Seznamte se: Zuzana Kopřivová

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mým jediným pedagogem zpěvu je však má milovaná profesorka zpěvu paní Yvona Škvárová-Votavová. Přišla jsem k ní do prvního ročníku jako studentka, která již odzpívala mnoho repertoáru, ale byla zvyklá zpívat, „jak jí zobák narostl“. Po prvních měsících práce jsem si začala uvědomovat, že nemám příliš velké povědomí o křehké pěvecké technice, která je nesmírně těžká v tom, že se nedá uspěchat, přeskočit a nedá se nějak křečovitě vynutit. Díky této životní zkušenosti, kdy jsem si uvědomila, že talent je sice nezbytně nutný, ale rozhodně jenom ten nestačí, jsem se stala daleko pokornější a na zpěv teď nahlížím úplně jinak. Od prvního ročníku se mnou paní profesorka má svatou trpělivost a provází mě na cestě neustálého poznávání svých limitů a zkoušení všeho možného i nemožného. Trpělivě snáší a utěšuje mé časté pocity marnosti a zoufalství, že tohle se snad nikdy nenaučím. Rozhodně to se mnou neměla lehké, protože jsem hodně energická a někdy až zbrklá, ale jí se podařilo mě zklidnit a přivést k pedantské a trpělivé práci, k hledání těch správných míst a pocitů a k disciplíně. Na druhou stranu ve mně ale neubila radost ze zpěvu, za což jsem jí moc vděčná.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla, a co hlavně mi daly

Od dětství až přibližně do roku 2011 jsem se pravidelně účastnila pěveckých soutěží několikrát do roka, a to poměrně úspěšně. Soutěže mi vždy dávaly především možnost se jevištně “otrkat” a také nepřenositelné osobní zkušenosti z atmosféry a provozu soutěží. Od nástupu na konzervatoř jsem se však na soutěže nehlásila a trpělivě jsem pracovala na technice zpěvu. Za svůj současný velký soutěžní úspěch považuji druhé místo v nejvyšší kategorii oboru zpěv na Soutěžní přehlídce konzervatoří 2016 v Pardubicích. Mám v plánu zúčastnit se letos několika tuzemských soutěží, tak uvidíme, zda se něco povede, ale vím, že soutěžní klání jsou velmi náročná a nevyzpytatelná.

Co považuji za svůj největší úspěch

Za svůj největší úspěch v posledních letech považuji své účinkování v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla. Za tuto příležitost jsem vděčná profesoru Zbyňku Brabcovi, který si mě ve škole vyhlídl, nejen při naší spolupráci na školních operetních představeních, a doporučil mě vedení divadla do své inscenace rozverné operety Pařížský život Jacquese Offenbacha. To byla má první inscenace ve Velkém divadle, na kterou již navázaly další dvě krásné příležitosti, kterých si moc považuji.

Za svůj největší divadelní úspěch mimo obor opery považuji svou zkušenost z Národního divadla moravskoslezského. V roce 2010 jsem zde po sérii náročných konkurzů vedených newyorskou produkcí získala roli Anette ve světové premiéře přepracovaného muzikálu Margueritte. Tato spolupráce byla velmi náročná, neboť jsme zkoušeli v mezinárodní spolupráci přímo s autory muzikálu Alainem Boublilem a jeho manželkou Marií Zamorou, a veškeré zkoušky tedy probíhaly v angličtině. Měla jsem tak možnost nakouknout pod pokličku, jak se dělají muzikály ve světě, a získat nejen zkušenosti divadelní, ale také jazykové.

Za největší úspěch mimo divadlo pak považuji natočení filmu Probudím se včera pod režisérským vedením Miloše Šmídmajera. Tato zkušenost pro mě byla velmi přínosná a jsem za ni skutečně moc ráda. Celé natáčení pro mne bylo jednou velkou krásnou zkušeností, ze které čerpám doteď. Mým snem totiž vždy bylo zahrát si v nějaké z českých pohádek, nejlépe zpívané, nebo v romantickém filmu.

Za čistě neumělecký úspěch také považuji, že jsem vystudovala bakalářské studium oboru Arts management na Vysoké škole ekonomické v Praze, a to zároveň se studiem na konzervatoři. Toto studium mě hodně naučilo a získala jsem všeobecný přehled o manažerských disciplínách, jako je účetnictví, statistika, projektový management a tak podobně. Zároveň jsem se dozvěděla něco o umění z té opačné, tedy neumělecké strany.

Jak hodně cvičím

Cvičení zpěvu rozděluji do několika kategorií. První kategorií je cvičení pěvecké techniky. Té věnuji nejvíce času, i více než hodinu v kuse. Každý den (ať již sama, nebo se svou profesorkou) neustále hledám skrze technická cvičení lepší a lepší místa, polohu, pocity, tóny… Druhou kategorií je cvičení repertoáru. To spočívá především v trénování částí či pasáží skladby, které jsou obtížné. Nikdy nepřezpívávám celé skladby od začátku do konce, ale soustředím se na nejtěžší části a na těch se snažím zapracovat. Tato část netrvá příliš dlouho, neboť koncentrace postupně ochabuje a bez ní se ty náročné části zpívat správně nedají. Třetím způsobem cvičení jsou fyzické cviky. Nejčastěji se jedná o cviky posilující bránici, tedy sval, který je pro pěvecké umění nesmírně důležitý. Dýchací cvičení provádím poměrně nahodile a nepravidelně, ale často. Například i během jízdy v metru či v jiném dopravním prostředku, a využívám tak efektivně čas. Čtvrtou kategorií je cvičení “svalové paměti”. Tento druh cvičení lze provádět prakticky kdykoliv, a tak se dá říct, že takto cvičím celý den. Spočívá to v nácviku pěveckých hmatů, kontroly jazyka, kontroly pohybu čelisti a tak dále. V podstatě si bez tónů představuji, jak zpívám tu či onu skladbu či frázi. Procházím si poznámky v notách, namlouvám a opakuji si text, soustředím se na dechové fráze s představou, že je zpívám. Během chůze po městě nebo v jakémkoliv volném čase (při čekání na tramvaj například) se tímto způsobem udržuji a trénuji. Nezřídka se pak samozřejmě stává, že se na mě okolní kolemjdoucí jaksi podivně dívají a často se za mě stydí například má mladší sestra:-) Kolikrát si již ani neuvědomuji, že to dělám!

Můj profesní vzor

Mým největším profesním vzorem je již po několik let paní Edita Gruberová. Její nahrávky ve mně vyvolávají celou škálu nejrůznějších pocitů. Od naprosté blaženosti, dojetí a rozechvění až po pocity frustrace a umělecké krize. Jak je vůbec možné, že někdo dokáže takhle zpívat? Její pěvecké umění mi vždy dá jasně najevo, že nic není nemožné. Její neskutečná pěvecká technika a nesporný talent posouvá hranice toho, co ve zpěvu někdy považuji za “nesplnitelné”, do polohy “naprosto s klidem proveditelné”. Dalšími vzory je pak Diana Damrau, Mirella Freni, Natalie Dessay, Montserrat Caballé, Barbara Bonney a další.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout

Kam bych to chtěla dotáhnout? Nemám žádný konkrétní cíl. Stojím nohama na zemi a vím, že konkurence je obrovská a život ne vždy spravedlivý. Mám proto takovou teorii, že bych to chtěla dotáhnout tak daleko, kam až sahají mé možnosti a schopnosti. Tedy naplnit maximálně dar, který mi byl dán, a zpívat co nejlépe. Uvidíme, zda mi život přichystá kariéru velké zpěvačky, nebo budu rozdávat radost babičkám v kostele na vesnici. Oba příklady pro mě mají své nezaměnitelné plusy.

Také bych jednou ráda založila vlastní rodinu a měla děti. Znám mnoho životopisů pěvců, kteří na konci života často skončili osamělí, protože dali přednost kariéře a nestihli založit rodinu. K čemu je pak urputná snaha hnát se za kariérními úspěchy, když z toho pak zbydou jen vaše vlastní vzpomínky? Na druhou stranu – proto to umění přeci jen děláme…

Jakou hudbu provozuji nejraději

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat