Iannis Xenakis muzikanty ani posluchače nešetří a strhává je do svého zvukového světa – syrového, fascinujícího, nezaměnitelného. Geniální samouk, kterého Arthur Honegger jako studenta odvrhl, aby mu pak naopak Olivier Messiaen poskytl vzdělání i mentorskou oporu, sám formoval další generace hudebníků a skladatelů. K jeho žákům patřil například i jeden z nejvlivnějších současných skladatelů elektronické hudby Zbigniew Karkowski. Xenakis patří k průkopníkům moderní hudby a k jedněm z nejzajímavějších komponistů minulého století. Muž, o kterém sice Milan Kundera ve speciální eseji Xenakis: Prorok necitovosti napsal, že posluchačům otevírá bohatý, rozsáhlý a složitý svět bez citů – prostor utěšené objektivity, kde není místa pro agresivitu duše, usilující o sebevyjádření, přesto dodnes dokáže spolehlivě emocionálně oslovit a povznést zástupy posluchačů.
Na festivalu Ostravské dny zaznělo za posledních deset let třináct skladeb Iannise Xenakise, včetně velkých orchestrálních kompozic či oratoria Oresteia. V Praze uslyšíme Xenakisova orchestrální díla vůbec poprvé! (Zatímco ve Varšavě se Xenakisova orchestrální tvorba uváděla od 60. let). Na pražský program Petr Kotík zařadil skladby Troorkh, AÏS a Ata. S ONO/Ostrava New Orchestra účinkují tři mimořádní sólisté: trombonista William Lang z New Yorku, barytonista Holger Falk z Frankfurtu a perkusionista Tamás Schlanger z Budapešti.
Iannis Xenakis (1922–2001) vystudoval architekturu a inženýrství na Technické univerzitě v Aténách, zatímco paralelně studoval hudbu. Ještě jako student se v roce 1944 na straně odboje proti britské armádě aktivně zúčastnil řecké občanské války a byl vážně zraněn. To, že nezemřel, je často popisováno jako zázrak. V roce 1947 uprchl do Francie, v Řecku byl v nepřítomnosti odsouzen za svou odbojovou činnost k trestu smrti. Architektonické studio Le Corbusiera ho zaměstnalo krátce po příjezdu do Paříže, navzdory statusu ilegálního imigranta. Záhy se z něj stal Corbusierův blízký spolupracovník. Jedním z jejich posledních společných projektů byl Philipsův pavilon na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. Pavilon byl postaven jako obří hala pro multimediální performance. Mezi díly, jež v pavilonu zazněla, byla např. Poème électronique Edgarda Varèse nebo Xenakisova musique concrète: Concret PH.
Jako skladatel to zpočátku neměl Xenakis v Paříži jednoduché. Řada osobností ho rezolutně odmítla vyučovat (například Arthur Honegger o jeho skladbách řekl, že „nejsou hudbou“). Nakonec ho do své třídy přijal Olivier Messiaen (1951-53) a jeho podpora byla pro Xenakise velmi důležitá. Xenakis se postupně začal prosazovat a koncem padesátých let byl již v Evropě jedním z uznávaných a obdivovaných skladatelů. Jeho originální tvorba se v ničem nepřizpůsobovala stylu tehdejší nové hudby. Od šedesátých až do konce devadesátých let se Xenakis věnoval výhradně kompozici a pedagogice (Indiana University Bloomington, Sorbonna v Paříži, londýnská Gresham College aj.). Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje skladby pro velký orchestr, sbor, balet a oratoria, kompozice pro komorní orchestr i sólové nástroje a elektronickou hudbu na magnetofonovém pásku.
ZÁSADNÍ XENAKIS
Úterý 5. listopadu 2019
Orchestrální díla Iannise Xenakise
19:00 DOX – Centrum současného umění (Poupětova 1, 170 00 Praha – Holešovice)
William Lang, trombon (New York)
Holger Falk, baryton (Frankfurt)
Tamás Schlanger, perkuse (Budapešť)
ONO – Ostrava New Orchestra (mezinárodní)
Petr Kotík, dirigent (New York / Ostrava)
Troorkh (1991) koncert pro trombon a velký orchestr
Ata (1987) pro velký orchestr
Aïs (1980) dvojkoncert pro baryton, perkuse a velký orchestr
Durata koncertu cca 90minut
