Ředitelka Ševčíkovy akademie Barbora Jodas: Nejtěžší je pro mne psát zájemcům, které na akademii přijmout nemůžeme

Ševčíkova akademie nemá ve srovnání s ostatními hudebními kurzy zrovna dlouhou tradici. Je váš festival oproti těm ostatním v něčem jedinečný? Proč se přijet podívat do Horažďovic?
Máte pravdu, že oproti ostatním festivalům jsme celkem nováčci, ale i tak máme pevnou základnu nadšených posluchačů i účastníků, kteří k nám jezdí pravidelně i z opravdu velké dálky. Za těch necelých šest let jsme ušli ohromný kus cesty a troufám si říct, že už jsme v Česku etablovaným festivalem a akademií.

Motivací k založení festivalu právě v Horažďovicích byla samozřejmě osobnost Otakara Ševčíka, který je nejslavnějším horažďovickým rodákem a který je neprávem v Česku lehce opomíjen i přes jeho ohromné hudební a pedagogické zásluhy. Dále také to, aby vznikl nový hudební festival v malém městě, nejen pro posluchače, kteří navštěvují koncerty celý rok, ale také pro místní lidi z okolí, kteří třeba takovou šanci se dostat na koncert Jakuba Hrůši, Josefa Špačka či Fabioly Kim z USA nemají. Proto se ceny vstupenek snažíme držet na nejnižší možné hranici či je dávat úplně zdarma, aby byla hudba dostupná všem bez rozdílu. Hodně si zakládáme na tom, že Ševčíkovka, jak ji familiárně říkáme, je pro celý organizační i pedagogický tým a pro všechny účastníky srdeční záležitost. To, že to všechny opravdu baví a dělají to pro radost, je pak samozřejmě znát na festivalových koncertech.

Ale hlavním lákadlem, za kterým byste měli dorazit do Horažďovic, je krásné malé městečko s malebnou atmosférou, které se na čtrnáct dní promění na hudební centrum skvělých muzikantů a mladých talentů. Můžete si zajít na koncert do zámecké zahrady či secesního sálu hotelu Prácheň a poté si dát na náměstí zmrzlinu a pokochat se výhledem na řeku Otavu.

Jakým způsobem se vám daří udržovat a rozvíjet odkaz Otakara Ševčíka v rámci festivalu?
Samozřejmostí je to, že každý rok na Gala Open-air koncertě na Mírovém náměstí, který se letos bude konat v neděli 11. srpna od 19:00 hodin, zazní jedna etuda od Otakara Ševčíka. Ale v rámci celých kurzů se snažíme jeho odkaz zdůrazňovat i trochu kreativněji. Umělecký ředitel Tomáš Jamník každoročně pořádá odborný seminář nejen pro studenty Akademie, ale i pro veřejnost, ve kterém se rozebírá Ševčíkova houslová metoda. Děláme ševčíkovské procházky po Horažďovicích, které vede místní pan ředitel muzea. Chodíme po stopách Otakara Ševčíka, ukazujeme studentům, kde se narodil, kam chodil zpívat do sboru, jakou hospodu rád navštěvoval. Ševčík byl totiž velkým milovníkem chůze, při které relaxoval a čistil si hlavu, takže studenti každý rok jdou na malý výlet, aby si pročistili mysl po výkonech, které podávají v rámci akademie a festivalu. V neposlední řádě každý rok provádíme nocturno ve hřbitovním kostele sv. Jana Křtitele, po němž pokládáme květinu na hrob tatínka Otakara Ševčíka, který byl místním pedagogem a je zde pohřben. Na první dva ročníky se nám podařilo zapůjčit do horažďovického muzea speciální výstavu z Českého muzea hudby, která mapovala Ševčíkův život.

Kurzy navštěvují mladí hudebníci různého věku, nabízí akademie různé programy pro různé věkové kategorie a úrovně hudebního vzdělání?
Ano, máme několik kategorií, do kterých se lze přihlásit. Naše akademie je výjimečná v tom, že každý rok vítáme nejen profesionální hudebníky jako většina akademií, ale také děti již od 4 let. Snažíme se o pokrytí celého věkového spektra mladých talentů, díky čemuž se mohou mladší děti inspirovat staršími téměř profesionálními muzikanty a ti starší si mohou připomenout, kde sami začínali a jaký kus cesty již ušli. Nejmenší děti od 4 let začínají ve školičce Otakárek, poté máme kategorii Juniorů, která pokrývá studenty od 8 do 17 let, a pro nejstarší uchazeče je zde kategorie Seniorů, to už jsou prakticky mladí profesionálové. Je to krásné poté sledovat, jak si navzájem děti a dospělí studenti pomáhají a podporují se v hudebních výkonech.

V roce 2024 dostala Ševčíkova akademie pozvání na prestižní festival Young Euro Classic v Berlíně. Reprezentovat budou hned dva orchestry – Ševčík Junior Orchestra a Ševčík Academy Orchestra. Myslíte si, že berlínské vystoupení přinese v dalších letech třeba větší účast zahraničních studentů?
Z pozvání na festival Young Euro Classic v Berlíně jsme nadšení. Je to opravdu skvělá příležitost pro studenty zahrát si v jednom z nejprestižnějších sálů v Evropě – berlínském Konzerthausu. Již letos máme téměř polovinu účastníků z ciziny – konkrétně z Francie, Německa či USA. Zahraniční studenti jsou s námi od samého počátku festivalu a jsme za to moc rádi, je to pro nás opravdu klíčové. Jsme nadšení, že se mladí hudebníci z celého světa mohou díky kurzům propojit a zahrát si se svými zahraničními kolegy, se kterými se poté budou setkávat na koncertních podiích celého světa, až nastoupí na profesionální hudební dráhu. Tím pádem bychom rádi zachovali tento poměr, kdy máme polovinu tuzemských a polovinu zahraničních účastníků.

Na festivalu je zajímavé i to, že studenti nejen cvičí na nástroj a vystupují na koncertech, ale mají i mimohudební program (sport, procházky). Mohou se takovou pestrostí pochlubit i jiné hudební kurzy?
To je těžká otázka, popravdě nevím, jelikož mne nikdy nenapadlo toto podrobněji zkoumat. Ale přiznám se, že na kurzech které jsem navštívila já, se toto nikdy neprovozovalo. My jsme tuto tradici zavedli, protože ano, jsme prestižní akademie, ale zároveň je léto a všichni si potřebujeme malinko oddechnout. Navíc – není možné pořád jen cvičit. Abyste mohli podat ty nejlepší výkony, musíte být v psychické i fyzické pohodě a k tomu je potřeba občas to tělo protáhnout! V rámci kurzů máme každý rok lekce jógy, procházky po okolí, míčové hry a hlavně tradiční fotbalový zápas muzikantů proti týmu města Horažďovice, kde hraje třeba i pan starosta. Na pódiu můžete Josefa Špačka, Tomáše Jamníka, Jana Fišera či Jiřího Kabáta vidět často, ale ve fotbalovém dresu a kopačkách jen u nás.

Co bývá nejobtížnější fází při přípravě a organizaci akademie?
Samozřejmě zorganizovat devadesát lidí, aby všichni dorazili na správné místo, aby měli orchestrální party, domluvit se s ubytovacími a stravovacími zařízeními na ceně, vypisování grantů a obecně shánění financí. Snažíme se kurzovné držet v rozumné výši a nezvyšovat ho, aby si ho mohli studenti dovolit, ale je to každý rok těžší, a i proto jsme letos nově založili sbírku na Darujme.cz, kde nám mohou dárci pomoci toto předsevzetí dodržet. To všechno je těžké, ale zvládnutelné. Je to celoroční práce, která samozřejmě před samotným festivalem vrcholí. Ovšem opravdu nejtěžší je pro mne psát zájemcům, které na akademii přijmout nemůžeme. Všichni hráči, kteří se k nám hlásí, jsou výbornými muzikanty, ale kapacita akademie je bohužel omezená…

A co vás na festivalu nejvíce těší a naplňuje?
To je hrozně jednoduché. Když vidíte symbiózu lektorů a účastníků akademie, jak se po koncertě společně baví, hrají nejrůznější společenské hry a jsou šťastní, že podali překrásné výkony na koncertech, a po tom všem k vám přijdou a děkují, že mohli být součástí celého projektu. Každý jednotlivý nadšený mladý muzikant, kterého těch několik dní u nás na akademii v Horažďovicích inspiruje a namotivuje k dalšímu hraní, je pro mne obrovskou odměnou.