Se Sylvií Guillem v Pekingu aneb Post scriptum Václava Kuneše

Když jsme tanečníkovi a choreografovi Václavu Kunešovi posílali otázky, které mu položili čtenáři našeho portálu ve volném cyklu Zeptejte se sami, nečekaně jsme ho zastihli v Pekingu. Společně s Natašou Novotnou tam vystupoval ve večeru francouzské taneční hvězdy Sylvie Guillem 6000 Miles Away. A tak nám to nedalo a Václava jsme přemluvili, aby k odpovědím na otázky připojil i pár vět navíc k vystoupení v Pekingu a přidal i nějaké fotky. Tady jsou:

***

Právě jsme dozkoušeli v labyrintu obrovského, ale vlastně velmi útulného komplexu tří divadel NCPA (National Centre for the Performing Arts) v Pekingu.

Už jsem téměř „oblečený“ do ručníku, když se rozlétnou dveře od šatny a v nich se objeví Miss No, jak se o ni někdy povídá 🙂 Její udivené oči a vůbec celý výraz ale vypovídají o tom, že z nás dvou je více překvapená ona. Ona netušila, že v šatně (její) může být někdo jiný, tím více polonahý chlap. My zase netušili, že to je její šatna.

Ale vzápětí se usmíváme vlastně všichni, protože Sylvii rádi vidíme, už jsme s ní jednou hráli a máme na to ty nejlepší vzpomínky. A to proto, že vlastně díky jí a Kyliánovi máme možnost s ní hrát v Pekingu, což je obrovský dar.

A co víc, vidět ji takhle zblízka, jak zkouší, jaká je, jak večer hraje… A to nemá vůbec lehký program. Celé představení je vlastně ve čtyřech lidech. Ve třech choreografiích světových jmen William Forsythe, Mats Ek a Jiří Kylián. Program je v produkci Sadler’s Wells z Londýna.

Rearray (Forsythe) je pro Sylvii dělaný nový duet, který zde tančí s Nicolasem Le Riche z Pařížské opery. Pro diváka ne zrovna jednoduché, nicméně to je až druhotné, je v tom přece Sylvie a kvůli tomu je zde dvakrát vyprodaný sál pro 2800 lidí.

Bye je nové sólo od Matse Eka. Pouze Sylvie, Beethoven a projekční plátno velikosti dveří, symbolizující (asi) jakýsi pomyslný bod přicházení, v tomhle případě nejspíše odcházení. Sólo opravdu není jednoduché na fyzičku, ale je přesně a nádherně zatancované Sylvií, která má obrovský cit pro vcítění se do rukopisů jednotlivých choreografií.

Sám se poslední dobou zaobírám stárnutím, hlavně tím fyzickým. Vůbec mi nevadí 🙂 Naopak, těším se, co dalšího mě čeká v tomhle neúprosném vývoji. A právě vidět Sylvii v jejích sedmačtyřiceti letech je opravdu velmi inspirující. Jistě, její tělo je dar. Obrovský dar. Ale zde jde o víc. Už jen to, že se sama rozhodla pro takovýto program, svědčí o inteligenci a o vkusu, kde jsou hranice jejích (zejména fyzických) možností a naopak kde ještě muže posunout hranice svého uměleckého vyjádření. A je to pořád Sylvie. Nádherná, přesná, muzikálni, herecká, tancujicí, fascinující.

Program potom doplňuje Kyliánův duet 14’20” (někde ještě uváděný jako 27’52”). S Natašou se ještě střídáme s Lukášem Timulakem a Aurelie Caylou, oba si snad pamatujete z představení k výročí Kyliánovy videotéky v Praze. Další představení nás čekají začátkem února v Římě a v březnu zájezd do Austrálie.

Perlička na závěr. Byli jsme s Natašou požádáni, jestli bychom neudělali workshop pro studenty tamní taneční školy. V autě cestou z letiště nám ještě říkali, že tam bude tak 20 až 25 studentů, a že budou tak půl na půl holky kluci. Zbytek – viz následující fotka 🙂