S Lenkou Vagnerovou nejen o poslední premiéře
Než se dostaneme k poslední pražské premiéře Lešanské jesličky, chci se zastavit u choreografie, kterou jsi vytvořila pro britskou skupinu 2Faced Dance Company. Jak tato spolupráce vznikla?
Jednoho dne mě Tamsin Fitzgerald oslovila a tím celá příprava začala. Je pravda, že moje práce jí nebyla cizí, viděla moji tvorbu již několikrát v Edinburghu na festivalu, přijela se podívat do Prahy osobně na Gossip. Stejně tak jsem já viděla její soubor několikrát živě. Oslovila mě, abych vytvořila choreografii pro komponovaný večer tří ženských choreografek.
Když jsem se dívala na profil souboru, viděla jsem, že se hodně zabývají genderovou problematikou a postavením choreografek jako takových. Je skutečně na britské taneční scéně nerovnost? Mají ženy choreografky horší podmínky? U nás mne nikdy nenapadlo přemýšlet o tvůrcích rozdílným způsobem kvůli genderu…
Je pravda, že mne toto téma hned zaujalo a také jsem o tom s Tamsin dlouze diskutovala. Ano, byla jsem překvapená, v jaké míře genderovou nerovnost v tanečním oboru Britové pociťují. Panují značné obavy z nedostatku podpory i pracovních příležitostí pro ženské choreografky, v praxi je to výrazně viditelné! Když jsem se zamyslela, tak počet podporovaných a známých choreografek v Británii je proti mužům opravdu mizivý. Tamsin vede výjimečný program The Bench, který má za úkol podporovat ženské choreografky, vést provokující debaty o nedostatku pracovních příležitostí pro ženy v tanečním oboru, program poskytuje vzdělávání, diskuze, mentoring nebo vede k vytvoření sítě ženských choreografek a tak dále.
Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o diskriminaci žen v našem oboru… Nechápu jakoukoliv diskriminaci.
Choreografie Fallen Angels, jak jsi nazvala svou část triptychu, je ale tančena samými muži – jaká to byla zkušenost? Jak se ti dařilo přenést na ně své představy?
Zkušenost to byla skvělá. Pracovala jsem s pěticí fantastických tanečníků. Byli naprosto otevření veškerému hledání i pro ně novým principům. Nezažila jsem jediný den, kdy by někdo nepracoval nebo protestoval. Tančili jsme i hráli, chápali myslím velmi rychle, o co mi jde a co hledám. Za pár dnů jsme byli naladěni na stejnou vlnu.
Fallen Angels není o mužích a ani jsem k tomu od začátku tak nepřistupovala. Nechtěla jsem jen proto, že to je mužská company, vytvořit další mužskou choreografii. Je to o lidech a lidských charakterech, přátelství, zlobě i zoufalství. O padlých andělech v nás. I když se samozřejmě ve finále vyklubaly mnohé charaktery čistě mužského podání, není to choreografie o mužích.
Čeho je pro tebe „padlý anděl“ symbolem?
Jsou to zoufalci, tápou, jsou ztracení. Možná jsou pro mne trochu symbolem neúspěchu, porážky. A co mnohdy z neúspěchu a porážky vzplane, je konflikt, nenávist a pomsta.
Přitahuje tě mytologie? Jakou má souvislost s naším moderním životem? La Loba byla také postavena na výzkumu velmi rozšířeného mýtu…
Mytologie mě fascinuje a velmi přitahuje už léta. Ohromné množství příběhů, mýtů, legend nebo představ mi otevírá nové obrázky, pohybové principy… Mytologické příběhy právem lákají mnoho vědců k jejich studiu, a tím pochopení samotných národů a civilizací. Plyne z toho velká obrazotvornost a svoboda.
Pro svůj vlastní soubor Lenka Vagnerová & Company jsi připravila novou inscenaci Lešanské jesličky, která měla premiéru 2. listopadu. Minulý rok to byl Gossip, tvrdá kritika mezilidských vztahů, letos poezie. Co tě k tématu přivedlo?
Celé to bylo tak: S Vláďou Javorským jsme již dlouho chtěli udělat spolu představení. Když jsme začali diskuzi o tom, co by to mělo být, Vláďa přišel s touto krásnou tenoulinkou baladou. Já ji předtím nikdy nečetla. Po jejím přečtení to bylo jasné rozhodnutí bez váhání. Je to magická, silná a kouzelná věc. Díky za ni, Vláďo.
