Semjon Byčkov na svém narozeninovém koncertě dirigoval dokonce zpaměti

  1. 1
  2. 2
V pražském Rudolfinu se odehrál gratulační koncert k 70. narozeninám mimořádné dirigentské osobnosti Semjona Byčkova. Pod jeho taktovkou zahrála Česká studentská filharmonie Symfonii č. 5 c moll „Osudovou“ Ludwiga van Beethovena, Česká filharmonie pak Symfonii č. 5 d moll Dmitrije Šostakoviče. Zcela vyprodané Rudolfinum dlouhotrvajícím potleskem děkovalo oslavenci za jeho velký přínos České filharmonii a dalším protagonistům za vysokou interpretační úroveň večera.

Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)

Český studentský orchestr úzce spolupracuje se svým hlavním dirigentem Marko Ivanovićem na vzdělávacích programech České filharmonie a je budován se záměrem jeho složení ustálit. Mládežnické umělecké těleso bylo přizváno na slavnostní narozeninový koncert, a tak mladí hudebníci mohli zažít setkání s významným světovým dirigentem. Orchestr mladých pod jeho taktovkou omámil auditorium takovou perfekcí provedení Beethovenovy Osudové i zaujetím pro její detaily, jakého nedosahují ani mnohé naše profesionální orchestry.

Na provedení Beethovenovy Osudové i Šostakovičovy Páté pod taktovkou Semjona Byčkova se opět ukázalo, jak své koncepce přizpůsobuje nejen principům interpretačního umění, ale i možnostem komunikace s orchestrem a s publikem v dané situaci. Jeho koncepce nepřináší omšelé zvukové muzeální artefakty, ale sdělují vždy něco podstatného konkrétnímu člověku nebo mu dokonce ukládají úkol nést pochodeň do temnoty. Před Českou studentskou filharmonii Semjon Byčkov předstoupil s cílem otevřít stavidla jejímu mladému elánu. Pod jeho vedením pak zazněla Beethovenova skladba jako žhavý obraz nesmiřitelného boje člověka se svým osudem, jenž dospěje k vítěznému konci. Provedení tak známé skladby bylo obohaceno množstvím objevných dynamických detailů v protihlasech dechových nástrojů. Ty pak permanentně podněcovaly pozornost posluchačů. První věta plynula ve velmi rychlém tempu, dirigent však dodržením požadavků veškerých akcentovaných a jinak exponovaných míst v partituře dodržel její dramatický charakter. Také v dalších větách volil spíše rychlejší, pro dnešní věcnost adekvátní tempa, ale vždy v hudbě našel okamžiky zastavení poukazující k posluchačsky sdělné náladové epizodě. S jemným humorem hráli mladí hudebníci například pianissimové verze hlavního motivu scherza třetí věty či epizody obklopující slavnostní pochod v závěru symfonie. Dlouho jsem neslyšel tak čitelné hudební pojetí, které předávalo energii do života.

Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)

V druhé polovině večera nastoupila Česká filharmonie a provedla Symfonii č. 5 d moll Dmitrije Šostakoviče (1906–1975), závažné dílo z roku 1937. Také k jeho provedení přistoupil Semjon Byčkov jako k prostředníku předání důležité zprávy. Dmitrij Šostakovič se stal světovým již v době svého mládí a jeho renomé v západním světě s přibývajícími symfoniemi rostlo. Ve stalinistickém Sovětském svazu neměl díky nálepce Západem uznávaného autora na růžích ustláno. Ve své době byl ve Spojených státech dokonce slavnější než Stalin, a to se rovnalo velkému ohrožení skladatelova života. V pamětech Šostakovič vypráví o době vzniku symfonie, tedy o druhé polovině 30. let 20. století, jako o době udavačů v jeho okolí (viz Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče. 2006, str. 204), kteří kromě jiného zkoumali i jeho skladby a hledali v nich protirežimní jinotaje. Symfonie č. 5 zazněla ve své premiéře v roce 1937 na slavnostním koncertě k dvacátému výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Leningradě (dnešním Petrohradě) a měla zde velký úspěch. Tím byla ústa udavače v daném okamžiku patrně umlčena, ale ne na dlouho…

Na celém symfonickém Šostakovičově díle vidíme výraznou paralelu s Mahlerovými symfoniemi. Ten, kdo chodí na koncerty České filharmonie, mohl v letošní sezóně slyšet dvě, které uvedené tvrzení podporují – totiž Sedmou a Devátou (na portále Opera PLUS jsou uvedeny recenze). Jestli Mahler poskytuje na mnoha místech pravdivý obraz atmosféry Rakouska-Uherska a Vídně, pak Šostakovič sovětské společnosti, Moskvy a Leningradu. U obou skladatelů se setkáváme s pravdivými, mnohdy hořkými popisy. Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče podává smutný obraz dobových nálad zasazený do lesku slavnostních pochodů dechových hudeb hrajících na prospektech při oslavách sovětského impéria. Jaký to přesah do dnešní doby!

Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie • Semjon Byčkov, 30. listopadu 2022 (foto Petr Kadlec)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments