Radost a energie by měly být vůdčím poselstvím

Alain Platel se představil na Wiener Festwochen ve Vídni, v Amsterdamu a již tuto neděli 22. června 2014 se objeví na festivalu Tanec Praha v Hudebním divadle Karlín. Do Prahy přijíždí soubor čtrnácti afrických hudebníků s představením Coup Fatal pod hlavičkou belgického souboru Les Ballets C de la B Alaina Platela.

Při vídeňské premiéře na Wiener Festwochen jsem se ptala zpěváka – kontratenora  Serge Kakudjiho a choreografa Alaina Platela, hlavních autorů představení.
Jak vlastně vznikalo představení a proč právě Coup Fatal (poznámka autorky: osudová rána, úder)?

Serge Kakudji: Byli jsme osloveni Královským vlámským divadlem v Bruselu v roce 2010, abychom v Kinshase vytvořili nějaké hudební dílo. Dali jsme dohromady konžské muzikanty spolu s vynikajícím kytaristou a dirigentem Rodriguezem Vangamou.

Jelikož jsem chtěl ale zpívat barokní hudbu, které se věnuji vlastně od studií, museli jsme se skladatelem Fabriziem Cassolem vymýšlet tuto zvláštní variantu – kompromis mezi africkou hudbou a evropským barokem. V Kongu totiž žádný barokní orchestr neexistuje.

Osudová rána nebo něco jako smrtící úder, tak bych nějak přiblížil význam titulu. Fatální je pro mne setkání jak s Fabriziem Cassolem, který mě držel a pomáhal již při dřívější spolupráci v projektu Pitié!, tak zároveň s Alainem Platelem. Oba mě zásadně nasměrovali. Abychom žili s radostí a nejen ve strachu z neustálých bojů, které život v Kongu i v Brazzaville provázejí.Jak jste se v Kongu dostal k barokní hudbě a kdo vás nejvíce ovlivnil?

Serge Kakudji: Jako sedmiletý kluk jsem slyšel v televizi operu a úplně mne očarovala. Hudba mě zcela ovládla. Chodil jsem zpívat do kostela do sboru a u zpěvu jsem zůstal. Ovlivnila mne moje matka, která je muzikálně a emocionálně orientovaná, a později americká sopranistka Laura Claycomb a také Jan Gossen. Vystudoval jsem v belgickém městě Namur operní zpěv. Setkání s barokní hudbou a především jeho výrazová forma a árie z děl Händela, Glucka, Monteverdiho, Bacha a Vivaldiho, odpovídají přesně bolesti a nářku afrického lidu proti věčnému porušování míru nejen v mojí vlasti.

Ostatně to souvisí s hnutím Société des ambianceurs et des personnes élégantes. Elegance a rádoby noblesa této kasty lidí chce ukázat, že přes veškerou bídu v některých částech země konžské obyvatelstvo zůstane sebevědomé a hrdé, i když občas se slzou v oku.

Kdo jsou tedy „sapeurs“ – dandyové z Kinshasy?

Alain Platel: Jsou to lidé, kteří kladou veškerý důraz na oblékání ovlivněné módními značkami a trendy. Nosí křiklavě barevné vesty, obleky a kravaty. Někdy i v šíleném vedru vidíte někoho z nich v kožichu. Dodávají si skrze oblečení sebevědomí a sílu. Souvisí to i s konvencí gest, gestiky, držení těla a chůze.

Takže z divadelního hlediska je to přímo lahůdka – nechat se jimi inspirovat.

Traduje se to již z dob kolonizace, že se domorodci chtěli vyrovnat kolonizátorům jako nositelům jiné civilizace…

V Kinshase se často setkáte i s takovými, kteří si upravují obleky ze second handů a přišívají na ně značky módních salonů. Takže je to taky forma komplexu méněcennosti, kterou se tím snaží překonat.

Jedná se více o koncert než o představení, když hraje čtrnáct černošských hudebníků. Jakým způsobem jste mohl zasahovat do pevného týmu muzikantů a připravených hudebních čísel?

Alain Platel: S Fabriziem Cassolem jsme vytvořili díla Vsprs a Pitié!

Vyjadřujeme se tedy společným jazykem, ne který jsme zvyklí. Pracujeme tady pouze s muzikanty, ne s tanečníky. Šlo například o to, donutit je, aby hráli nikoli vsedě, ale ve stoje. A jak už jednou vstali, šla z nich neuvěřitelná energie a jejich přirozené pohyby celého těla. A to bylo podstatné východisko, ze kterého jsme čerpali. Černošští hudebníci jsou vlastně tanečníky, protože nemohou hrát v klidu bez hnutí. A na tom principu vyrůstaly tedy jednotlivé pasáže a rozdělení skupinek i situací podle nástrojů.

Do představení zasáhl výrazně výtvarník Freddy Tsimba. Vymyslel totiž takové zvláštní opony, dekorace vytvořené z vystřílených nábojů. Vypadá to jako závěsy z korálků, které jsou v afrických domácnostech běžné, ale vybité náboje dávají celému vyznění neobvyklý charakter. Nasvícené vypadají jako ze zlata.

Má tedy scénografie nějaký politický podtext?

Alain Platel: Vůbec ne, i když je to patrné. Pro mne je nejdůležitější jedinečná interpretace zpěváků a afrických hudebníků, jakou transponují barokní hudbu a neutuchající energii. Je v tom něco neskutečně slavnostního. Chtěl bych, aby radost a energie, která z hudby vyvěrá, byla vůdčím poselstvím ve vyšším slova smyslu. Přes veškerou hořkost a extrémně složité podmínky, které v zemi již mnoho desetiletí panují.

Děkuji vám za rozhovor.+++

===

Coup Fatal
Dirigent: Rodriguez Vangama
Koncepce a námět: Serge Kakudji, Paul Kerstens
Umělecké vedení: Alain Platel
Hudební vedení: Fabrizio Cassol, Rodriguez Vangama
Scéna: Freddy Tsimba
Light design: Carlo Bourguignon
Zvukový design: Max Stuurman
Kostýmy: Dorine Demuynck
Stage manager: Lieven Symaeys
Světelný technik: Luc Laroy
Koprodukce: Théâtre national de Chaillot (Paris), Holland Festival (Amsterdam), Festival d’Avignon, Theater im Pfalzbau (Ludwigshafen), TorinoDanza, Opéra de Lille, Wiener Festwochen
Premiéra 10. června 2014 Wiener Festwochen Vídeň

Tvůrci projektu – Serge Kakudji (kontratenor) a orchestr, Rodriguez Vangama (elektrická kytara), Costa Pinto (akustická kytara), Angou Ingutu (basová kytara), Bouton Kalanda (likembe), Erick Ngoya (likembe), Silva Makengo (likembe), Tister Ikomo (xylofon), Deb’s Bukaka (balafon), Cédrick Buya (bicí nástroje), Jean-Marie Matoko (bicí nástroje), 36 Seke (bicí nástroje), Russell Tshiebua (vokály v pozadí), Bule Mpanya (vokály v pozadí)

www.lesballetscdela.be
www.tanecpraha.cz

Foto archiv, Chris Van der Burght