Líbí se mi, když má choreograf spolupracovníka, kterému dává důvěru a sdílí s ním proces tvorby – režiséra, dramaturga… Jak probíhala tvoje spolupráce s Vladimírem Javorským, činohercem?
Od začátku procesu (a to myslím ještě dlouho před samotným zkoušením na sále) jsme se hodně scházeli, skypovali a psali. Vláďa má ohromný dar uchopit text a jeho podstatu, najít ty drobné a vlastně zásadní odkazy, ukryté pod slovy. Hledali jsme, co je pro nás v příběhu zásadní, jaké jsou v něm roviny a paralely. Řešili jsme, jak příběh převyprávět, aniž bychom ho popisně ilustrovali, ono to vlastně v tomto případě ani není možné. Řešili jsme scénu a rekvizity, prostředky, kterými nádherné obrazy uchopit, jak pracovat s textem a jestli vůbec. Se skladatelem Ivanem Acherem jsme řešili zásadní hudební motivy a témata, zasazení textů do správných míst, jak přiblížit divákovi krásu jazyka, jakým jsou Jesličky napsány… Bylo toho mnoho.
Uvažovali jste o tom, že by se do inscenace zapojil jako interpret na scéně?
Vladimíra jsem ze začátku pošťuchovala, aby v představení také hrál, jelikož je famózní herec a taky tanečník. Jeho pohybový dar je fantastický a také mu je tanec myslím velmi blízký, má pro něj velký cit. To byl také důvod, proč jsem s ním chtěla spolupracovat.
Jinak s herci pracuji již velmi dlouho a navíc ve svých představeních nerozlišuji, kdo je herec, muzikant a kdo tanečník. Všichni jsou perfomeři a na všech představení stojí, každý ho jen hraje jinými prostředky.
Jaký je vztah tanec a poezie – a vztah choreografů k poezii?
Tanec je poezie a v poezii je spousta tance.
Hledala jsi pro Hrubína nový pohybový jazyk? Jeho verše, ať už jsou často vážné a smutné, jsou stále křehké a „hladké“, jako kdyby jimi vyšíval. Inspiruje tě forma jeho poezie, nebo spíš její obsah?
Inspirativní byl nejen obsah, který je ohromný a plný, ale i nádherný jazyk, jakým je tato balada psaná. Nový pohybový slovník jsem hledala přímo na situace, které se tvořily, tak tomu je ale vlastně pokaždé. Pohyb musí nést danou informaci a emoci, neznám univerzální slovník anebo slovník pro všechna představení. Může existovat jakýsi rukopis nebo přístup k pohybu, ale energie je vždy jiná.
Jak funguje soubor Lenka Vagnerová & Company v praxi? Pravidelné tréninky, zkoušky, nebo se spíš sejdete k oprášení inscenace a pak intenzivně před premiérou?
Pokud zkoušíme novou kreaci, tak fungujeme velmi intenzivně. Minimálně osm týdnů a víc zkoušíme od 10 do 18 hodin. Každé ráno je trénink, který je pro tanečníky fyzicky i mentálně nezbytnou přípravou. Poté následuje zkouška. V průběhu roku zkoušíme před každou reprízou několik dní. Udržet kvalitu představení je pro mne velmi zásadní. Pohyb potřebuje čas, není důležité si představení pouze pamatovat, ale znovu v těle nalézt všechny ty kvality, postavy, timing, sehrát se s týmem… Je neustále na čem pracovat, a to je motivující. Nemám ráda, když se představení jen rutinně odehraje, neinspirují mě perfomeři, kteří pouze zapnou autopilota. U nás je příprava na každou reprízu vždy velmi důležitá. Tak ráda pracuji.
Bezprostředně po premiéře jsi ale zase odjela mimo republiku – kolik času vlastně trávíš v zahraničí? Stále trvá tvá spolupráce se švédským souborem Norrdans?
Do zahraničí pravidelně na kratší etapy jezdím. Učit do různých souborů a škol, choreografovat, anebo pracuji jako rehearsal director, jak je tomu právě s Norrdans. S Norrdans udržuji kontakt již několik let a mám ten soubor moc ráda.
Co funkce „rehearsal director“ v současném tanci obnáší?
Práce rehearsal directora je velmi pestrá. Udržuji a repetuji představení, vedu tréninky, pracuji na fermanech a vlastně všech věcech týkajících se zkoušek a tanečníků. Je pro mne zajímavé zkoušet představení jiného choreografa, oprostit se od svého pohledu na tanec a snažit se udržet co nejpřesněji jeho kvality a jeho myšlenky, doslova vstoupit mu do hlavy. Je to velmi zajímavá a zodpovědná práce.
Je někdo, kdo udržuje „chod“ skupiny, když jsi v zahraničí?
O company se permanentně starám, i když jsem v zahraničí, denně řeším spoustu věcí. Ohromnou organizační a produkční práci dělá Andrea Vagnerová, která má neustále vše pod kontrolou. Můžu se na ni stoprocentně spolehnout a vím, že i když odjedu, vše poběží jako hodinky. Pokud jsem v zahraničí během reprízy, tak představení zkouší skvělá repetitorka Lucie Krameriusová. Vím, že představení jsou v nejlepších rukou, a jsem šťastná za tak fantastický tým lidí, se kterými mám čest spolupracovat.
Asi jenom snem je mít dostatek finančních prostředků a zaměstnávat lidi nastálo, mít soubor, který pracuje denně a kontinuálně celý rok, kterému se všichni mohou věnovat naplno, mohou mu dát prioritu, zkoušet ve vlastním prostoru, aniž bychom se museli neustále stěhovat, a tak dále. V tu chvíli by to vše získalo ještě větší smysl.
Vrátíš se ještě na scénu jako tanečnice?
Nevím. Tanec mě naplňuje, neustále tvořím nebo vedu lekce a workshopy. Ráda bych si někdy zahrála, ale potřebovala bych na sebe čas. Pokud by někdo něco na mě vymyslel, tak ráda (smích).
Děkuji za rozhovor!
Vizitka:
Zakladatelka souboru Lenka Vagnerová & Company, pro který vytvořila řadu představení. Jako choreografka, tanečnice a pedagožka Lenka aktivně působí na domácí i zahraniční současné taneční scéně, její inscenace získaly řadu cen a nominací.
Lenka vystudovala pedagogiku moderního tance na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Ivanky Kubicové. Jako interpret spolupracovala s mnoha choreografy a skupinami: Claude Brumachon-Benjamin Lamarche CCNN v Nantes, Akram Khan Company – London Olympic Games Opening Ceremony 2012, Cirk La Putyka, DOT504, Liz King, Veronika Riz, Barbora Kryslová-Greiner, Jan Kodet, Bratislavské divadlo tanca, Torzo Ballet a tak dále. Jako tanečnice byla třikrát nominována na cenu Thálie (2003, 2005 a 2010), v roce 2003 byla vyhlášena Taneční osobností roku (Nokia Dance Award), v roce 2005 byla oceněna jako Tanečnice roku na České taneční platformě.
Jako choreografka vytvořila Lenka řadu autorských představení pro soubor L&C: Lešanské jesličky, Gossip, Sorcerer, La Loba, Jezdci, Mah Hunt. Za inscenaci Gossip byli tanečníci Andrea Opavská a Ivo Sedláček nominováni na Cenu Thálie, La Loba získala ocenění na festivalu Fringe v Ediburghu a Andrea Opavská byla za hlavní roli oceněna jako Tanečnice roku, Jezdci pak byli Taneční inscenací roku 2013.
Jako hostující choreografka a režisérka vytvořila Lenka Vagnerová představení pro soubory jako Norrdans, 2Faced Dance Company, Viirus Theatre, DOT504, divadlo Minor, Accademia Nazional Di Danza Rome, Elledanse ad. Lenka se aktivně věnuje pedagogické činnosti a pravidelně vyučuje a vede workshopy v divadlech, tanečních školách a souborech u nás i v zahraničí. Podílela se na vzniku české taneční skupiny DOT504, v jejíž produkci vytvořila tři inscenace, a v roce 2009 stála u zrodu přední české novocirkusové company Cirk La Putyka. Jako choreografka působí i v činoherních, operních či novocirkusových projektech. V letech 2011 a 2014-2015 a 2016 působila několik měsíců jako Rehearsal Director ve Švédském souboru Norrdans.
(Zdroj: lenka-vagnerova.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
