Pro všechny lidské obory platí, že historie je důležitá

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s Václavem Věžníkem o jeho knize Zpívali v Brně

Jsou lidé, které máte rádi a které obdivujete. Jsou lidé, kteří ve svém oboru dosáhli obdivuhodné výsledky a stali se již během svého života pojmem. Mnohdy máte pak pocit, že už vlastně všeho dosáhli, že vás nemohou ničím překvapit. Ujišťuji vás, že mohou! Pan profesor Václav Věžník je toho zářným příkladem. Nejenže jsem jej v dobách dávno minulých vnímala jako agenta nepřátelské mocnosti, když s kýmsi dalším sobě podobným hovořil v tajných značkách, složených z číslic a písmen, aby z toho nakonec vyšly kódy nahrávek operních titulů, vydávaných tehdy v nedostupné západní cizině. Překvapil mě ale i jako autor velmi poutavé knihy Život s operou. Ovšem jeho poslední aktivita mě doslova šokovala! Má totiž téměř 4 kilogramy, formát A4 a je tlustá 3 centimetry. Hádá správně ten, kdo si myslí, že se jedná o knihu! Jmenuje se Zpívali v Brně, má 466 stran, obsahuje část historickou o Městském německém divadle v Brně, dále 130 životopisů významných, v tomto divadle hostujících operních pěvců a k tomu ještě pak chronologický přehled z let 1882-1944. Rozsahem  je to naprosto nepředstavitelné dílo. Hlavně proto jsme se s panem profesorem sešli, aby mi něco o tak neuvěřitelně rozsáhlé práci povyprávěl…

Pane profesore, vám nestačilo více jak šedesát let režírovat a krom dalšího napsat i knihu o své práci… Vy jste znovu nelenil a pustil jste se doslova do veledíla!

No, ono je to ovšem tak, že mě už od mého mládí mrzelo,že Brno nemá žádnou knihu o historii brněnského divadla. Do dneška žádná neexistovala. Můj názor je takový, že o historii se má psát tak, aby se četla, jinak to nemá cenu a skončí jen v muzeích. A tak ve mně zrála myšlenka udělat knihu o zpěvácích, kteří v Brně zpívali a která bude obsahovat i CD s jejich nahrávkami, s jejich hlasy. Původní záměr byl udělat knihu více méně autentickou, spojenou s mými vzpomínkami. Tehdy mě ani nenapadlo, že se dostanu až do osmnáctého století! Náhodou jsem přišel do divadelního muzea, které je na rohu u Reduty – mimochodem jednoho z nejstarších divadel na sever od Alp – a tam jsem našel německy psané zápisy kritik německého divadla v Brně. Informace od roku 1734 byly ale velice kusé, ta doba se nedala moc mapovat. Navíc, Reduta třikrát vyhořela, takže se ztratilo i hodně dalšího materiálu. V Brně pak dokonce fungovalo Prozatímní německé divadlo blízko Německého domu na Moravském náměstí a čekalo se na to, až začalo hrát Divadlo Na hradbách – tedy dnešní Mahenovo divadlo – v roce 1882. A právě z tohoto období jsem našel ty kritiky! Představte si, že je vystřihoval a do sešitu nalepoval nějaký operní fanda. Nebýt tohoto člověka, nebyla by tato doba pravděpodobně vůbec zachycena! Tento poctiveček sledoval rok za rokem, všechno si schovával a vlastně díky němu jsem se nechal tak zlákat, že jsem si sám nakoupil sešity a poctivě jsem si začal zapisovat sezonu za sezonou, co se každý den v divadle hrálo a kdo to zpíval. To už mi začínalo být jasné, že vznikající knížka asi nebude moct pokrýt české divadlo, které vzniklo Na Veveří. Když jsem pak ze seznamů viděl, kolik skutečně známých zpěváků z Evropy a hlavně z Vídně v Brně zpívalo, nazval jsem to prostě Zpívali v Brně. Jejich jména byste mnohdy našla i u hostování v Praze, ale přece jen atmosféra Brna a Prahy devatenáctého a počátku dvacátého století byla odlišná. V Praze vládl duch národního obrození vrcholící stavbou Národního divadla, zatímco Brno bylo vlastně až do konce druhé světové války dvojjazyčné město, kde Němci i Češi vedle sebe žili bez jakýchkoliv problémů! Samozřejmě s nástupem fašismu už bylo všechno jinak. Brno se často označovalo jako předměstí Vídně a to propojení bylo skutečně velice těsné. Popularitu opery drží zpěváci, na plakátech tehdy nebyli ani režiséři, ani další tvůrci inscenací vůbec uváděni. Takže jsme si řekl, že se opřu především o ty osobnosti zpěváků. Chtěl jsem zajistit jednak ukázku jejich hlasů, jednak dodat jejich fotografie a informace o nich samotných. Ten cíl byl velice náročný a díky vstřícnosti pracovníků divadelního muzea jsem sehnal mnohé portréty přímo z novin až sto třicet roků starých!

Takže z jakého období vlastně lze najít na připojeném CD ony pěvecké ukázky?

Bylo to od roku 1882, kdy bylo otevřeno Divadlo Na hradbách do roku 1944, kdy německá opera v Brně skončila. Od roku 1919 se o tuto divadelní budovu dělili Češi s Němci a hrálo se dvojjazyčně podle dohody vždy v určitých dnech česky nebo německy. Rozhodl jsem se, že nebudu míchat tyto dva proudy dohromady. Budu-li živ a zdráv, pustím se do české opery samostatně. Navíc se obávám, že u českého divadla nebudu mít takové štěstí, že bych našel českého nadšence, který mi poskytne tolik zajímavého materiálu i o české opeře. Muzeum operní jsem prohlédl celé a nic takového tam není. Zbývá už jedině archiv města Brna, tam asi něco bude, ale to je zatím budoucnost. Ty tři roky, které jsem strávil nad touto knihou, byly opravdu hodně náročné. Takže uvidíme!

Přiznám se, že když jsem si vaši knihu se zájmem pročítala a prohlížela, uvědomila jsem si, že jsem se vlastně ocitla v neznámém světě! Mnohé tehdy uváděné operní tituly jsou dnes už zapomenuty, zpěváci tím spíš…

Podle mého názoru byli největšími zpěváky naši rodáci Leo Slezák a Maria Jeritza. O těch píši nejvíc a právě při tom jsem si uvědomil, že je ukrutná křivda, že jsou dnes zapomenuti. Ani moje kniha je nevzkřísí natolik, aby byli v Brně známí. Začal jsem tedy další akci, že by si zasloužili mít bustu ve foyer divadla, kde kdysi hráli a zpívali! Momentálně jsem sehnal polovinu peněz od Jihomoravského kraje, takže busty jsou hotovy, ale je třeba je odlít do bronzu a na to už nemám. Prozatím jsem ten zbytek nesehnal. Oni to totiž nebyli jen brněnští pěvci, ale byli pak hlavně ve Vídni. Ale ani Vídeň nemá na takové aktivity fondy…

Jakým způsobem jste se dopátral jednotlivých seznamů repertoáru?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat