Postavil jsem pomník, který přetrvá věky. Před 10 lety zemřel Luciano Pavarotti

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Poslední rozloučení, které se konalo v katedrále sv. Geminiana v Modeně, bylo opravdovým „pohřbem krále“. Přítomny byly tisíce lidí, mezi oficiálními hosty byli italský prezident i předseda vlády. Smuteční bohoslužby celebroval modenský arcibiskup Benito Cochi, který se s pěvcem loučil i jménem papeže Benedikta XVI. Sopranistka Raina Kabaivanska přednesla Verdiho Ave Maria a Andrea Bocelli se loučil přednesem Mozartova Ave Verum Corpus. V průběhu pohřbu nad chrámem prolétly letouny akrobatického týmu italských ozbrojených sil Freece Tricolori, které za sebou zanechávaly ve vzduchu barvy italské trikolory. Pohřební průvod poté zamířil do deset kilometrů vzdáleného Montale Rangone, kde byly pěvcovy tělesné ostatky uloženy k věčnému odpočinku do rodinné hrobky.

Luciano Pavarotti v Sankt Petěrburgu v roce 2003 (zdroj commons.wikimedia.org)


Fenomén Luciano Pavarotti
Když se zamyslím nad životem a uměním Luciana Pavarottiho, vyvstanou mi v paměti verše římského klasika Horatia „Exegi monumentum aere perennius“ („Postavil jsem pomník, který přetrvá věky“). Luciano Pavarotti byl jedním z mála, komu se to podařilo. Nebyl jistě žádný rytíř bez bázně a hany. Mnohé lze na něm kritizovat a mnozí tak činili už za jeho života. Mnohé kritické postřehy zmínil ve své knížce věnované spolupráci s Pavarottim jeho bývalý dlouholetý manažer Herbert Breslin, který Pavarottimu velmi pomohl při budování jeho kariéry a popularity a s nímž se Pavarotti rozešel, když na něj převažující vliv začala mít Nicoletta Mantovani. Ale i on plně uznává pěvcovu absolutní profesionalitu a suverenitu.

Repertoár Pavarottiho nebyl příliš rozsáhlý. Seznam jeho rolí obsahuje šestatřicet položek a z nich pouze čtyři nejsou role v italských operách. Jedná se o Rytíře des Grieuxe v Massenetově Manon, titulního hrdinu a jeho syna Idamanta v Mozartově Idomeneovi a italského pěvce ve Straussově Růžovém kavalírovi. Koncentroval se na italskou operu a v té dosáhl absolutního mistrovství. Zpočátku to bylo především v belcantových rolích předromantické opery (Bellini, Donizetti), poté role takzvaného spinto tenorového oboru a nakonec role dramatičtějšího charakteru a špičkové veristické postavy. Zářivou stálicí byl od počátku do konce patrně nepřekonatelný Rudolf v Bohémě.

Luciano Pavarotti se stal doslova symbolem opery. Autor nekrologu ve Frankfurter Allgemeine Zeitung o něm napsal: „Tenor jako žádný jiný ve své době se stříbrným třpytem, otevřeným tónem, lyrickou glazurou, kovově průrazný s neporovnatelným hlasovým objemem, nezapomenutelný, jedinečný.“ Prestižní americký kritik Michael Kennedy jej zhodnotil následovně: „Nic nemusel dělat násilím. Vše u něj bylo v jeho hlase. Měl precizní dikci, specifický témbr plně odpovídající tzv. italskému stylu. V jeho hlase bylo něco zvláštního, něco, pro co se dalo pochopit, že lidé stojí dlouhé fronty na to, aby jej mohli slyšet.“ Dodává ale, že velmi pochybuje, že by je přivedl k tomu, aby se šli podívat na Bergova Vojcka. V tom má nepochybně pravdu, ale i tak se Pavarotti zasloužil o rozšíření popularity opery jako málokdo jiný.

Dejme nakonec slovo pěvcovým kolegům a spolupracovníkům. Dame Joan Sutherland a její manžel dirigent Richard Bonynge na něj vzpomínali: „Mladý Pavarotti byl pro operní svět zjevením. Byla radost s ním pracovat, byl vždy plný radosti a nadšení.“

Dirigent Marco Armiliato o něm řekl: „Možná největší zpěvák v historii, jedna Lucianova fráze měla hodnotu celé vstupenky.“ Obdobně se vyjádřil i sám velký Herbert von Karajan: „Byl králem mezi tenory.“ A Katia Ricciarelli jej parafrázovala: „Byl Karajanem mezi zpěváky.“

Mirella Freni, která jej znala ze všech kolegů nejlépe, po smrti Pavarottiho sdělila médiím: „Luciano byl jako můj bratr, vždy žertoval, vždy byl fantastický společník. Bude vzpomínán jako jeden z nejlepších tenorů na světě, ale my jsme šli do opery proto, že jsme milovali zpěv, ne kvůli kariéře a prospěchu.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář