý postoj.

  1. 1
  2. 2

Někdy hraji i sólové koncerty zesílené – hlavně v Mexiku a Jižní Americe – a dokážu si to užít, protože vybavení je špičkové a mistr zvuku to umí. Také v kytarovém kvartetu zvuk zesilujeme, ale to je druhem hudby, který hrajeme. Není to však něco, co dělám opravdu rád.

O kterých českých kytaristech můžete říct, že jsou špičkoví?

V minulých letech bylo těch jmen několik: Zelenka, Mikulka, Rak a jiní… Dneska se začínají objevovat noví mladí hráči, kteří mají opravdu budoucnost. To je dobře.

Mezi širší veřejností jsou asi nejfrekventovanějšími kytaristy Štěpán Rak a Lubomír Brabec. Cítíte se být jejich konkurentem? Nebo jste kolegové…?

Já si strašně vážím každého, kdo se svojí prací a talentem dostal tam, kde je. Štěpán Rak je pro mne jeden z největších talentů, které jsem poznal a měl tu čest u něho studovat a sledovat jeho práci. O Lubomíru Brabcovi toho příliš nevím. Nemám totiž televizi. Ve světě jsem se s ním ještě nepotkal a rád bych si poslechl jeho koncert. Je to přes dvacet let, co jsem ho slyšel…

Myslíte si, že mladá generace kytaristů, studenti konzervatoří či vysokých škol se uživí hraním a učením? Není těchto absolventů příliš mnoho?

To opravdu nevím. V Holandsku byl problém, že školy, pokud chtěly fungovat, musely brát každého, s talentem i bez talentu. A absolventů pak bylo mnoho. Nebyla místa a každý měl pocit, že pokud má ten svůj diplom, má právo i hrát koncerty. Pak bylo dost práce pro psychology…

Každý by měl co nejdříve zjistit, jaký talent v sobě přesně má a ten rozvíjet. Školy v tom moc dobře nefungují. Hlavně ty základní. Učíme se tolik zbytečností a je málo času a prostoru zjistit, co doopravdy jsme a tak se stáváme něčím, co nejsme a jsme z toho nešťastní. Jak pan Werich říká: „když už člověk jednou je….“Jaké vidíte hlavní rozdíly v hudebním školství v různých zemích?

Myslím, že systém tady je lepší, než kde jinde. Záleží však na daném učiteli, kolik toho je schopen a ochoten sdílet. V současné době jsou pro studenty populární země Německo a Rakousko. Podmínky pro pedagogy i studenty tam jsou ale daleko lepší, než u nás.

Já – být  znovu studentem – šel bych asi do Itálie. Systém sice není nejlepší, ale hudba tam teče proudem z krajiny a ze zdí měst i hrdel lahví…

A co interpretační soutěže – není jich příliš moc?

Mám pocit, že soutěže jsou velice užitečné pro děti, ale v pozdějším věku ti soutěžící vypadají jak tenisoví hráči.

V mé době bývalo těch soutěží málo. Snad tři? Ale v porotách seděli opravdu umělci a osobnosti. Pamatuji si, že v té naší byl Alexander Tansman, Maria Luisa Anido, Antonio Lauro…

Máte koncerty s houslistkou Gabrielou Demeterovou. Se kterými dalšími českými hudebníky spolupracujete?

Já měl to štěstí hrát s našimi špičkovými houslisty. S Ivanem Ženatým, Janem Opšitošem a Gabrielou Demeterovou. Moc si to užívám a jsem rád za zkušenosti s nimi.

Vystupujete rád v České republice? Je vůbec mezi pořadateli hudebních festivalů zájem o klasickou kytaru?

V České republice vystupuji moc rád a vycházím vstříc, jak jen to jde. Zásluhou takových lidí, jako Milan Zelenka, zakotvila kytara v Čechách na koncertních podiích. Byla to jeho velká zásluha, že naše hudební festivaly na kytaru reagují a zvou si nás na svoje festivaly a koncertní večery. Jeho, Mikulkova a Myslivečkova.

Váš kytarový recitál se teď uskuteční také na festivalu F. L. Věka v Dobrušce, poslední říjnovou neděli, tedy v den, kdy náš rozhovor vyjde. Bývá publikum v malém městě jiné oproti Praze nebo zahraničí?

Já publikum ctím všude a nehodnotím nikde. Každý koncert je jiný a každé publikum je originál a zaslouží si, abych ze sebe vydal to nejhezčí, co v dané chvili dokáži.

Je něco, co byste rád změnil nebo ovlivnil?

Mohu měnit jenom sám sebe. I když pokud hrajeme hudbu a používáme řeč, může to dokázat lidem otevírat jiné dymenze. Kultura, umění a hudba kultivuje nás všechny. Vychovává nás.

Ten materialistický postoj, že nejdříve chleba a pak umění, mně vždy připadal děsivý. Jako by neexistovala harmonie mezi tím, co nahmatáme a tím, co není možno uchopit, protože to jenom protéká. Představte si větu: Již jsem tak bohat, že si můžu dovolit i koupit knihu…

Na co se naopak těšíte?

Být více doma a mít více času na hraní! Protože já tu kytaru a hudbu a přírodu a lidi okolo sebe opravdu moc miluju.

Děkuji za rozhovor!

www.pavelsteidl.com

Foto archiv Pavla Steidla

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat