Simona Houda-Šaturová: Jsem na sebe přísná až moc

redakce, 01.03.2010 1:01

Hned na první setkání, ať už při koncertě, operním představení či při troše štěstí přímo osobně, působí nesmírně sympatickým dojmem. Má bezesporu silné charizma, avšak vypadá neokázale skromně. Je jednou z osobností současného světa vážné hudby, která se výrazně vryje do paměti, i když ji nemáme příležitost vídat doma zas až tak často.
Bratislavská rodačka, sopranistka Simona Houda-Šaturová má za sebou tamní konzervatoř, ve třídě někdejší významné sólistky opery pražského Národního divadla, Miloslavy Fidlerové, snaha dále se zdokonalit ji přivedla mimo jiné na mistrovské kurzy do Vídně k Ileaně Cotrubas a do Amsterdamu k Magreet Honig.

Hned ve svých profesionálních začátcích zaujala, a to především mimořádným výkonem v Belliniho opeře Kapuleti a Montekové, uvedené plzeňským Divadlem J.K.Tyla pod názvem Julie (právě tuto roli Simona Houda-Šaturová zpívala), kdy roku 2001 obdržela Cenu Thálie 2001 za nejlepší ženský pěvecký výkon. Její mezinárodní kariéru pak odstartovala v roce 2004 spolupráce s dirigentem Leopoldem Hagerem. Další významnou osobností v její kariéře byl dirigent Helmuth Rilling, se kterým zpívala poprvé v roce 2006 na čtyřech kontinentech – například v Torontu s Toronto Symphony Orchestra, na turné v Izraeli s Israel Philharmonic Orchestra, v Detroitu a Caracasu.
Další úspěchy začaly přicházet jeden za druhým: Zpívala v Carnegie Hall s Philadelphia Orchestra, na festivalech v Salcburku a Lucernu, při slavnostním otevření Pleyelova sálu v Paříži s Orchestre de Paris pod taktovkou Christopha Eschenbacha, vystupovala se světoznámým barytonistou Thomasem Quasthoffem v oratoriu Eliáš Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pod taktovkou Helmutha Rillinga, v Mozartově mši c moll zpívala v Sixtinské kapli v celosvětově přenášeném koncertu pro papeže Benedikta XVI. Významné bylo pro ni určitě i pozvání ke spoluúčinkování při loňském pražském koncertu světově uznávaného basbarytonisty Bryna Terfela, kterým se rozhodně nenechala zastínit.
Simona Houda-Šaturová má také úspěchy na jevišti. Velký ohlas vyvolala před časem role Sadriny v jejím podání, v Mozartově La finta giardiniera v pražském Stavovském divadle. V zahraničí zpívala mimo jiné v Japonsku, na scénách Teatro Colón, Théâtre du Châtelet, Opéra de Monte Carlo, Megaron Atheny a v poslední době především pak ve Frankfurtu, kde je v tamní opeře stálým hostem. Nejnověji tam sklízela velké ovace jako Donizettiho Lucia.

Jsme rádi, že teď tuto úspěšnou sopranistku můžeme přivítat na našem webu.

Jak často si zahrajete na housle, na které jste se řadu let učila, a to ještě před tím, než jste začala zpívat?

Poslední roky chybí bohužel čas a už i trpělivost se poslouchat, jak hraji…

Netajíte se tím, že máte špatnou zkušenost s pedagogem zpěvu. V čem přesně byl problém a po jak dlouhé době se na vašich hlasivkách projevil?

Týkalo se to mého studia na konzervatoři. Naštěstí problém nebyl fatální a nezpůsobil žádné problémy s hlasivkami. Zásadní ale byl, neměla jsem totiž vůbec představu, jak pracovat s dechem. A když nedýcháte správně, tak se vám začne všechno bořit. Naštěstí jsem si po dvou letech sama uvědomila, že moje představa o zpívání je jiná. Takže když jsem pak měla tři hodiny s paní Miloslavou Sopírovou-Fidlerovou, která zastupovala moji nemocnou profesorku, bylo rozhodnuto. Požádala jsem o přestup a v maturitním ročníku jsem zase začínala od začátku s „lidovkama“.

Jak velkou dalo práci to vše napravit? Cítíte ještě i dnes nějaké pozůstatky oné špatné zkušenosti?

To by bylo moc špatné, kdybych ještě dnes měla z toho pozůstatky:-) Naštěstí změna proběhla docela rychle a už při maturitě jsem měla pocit, že konečně zpívám. Naučilo mě to být neustále ve střehu.

Carnegie Hall 2007

Jste sama na sebe hodně přísná?

Myslím, že někdy až moc. Na druhé straně je to motor, který mě nenechá v klidu. Nutí mě na sobě pořád pracovat a to mě zatím stále moc baví.

Jak byste sama svůj hlas charakterizovala?

Lyrický soprán s koloraturou.

Jakým směrem si myslíte, že se váš hlas bude dál vyvíjet?

To jsem sama zvědavá. Před pár lety mi seděl hlavně Mozart, teď se cítím velmi komfortně v belcantu (Donizetti, Bellini). Uvidíme. Zřejmě jenom to, že k Wagnerovi nesměřuji…

Pražský koncert Bryna Terfela 2009

W.A.Mozart: La finta giardiniera (Sadrina – ND Praha 2008)

W.A.Mozart: Kouzelná flétna (Pamina – Atény 2005)

Netajíte se svým obdivem k Editě Gruberové…

Paní Gruberová mě fascinuje od prvého poslechu její nahrávky až do současnosti. Pořád je pro mě velkou inspirací. Před lety jsem krátce spolupracovala s její pedagožkou ve Vídni.

Která svá vystoupení považujete ve své dosavadní kariéře za klíčová? Za důležitá z hlediska vašeho rozvoje i posunutí na pomyslném žebříčku úspěšnosti?

Určitě jedny z nejdůležitějších vystoupení byly koncerty s Leopoldem Hagerem, který mě doporučil své agentuře, a která poté zahájila mou mezinárodní karieru. Pak setkání a spolupráce s Christophem Eschenbachem. Nezapomenutelný je pro mě náš koncert v Carnegie Hall. Dále spolupráce s Adamem Fischerem nebo Helmuthem Rillingem a naše společné světové turné s Mozartovou c moll mší. Vůbec tahle mše mně přinesla hodně štěstí v mé kariéře. Pak Mozartova Pamina ve Frankfurtu, Aténach nebo v Teatro Colon v Buenos Aires. A zdá se, že teď to je Lucia di Lammermoor opět ve Frankfurtu.

Vaše zatím poslední vystoupení, po kterém jste si sama řekla: Tak tohle se mi skutečně povedlo?

Bylo to před pár dny na premiéře Lucie. A moc mě potěšilo, že i ohlasy kritiky a publika byly velice příznivé.

G.Donizetti: Lucia di Lammermoor (Frankfurt 2009)

Máte poměrně široký operní i koncertní repertoár. Jaké nové role se v něm v nebližší době objeví? A jaké jsou ty nejdůležitější body z vašeho kalendáře pro následující léta?

V nejbližší době to bude nová Ariadna Bohuslava Martinů, na kterou se nesmírně těším, koncerty ve Vídni, Římě, Luxembourgu a festivaly ve Španělsku. Dále mě čekají dva projekty s Mnichovskou filharmonií, letos s Christopherem Hogwoodem a příští rok s Ivanem Fischerem, La finta giardiniera v Bruselu, Beethovenova Marzellina v Dallasu…

Doma vás příliš často nevídáme. Nemrzí vás to? Co nového v Česku pro příští sezónu chystáte?

Samozřejmě mě to mrzelo, ale v příští sezoně se situace o moc zlepší. V Národním divadle už plánují s dostatečným předstihem, takže jsem si mohla rezervovat čas pro dvě krásné nabídky od pana Heřmana. Už zmíněnou Ariadnu a Konstanzi z Mozartova Únosu ze serailu. Z koncertů mě čeká Mahlerova 2.symfonie, jednou s Christophem Eschenbachem a Českou filharmonii , podruhé s Tomášem Netopilem a FOK, a do konce roku ještě můj první písňový recitál v Rudolfinu.

Držíme palce a děkujeme za rozhovor!