Přední švédský skladatel Franz Berwald se narodil před 225 lety

Když se řekne skandinávská hudba, vybaví se nám asi hned tři slavná jména: finský skladatel Jean Sibelius, norský skladatel Edvard Grieg a dánský skladatel Carl Nielsen. To jsou nejslavnější skladatelé těchto tří zemí. Ale co Švédsko? Tam to tak jednoznačné není, jedním z kandidátů je však určitě Franz Berwald (23. července 1796 - 3. dubna 1868), který se narodil před 225 lety. Připomeňme si proto jeho dílo a nevšední osobnost; Berwald totiž nebyl jen hudebním skladatelem a houslistou, ale také prominentním a průkopnickým fyzioterapeutem, který dokonce jako první na světě používal mechanická zařízení, která sám vynalezl.

Krátká historie švédské hudby
O skandinávské hudbě píše německý muzikolog Alfred Einstein (1880–1952) ve své knize Hudba v období romantismu, že „v Dánsku, Švédsku, Norsku, ale i ve Finsku se národní trendy v hudbě projevily v mnohem řidších, bledších barvách než u slovanských národů. Skandinávie byla orientovaná víceméně na Německo. A podobně jako v Německu, i zde existovala romantická touha po skutečném jihu, po Itálii a Španělsku.“ (Tento i všechny další citáty z Einsteinovy knihy jsou podle slovenského překladu Otakara Kořínka, který vydal Opus, Bratislava, 1989.)

O Švédsku Einstein dále píše, že své hudební dějiny začalo psát „pod německým vlivem, nebo přesněji, pod vlivem Lübecku a Hamburku, a to v 17. století a v první čtvrtině 18. století. […] Centrem hudebního života za krále Gustava III. byla velkolepá dvorní opera s italsko-francouzskými tendencemi, pro kterou napsal drážďanský skladatel Johann Gottlieb Naumann v roce 1786 ,národní operu‘ Gustaf Wasa. Její libreto je od J. H. Kellgrena, nejvýznamnějšího vzdělance tohoto období, a jsou v něm historické a politické črty, které však dnešku už nic neříkají. Tato opera vyniká velkolepými sborovými, ansámblovými a baletními scénami a navazuje v jistých směrech na Glucka, jehož díla byla ve Stockholmu dobře známá. Pár melodií přežilo až do dnešních dnů.“

Dále ve Stockholmu existoval singspiel podle francouzského vzoru, v němž díky Karlu Stenborgovi (1752–1813) nechyběly ani národní písně. Instrumentální hudba byla inspirována Haydnovým vzorem; skládali ji například Mozartův vrstevník Joseph M. Kraus (1756–1792), nadaný skladatel, který přišel z Mannheimu a Göttingenu, nebo o generaci starší lidový bard K. M. Bellman (1740–1795). „I zde začal romantismus sbíráním a vydáváním pokladů starých lidových písní,“ píše dále Alfred Einstein. „Překypovaly citem a tanečností; citové byly často v modálních stupnicích, taneční (polky) připomínaly mazurky.“

Než se objevil Ivar Hallström (1826–1901), byla švédská opera zcela kosmopolitní. Teprve Hallström se podle Einsteina „přidržoval národních témat a také v hudbě se pokusil o národní tón. Jeho hlavním dílem byl Král vrchů (Den bergtagna, 1874) z pozdějšího období. Byl však operním skladatelem bez skutečného dramatického talentu. Zakladatelem švédské romantické instrumentální hudby a zároveň originálnější osobností švédské hudby 19. století byl Franz Berwald (1796–1868). […] Takzvaná novoromantická škola švédských skladatelů v čele s operním skladatelem a symfonikem Andreasem Hallénem (1846–1925) kráčela již v jednom šiku s nástupci Wagnera a Liszta.“

Franz Berwald – houslista, skladatel, ale i fyzioterapeut
Berwald, jehož rodiče byli německého původu, se narodil i zemřel ve Stockholmu. Byl bratrancem skladatele a houslisty Johana Fredrika Berwalda a později dědečkem pianistky Astrid Berwaldové. Franzův otec, houslista Christian Friedrich Georg Berwald, byl komorním hudebníkem u vévody Karla a založil hudební knihovnu u dvorního orchestru. Svého syna vyučoval sám, protože kvůli kázni ho brzy vzal ze školy domů. Od pěti let začal Franz hrát na housle, na které ho učil také jeho otec. Vzhledem k tomu, že otec působil též u soudu, debutoval tam Franz jako devítiletý a již v následujícím roce několikrát koncertoval i na jiných místech. V roce 1810 se Franz Berwald stal studentem koncertního mistra a operního pěvce Edouarda Du Puy a již v roce 1812 byl zaměstnán jako první houslista u dvorního orchestru. Snažil se živit také vydáváním časopisů jako Musikalisk journal (1819) a Journal de Musique (1820), v nichž publikoval i několik vlastních písní a klavírních skladeb.

Několik let byl umělcem na volné noze a mimo jiné podnikl koncertní turné se svým bratrem Christianem Augustem. Pak se vrátil na stálou placenou pozici jako houslista dvorního orchestru, kde působil v letech 1824–1828. Jako dvorní instrumentalista se seznámil s nejslavnějšími operami své doby. První dějství jeho prvního pokusu o operní žánr, Gustaf Wasa, bylo dokončeno v roce 1828. Podnikl cesty do Ruska, Německa, Rakouska, Norska a Finska, aby získal další hudební impulsy. Berwald byl vůči svým raným dílům velmi kritický a mnoho z nich zničil. Některá raná díla však upoutala pozornost a Berwald byl považován za slibný talent; získal podporu mimo jiné od korunního prince Oscara (pozdějšího krále Oscara I.) a v roce 1829 odjel do Berlína, kde se seznámil s Felixem Mendelssohnem-Bartholdym.

Hudba ho však neuživila, a tak se Berwald musel živit jiným způsobem. V Německu se seznámil s moderní fyzioterapií a otevřel si kliniku v Berlíně. Byl průkopníkem, jako první na světě používal mechanická zařízení, která sám vynalezl, a stal se velmi prominentním fyzioterapeutem. V letech 1835–1841 měl na starosti institut lékařské gymnastiky. I přes své úspěchy na poli ortopedie chtěl být především hudebníkem, a proto se roku 1841 přestěhoval do Vídně. Zde dokončil operu Estrella di Soria (1841), Sinfonie Sérieuse g moll (č. 1) a Sinfonie Capricieuse D dur (č. 2), obě v roce 1842, i symfonické básně a další skladby: Ein humoristisches Capriccio (1841), Elfenspiel (1841), Ernste und heitere Grillen (1842), Erinnerung an die norwegischen Alpen (1842), Bayaderen-Fest (1842), Wettlauf (1842). Skladbám byla věnována pozornost, ale neměly takový úspěch, aby se Berwald mohl ve Vídni udržet jako skladatel. Navzdory tvůrčí radosti a bohaté kulturní výměně ve Vídni byl nucen vrátit se do vlasti, kde byl však chladně přijat švédskými hudebními kruhy.