Postavil jsem pomník, který přetrvá věky. Před 10 lety zemřel Luciano Pavarotti

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jevištní partnerství po boku v té době již velmi ceněné primadony, stejně jako práce s jejím manželem, dirigentem s velkým smyslem a citem pro zpěváky, měly pro Pavarottiho velký význam a velice přispěly k jeho uměleckému vývoji. S Bonyngem a Joan Sutherland tehdy také poprvé vstoupil na americkou půdu, když v Miami sklidil obrovský úspěch v roli Edgara v Lucii z Lammermooru.

Po návratu z Miami následovalo pozvání do La Scaly. Herbert von Karajan  Pavarottiho obsadil do role Rudolfa v Bohémě v představení dne 26. dubna 1965; partnerkou v roli Mimi mu byla jeho kamarádka Mirella Freni. Opět se dostavil mimořádný úspěch. Pavarotti, který po boku Joan Sutherland vyzrál jak pěvecky, tak představitelsky, potvrdil, že v roli Rudolfa je v dané chvíli v operním světě jedničkou. Do La Scaly se vrátil o rok později v roli Tebalda v Kapuletech a Montecích. A Rudolfa si zazpíval také na Mezinárodním festivalu ve skotském Edinburghu pod taktovkou Claudia Abbada. V Londýně si v Donizettiho Dceři pluku vyzkoušel, že suverénně zvládá vysoké tóny.

Pavarotti ve druhé polovině šedesátých letech zpívá na mnoha dalších čelných evropských scénách. Zmiňme se zde například o roli Talbotta v Belliniho Puritánech či Oronta ve Verdiho Lombarďanech na první křížové výpravě, jehož ztvárnil v římské opeře v roce 1969. Z této opery stejně jako z některých dalších inscenací byla pořízena soukromá nahrávka. Tyto nahrávky se rychle šířily a spolu s nimi se také šířila Pavarottiho sláva. A záhy přišly první komerční nahrávky, které zahájily desítky dalších záznamů jeho operních i koncertních vystoupení. Z těch prvních zmiňme například nahrávku Nápoje lásky, kde jeho Nemorinovi je partnerkou v roli Aliny Joan Sutherland.

K patrně nejvýznamnější události ale došlo v té době 23. listopadu 1968, když Luciano Pavarotti poprvé vystoupil na prknech newyorské Metropolitní opery. Opět to bylo v roli Rudolfa a i tam mu byla partnerkou Mirella Freni. Dirigentem představená byl Francesco Molinari-Pradelli. Kritik listu New York Daily News nešetřil chválou: „Běžní Rudolfové jsou dobří, ale vynikající jedinci se vyskytují jenom zřídka. Bylo velmi příjemné setkat se s Lucianem Pavarottim, tenoristou zjevně zrozeným pro tuto roli. Italský tenor, jehož příchod se díky laryngitidě o týden opozdil, je přínosem. Roli zvládá s radostí, které jsou schopní jen málokteří její interpreti.“ A kritik New York Times Peter G. Davis napsal: „Mr. Pavarotti triumfoval především díky vrozené kráse svého hlasu. Žádný tenor nedokáže vytvářet tóny s takovou lehkostí.“

Po úspěchu v Bohémě se v Met představil v Lucii z Lammermooru a v Traviatě. A následovala řada představení v dalších amerických městech, především v San Franciscu.

Luciano Pavarotti v roce 1972 (zdroj commons.wikimedia.org)

Král vysokého C
17. dubna 1972 se na scéně Met konala premiéra nového nastudování Donizettiho líbezné operní hříčky Dcera pluku. Titulní roli zpívala Joan Sutherland, jejím partnerem v roli Tonia byl Luciano Pavarotti, inscenaci nastudoval a řídil Richard Bonynge. V dalších rolích vystoupily například dvě čelné sólistky Met, dlouholetá velmi úspěšná sopranistka Regina Resnik a někdejší skvělá Salome Luba Welitsch.

Úspěch, a to nejen u publika, ale i u kritiky, byl vpravdě mimořádný. Tehdejší velmi obávaný kritik New York Times Harold C. Schonberg dal své recenzi titulek: Novou Dceru pluku charakterizuje vzrušení a zábava. Vysoce v ní vyzdvihl všechny složky inscenace, stejně jako jednotlivé sólisty. Pavarottiho charakterizoval jako „panujícího krále lyrického tenorového oboru“: „…jeho tenor je podobný Giglimu, s větším vkusem a muzikálností, vysoká béčka a céčka zpívá naprosto bezstarostně a bezchybně.“

Podle dalších svědectví v árii „vypálil“ naprosto suverénně devět vysokých C, za což se mu dostalo označení „Král vysokého C“.

Luciano Pavarotti vystoupil na vrchol, stal se pojmem a jeho aktivity se rozrostly do neobyčejné šíře. V rámci tohoto článku není možné se o nich podrobněji rozepisovat, navíc, jak tomu v podobných případech bývá, se informace čerpané z různých pramenů mezi sebou někdy dost podstatně liší, čili zabývejme se jen základní informační linií a některými detaily, jež vešly do obecného povědomí.

K těm patří i příhoda, která se stala 1. února 1973 na koncertě ve městě Liberty ve státě Missouri, který byl součástí akce Fine Arts Program (dnes v USA velmi populární pod názvem Harriman-Jewel Series). Kvůli určité nervozitě Pavarotti poprvé použil kapesník k osušení potu. Toto gesto se pro něj stalo později velmi charakteristické a kapesník se stal při jeho vystoupeních samozřejmou rekvizitou.

V sedmdesátých a osmdesátých letech absolvoval stovky představení na evropských i amerických scénách, přečetná koncertní vystoupení, jeho hlas byl zaznamenán na stovkách rozhlasových a gramofonových nahrávek (zde z velké části se jednalo o produkty labelu Decca) a stále častěji se objevoval v televizi. V prvním představení programu Live in the Met, kterým byla 15. března 1977 Bohéma, ztvárnil roli Rudolfa. Mnohokráte obdržel cenu Grammy a četná další ocenění. Stále častěji vstupoval i do veřejného života.

Z jeho rolí v Met připomeňme například Cavaradossiho v Tosce, kterého zpíval po boku Montserrat Caballé v titulní roli. V inscenaci Rigoletta byl jako Vévoda svůdcem June Anderson v roli Gildy. V Trubadúrovi a Verdiho u nás málo známé opeře na schillerovský námět Luisa Miller mu byla partnerkou Katia Ricciarelli, v Mozartově Idomeneovi Ileana Cotrubas, ve Verdiho Aidě Deborah Voigt. Velice častými partnerkami Pavarotiiho byly pochopitelně Joan Sutherland a Mirella Freni. Z jeho dalších rolí v Met i na jiných scénách oné doby připomeňme alespoň titulní roli ve Verdiho Donu Carlosovi a Ernanim, Talbota v Belliniho Puritánech, Fernanda v Donizettiho Favoritce, Kalafa v Turandot a Cania v Leoncavallových Komediantech.

Luciano Pavarotti a Joan Sutherland v Belliniho Puritánech v roce 1976 (zdroj commons.wikimedia.org)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář