Polemika: Bertramka je zprivatizovaná

Reakce na rozhovor s předsedou Mozartovy obce Tomislavem Volkem a tajemnicí Miladou Jonášovou
(Opera Plus – 30. prosince 2017 – Jindřich Bálek – zde)

Pan Volek údajně o konání soudního přelíčení nevěděl (!), všude kolem sebe vidí jen samé nepřátele, soudu spílá a dokonce o údajné zmanipulovanosti řízení mluví i v zahraničí. Soudní rozsudek ovšem konstatuje, že mé vyloučení z Mozartovy obce je neplatné, a na pěti stranách to právně zdůvodňuje. Jedná se o rozhodnutí konečné, protože žalovaná strana se neodvolala. Není zde místo na citaci celého rozsudku, uvedu proto alespoň soudní potvrzení, že moje „jednání jako člena Mozartovy obce bylo zcela v souladu se Stanovami Mozartovy obce a v zájmu péče o dobrý stav Bertramky“. Tím označuje obvinění z podvodu a nečestného jednání, neúčasti na valných hromadách, což vše údajně bylo důvodem mého vyloučení, za nepravdivé a účelové.

Pravda je taková, že se celá léta snažím Bertramce pomoci. Víme všichni, v jakém je stavu. Slečna Jonášová lhala, pokud vyslovila, že pan David W. Packard, dlouholetý americký sponzor Centra pro ochranu a restaurování architektury (CORA), měl se mnou a našimi náročnými projekty smutnou zkušenost. Ona ovšem zapomíná na existenci bohaté korespondence s panem Packardem, která naopak dokládá jeho spokojenost s výsledky našich divadelních a varhanních projektů v hodnotě 18 milionů korun. Stesky pana Volka, jak jsme chtěli peníze na Bertramku hlavně pro sebe, jsou naivní a představa, že je rozumné započít s obnovou Bertramky bez vypracování profesionální dokumentace současného stavu budov je dokonce trestuhodná.

Pan Volek se jako majitel Bertramky chová velmi nezodpovědně. Už jen tvrzení o nedoručené soudní obsílce vzbuzuje dojem, že se v budoucnu může ohlásit i jiný exekutor, který Mozartově obci bez skrupulí zabaví rovnou celou Bertramku. Musíme nutně považovat Bertramku za zprivatizovanou do rukou dvou osob. Je to nepřijatelné nejen kvůli její přístupnosti pouze na občasné, většinou téměř soukromé akce, ale hlavně kvůli tomuto riziku.

Rozhovor s panem Volkem a slečnou Jonášovou měl jistě přispět k tomu, aby veřejnost znala i postoje a názory druhé strany. Stal se spíše soupisem úspěchů zpovídané dvojice doplněným o nářky na nepřízeň okolí i osobní útoky či snahy o zlehčování nebo zesměšňování. Nedozvěděli jsme se ale, kdy bude Bertramka opět plně provozuschopná.

Pan Volek je proslulý svými nenávistnými výpady hlavně na svém blogu a také na stránkách samotné Mozartovy obce. V Opeře Plus se ještě docela držel zpátky. I tak ale stačili pan Volek se slečnou Jonášovou napadnout hned tři instituce. Tvrdí, že vybavení Bertramky v roce 2009 neoprávněně rozebraly a kamsi rozvezly České muzeum hudby, Národní galerie a UMPRUM. Bylo to opravdu neoprávněné? Pokud ano, proč se Mozartova obec tehdy neobrátila na soud? Vždyť měla právě čerstvou zkušenost s vyhraným soudem o vlastnictví Bertramky! Domnívám se, že právě takovou otázku by měl býval okamžitě vyslovit každý trochu zběhlejší redaktor.

Všem čtenářům je asi jasné, že po navrácení Bertramky rozhodnutím soudu v roce 2009 se Mozartova obec rozhodně nechová standardně. O pomoc sice žádá, ale pokud k nějaké nabídce dojde, tak ji nevyužije. Dnešní vedení se nezatěžuje ani dodržováním Stanov Mozartovy obce. Poslední dokumentované datum zvolení pana Volka předsedou je 27. května 2005. Od prosince 2009 až do června 2014 se nekonala jediná valná hromada, přestože se dle stanov musí konat každoročně. Nebyl tedy volen výbor Mozartovy obce, předseda, ani další funkcionáři. Valná hromada se po několikaleté přestávce konala až 30. června 2014. Zúčastnilo se jí ovšem jen devět osob a dvoučlenné vedení. Další valné hromady v březnu 2016 se zúčastnilo sedmnáct členů a dvoučlenné vedení. Na stránkách Mozartovy obce www.mozartovaobec.cz nejsou zápisy ani z jedné valné hromady, o zprávách o finančním hospodaření obce ani nemluvě.

V dobách předlistopadových mívala Mozartova obec až devět set členů. V roce 2014 pan Volek odhadoval počet členů asi na sto, ale prý nemá přesnou evidenci, protože řada členů zřejmě už nežije. Elektronické adresy nemá a na poštovné nejsou peníze. Příspěvky se nevybírají. Tento stav je v příkrém protikladu s rostoucím zájmem o vstup do Mozartovy obce, který v posledních letech projevila mimo jiné i řada významných osobností. O tom psal i profesor Jaroslav Tůma ve svém článku (zde). Hlásily se i z oblasti vědeckého a uměleckého života, vícero lidí je totiž alarmováno stále se zhoršujícím stavem Bertramky. Někteří byli ovšem bez sdělení důvodů odmítnuti, další zcela ignorováni, jiným byly jejich doporučeně poslané přihlášky bez otevření vráceny! Odmítnuty byly i osobnosti jako například lékař profesor Josef Koutecký, klavíristka Jitka Čechová, prorektorka AMU profesorka Noemi Zárubová a mnozí další. Všichni ze jmenovaných splňovali i požadavek stanov na záruku stávajícího člena.

Zcela reálné obavy o další osud Bertramky dovedly v prosinci 2016 Centrum pro ochranu a restaurování architektury (CORA) ve spolupráci s katedrou architektury Fakulty stavební ČVUT k rozhodnutí podat na ministerstvo kultury návrh na zařazení Bertramky na seznam národních kulturních památek České republiky. Tento fakt je v rozhovoru s panem Volkem a slečnou Jonášovou líčen jako nechutný akt nepřátelství. Opak je pravdou. Bertramku jakožto národní kulturní památku nebude možné v budoucnu předělat na soukromé sídlo, hotel či cokoli jiného. Stávající majitel nic takového jistě v úmyslu nemá, způsob existence Mozartovy obce ale nezaručuje, že o Bertramku díky své neschopnosti nepřijde. Rád bych se mýlil, ale na obzoru vidím zatím jen další chátrání, popřípadě jen dílčí kosmetické opravy. Bylo by dobré, aby veřejnost sledovala bedlivě další vývoj celé této kauzy, protože Bertramka má nejen pro Prahu, ale i pro celý hudební svět naprosto jedinečný a nezastupitelný význam.

Poznámka autora: všechny výše uvedené údaje je možno doložit elektronickou korespondencí s panem Davidem Packardem (Packard Humanities Institute), docentem Volkem i dalšími zmíněnými subjekty včetně sponzorů.