Seznamte se: Šimon Rahman

  1. 1
  2. 2
Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Šimon Rahman, student skladby ze třídy MgA. Jiřího Gemrota.

Šimon Rahman (foto se souhlasem Šimona Rahmana)
Šimon Rahman (foto se souhlasem Šimona Rahmana)

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Oba mí rodiče vystudovali Pražskou konzervatoř. Táta hraje na violu v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Má rád klidnou a pohodovou muziku – asi proto, že té neklidné má v práci až až – takže jsem se díky němu seznámil například s bossa novou. Sdílíme ale i obdiv k české filmové hudbě, hlavně k hudbě Zdeňka Lišky, Luboše Fišera, Svatopluka Havelky nebo Zdeňka Lukáše. Mamka byla na Pražské konzervatoři o dva ročníky výš a vystudovala hoboj. Přestože měla po konzervatoři náběh na zajímavou kariéru, nakonec kvůli blížícímu se narození mé starší sestry změnila povolání a momentálně je učitelkou v mateřské školce. Má ráda třeba hudbu Ennia Morriconeho. Děda a strýc z matčiny strany měli velmi rádi „Bachy“ a hlavně „Ježky“, takže když jsme se chodili navštěvovat, věděl jsem, co mám hrát za „background“, abych je potěšil.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Obyčejné, měl jsem ale neobyčejné učitele. Na základní umělecké škole Biskupská jsem chodil na hodiny klavíru k Dáše Bajtalové, které si nesmírně vážím, protože Dáša mě připravila téměř na vše, co mě na konzervatoři čekalo a dodnes je pro mě velikou oporou. Jí i jejímu manželovi jsem tedy velmi dlužný. Dáša Bajtalová se mnou strávila u klavíru více času, než je při běžné výuce na základní umělecké škole potřeba. A netýká se to jen mě, ale i dalších jejích žáků, o které pečuje, jako kdyby byly jejími vlastními dětmi. V rodině na mě nebyl kladen žádný velký tlak, prostě jsem si tak do dvanácti let vždy odcvičil, co bylo potřeba. Pak přišel zlom, dostával jsem náročnější skladby a zároveň jsem se začal věnovat jazzovému klavíru, na který jsem chodil do stejné základní umělecké školy o patro níže. Zde jsem měl v rychlém sledu za sebou dva učitele, tím druhým byl Tomáš Jochmann, který mě seznámil se základy improvizace, akordickými schématy a podobně. Poté jsem přešel na jazzový klavír k dalšímu úžasnému a milému učiteli, Emilu Hradeckému, na základní uměleckou školu Šimáčkova. Mohl jsem tak hrát v jazzovém triu, což mě strašně moc bavilo. Pan Hradecký mi dal další základy improvizace, ale v podstatě jsem musel dřít stejně jako na klasickém klavíru u Dáši Bajtalové. Skoro to vypadalo, že budu studovat klavír – před talentovými zkouškami na konzervatoř tak vypadala i moje příprava. Rok před těmito zkouškami mě táta vzal do třídy pana Jiřího Gemrota, abych mu ukázal pár prvotinek. Rok mě pak můj budoucí učitel skladby Jiří Gemrot připravoval na talentové zkoušky a hodiny, které mi v jeho bytě dával, mě v podstatě donutily psát pravidelněji. Talentové zkoušky jsem pak dělal jak na obor Skladba, tak na obor Skladba a aranžování populární hudby, který jsem studoval u výborného učitele Davida Solaře. Po dvou letech studií dvou oborů jsem si nechal pouze Skladbu, ve které mě po celých šest let neobyčejně vedl a podporoval Jiří Gemrot. I nadále jsem volný čas věnoval klavíru.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Sám nevím. Nejzvláštnější bylo, že mi toto rozhodnutí ani nikdo nevyvracel, ale zároveň si neuvědomuji, jestli jsem se pro prvotní impulz, že budu studovat Skladbu, rozhodl sám. Jednou se nás na konzervatoři na hodině kompozičních technik pan Miloš Orson Štědroň svým typicky tichým nejednoznačným hlasem zeptal: „A proč vlastně skládáte? Proč komponujete?“ Byl jsem naprosto zmatený, možná se mi udělalo i nevolno… Psaní skladeb mě občas táhne jako magnet – činnost, jejíž zanedbání mi nebude odpuštěno. Možná trochu přeháním, ale pravda je, že ne vždy člověk píše z vlastní touhy, ale spíše z pocitu nutnosti, díky níž se ale skladatel může posouvat dál.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Úplně první koncert na základní umělecké škole si nepamatuji. Ale první koncert na konzervatoři ano. V koncertním sále byla provedena moje velmi odlehčená Suita pro flétnu a klavír.

Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Většina soutěží, kterých jsem se účastnil, se odehrála před nástupem na konzervatoř a povětšinou se jednalo o soutěže klavírní. Zúčastnil jsem se mimo jiné soutěže Prague Junior Note 2013. Dále například Soutěže žáků základních uměleckých škol České republiky ve hře na klavír 2014, kde jsem v krajském kole získal v sedmé kategorii třetí cenu. Na soutěži Allegro 2014 jsem získal první místo a cenu poroty. Na konzervatoři jsem se skladatelských soutěží moc neúčastnil. Respektive pouze dvou, z nichž jednou byla soutěž Generace 2020, kde jsem získal čestné uznání. Soutěže skladby jsou obecně skvělou cestou, jak dát o sobě vědět, jelikož jsou vítězné skladby často prováděny na významných festivalech či koncertních podiích mimo uzavřené zátiší školy. Na druhou stranu vnímám skladatelské soutěže jako velmi komplikovanou záležitost, jelikož každý skladatel je svým způsobem originál. Nedokázal bych si představit být v porotě skladatelské soutěže a z osmdesáti skladeb vybrat tři nejlepší. Ač bych se jako porotce snažil být sebevíc objektivní, vždycky někde za rohem číhá „Mr. Subjektivní“. Proto smekám před těmi, kteří tento úkol zastávají.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments