Skladatel Walter Kaufmann – Gauguin mezi mladými Pražany

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V periodickém tisku vycházející v němčině se promítla v létě roku 1935 informace, která překvapí dodnes. Měsíčník Wiener Montagsblatt avizoval v karlovarském divadle premiéru první „televizní“ operety Bílá bohyně od Kurta Juhna. Německé vysílání rozhlasu v Praze přineslo 14. září čtyřicetiminutový průřez operetou Bílá bohyně od Waltera Kaufmanna. O premiéře stejnojmenné operety přinesl 2. července Pilsner Tagblatt rozsáhlou recenzi. Na premiéru, která se uskutečnila v karlovarském divadle 29. června 1935, vyslal tento plzeňský deník do Karlových Varů svého hudebního referenta. V recenzi se píše o v němčině uvedené operetě Bílá bohyně od Kurta Juhna a Felixe Kiliana s hudbou Waltera Kaufmanna. Opereta byla inscenovaná Kurtem Heskym, dirigentem byl Helfried Schroll a měla nebývalý úspěch. Podle recenzenta nebyla jen vynikající uměleckou záležitostí, ale i velkou společenskou událostí. Ale život na divadelním pódiu měla krátký. Kurt Juhn byl autor, redaktor a spisovatel patřící ke generaci exilových intelektuálů, kteří před nacismem emigrovali do USA. I autor hudby byl umělcem, který většinu svého života prožil také v exilu. Opereta měla svou zdařilou premiéru bez přítomnosti autora hudby, její úspěch sledoval už z Indie. Když dílo vzniklo, nepovažoval ho za dobré. Jeho autorská práva prodal za 10 000 korun jistému Mr. Braunovi.

Různé politické události nastupujícího nacismu počátkem 30. let náhle přerušily všechny Kaufmannovy plány. A protože pocházel z židovské rodiny, rozhodl se na jaře 1934 z Prahy odejít. Bylo mu 27 let. Za nečekaný honorář za Bílou bohyni si koupil zpáteční lodní lístek do Bombaje. Nepočítal s tím, že ho nikdy na zpáteční cestu nepoužije. V Bombaji se rozhodl předběžně zůstat. Svůj domov našel v Rewa House na břehu Arabského moře.

Rewa House, Bombaj 1996: Bydliště Waltera Kaufmanna (foto Agata Schindler)

Hned po příchodu zjistil, že tam neexistovalo žádné hudební divadlo ani jiné kulturní zařízení podobné evropským. I klavír se vyrovnával s podnebím v Indii hůře než člověk. Kaufmann si vytvořil vlastní hudební svět, částečně byl i učitelem klavíru. K jeho žákům patřil i dnes slavný, v roce 1936 v Bombaji narozený, dirigent Zubin Mehta. Krátce po příchodu založil přistěhovalec z Prahy The Bombay Chamber Music Society, kde hrával mimo jiné s otcem Zubina Mehta. Na prvním koncertě zazněly Dvořákovy Dumky – v Indii vůbec poprvé. Koncert se uskutečnil v soukromém kruhu, prý na nejlepším klavíru toho obrovského města. Ale ten byl beznadějně rozladěný, sotva fungovala jedna klávesa.

Pouze pár týdnů po příjezdu do Indie, 20. května 1934, napsal do Prahy. List zveřejnil 1. června 1934 Prager Tagblatt pod názvem Německo-český hudebník v Indii, Walter Kaufmann, píše o téměř nesnesitelném indickém horkém létě, ale hlavně o tom, že má práci. „Jsem kapelníkem rozhlasového orchestru – je třeba s těmi lidmi začínat od píky (…) Kromě toho máme naše smyčcové kvarteto, které bude hrát také v rozhlase.“ Dále informuje o tom, že spolupracuje s filmaři, kde může zužitkovat své dosavadní znalosti z asijské hudby. Kaufmann komponoval podle sluchu potřebnou indickou hudbu i její komplikované rytmy. V Indii plánoval, jak psal, zůstat několik měsíců. S přáteli se chystal na cestu do oblasti Darjeeling v Himalájích. „Tady budu sbírat hodně indické hudby (…). Tato země je jako sen.“ napsal na závěr. Kaufmann přežil celou dobu nacismu v Indii. Kvůli výzkumu indické hudby podnikl dobrodružné a nebezpečné cesty po jejích různých regionech severní Indie a v Himalájích. Výsledek této činnosti později zpracoval v rozsáhlých knižních publikacích. Rukopis té nejrozsáhlejší The Art-Music of Hindustan, dokončil v roce 1944 v Bombaji.

Už v průběhu prvního roku uskutečnil se svou hudební společností komorní hudby přes 60 koncertů. Jako skladatel se musel přizpůsobit novým podmínkám, musel vycházet z možností využití nástrojů a schopností daných hráčů. Jeho nové stavby, především pro smyčce, které vznikly v Bombaji, prozrazovaly částečně i omezení, ne jen vynalézavost a inspiraci. Vznikly však i jiné kompozice. Například „Indický“ klavírní koncert, který poslal do Prahy. Tam ho v rozhlase premiérovala v roce 1937 klavíristka Edith Kraus, jejíž koncert dodatečně dedikoval. V témže roce zazněla v podání České filharmonie v pražském rozhlase i premiéra jeho 3. symfonie komponované v Bombaji. Kaufmannovy koncerty v Bombaji bylo možné dokonce sledovat i v Praze. Tak tomu bylo v případě koncertu českého konzulátu v Bombaji, který se uskutečnil pod vedením Kaufmanna u příležitosti státního svátku 28. října 1936. V rámci této mimořádné události zařadil Kaufmann do programu v Bombaji díla Dvořáka, Suka, Nováka, Förstra a své vlastní. Kontakty s Prahou a možnosti uvádění českých i jeho vlastních děl v Československu zmařila až nová politická situace od roku 1939.

Walter Kaufmann jako dirigent v chebském divadle koncem 20. let 20. století (foto soukromá sbírka autorky)

V té době byl však Kaufmann již ředitelem evropského vysílání v All India Radio a pro rozhlas i komponoval. Autorka tohoto článku se střela v roce 1996 v Bombaji s hudebníkem Mickym Correrem, který Kaufmanna osobně znal. Od něho pochází informace, že Walter Kaufmann je autorem originální znělky indického rozhlasu. Kaufmann říkal sám, že jeho hudební řeč „zindičněla“. Už i z toho důvodu, že spolupracoval s velkými, tehdy populárními indicko-anglickými filmovými společnostmi, které kryly velkou část jeho výdajů. K jeho pobytu v Indii patřily i nebezpečné nemoci, překonal malárii, tyfus a jiné infekce.

Rok 1945, konec války, mohl situaci emigranta Kaufmanna změnit. Pomýšlel na návrat do Prahy. Hledal ztracené kontakty. Ale většina jeho přátel a známých žila v exilu, mnozí byli odvlečeni do koncentračních táborů. I jeho strýc Moritz Kaufmann zahynul v Treblince. Zachována je korespondence, potvrzující Kaufmannův možný návrat do Prahy na univerzitu jako lektor teorie a dějin orientální hudby. Ale všechno bylo jinak.

V roce 1946 opustil Indii, kde nakonec strávil dlouhých dvanáct let. Pokusil se usadit v Londýně. Ale příležitostné nabídky na dirigování v BBC London a kompoziční činnost pro J. Arthur Rank Films ho neuspokojovaly.

Putoval dále, na americký kontinent. Po roce působení na konzervatoři v kanadském Halifaxu se stal v roce 1948 šéfdirigentem nově založeného The Winnipeg Symphony Orchestra. Z horké Indie přišel do mladého studeného města, které nemělo téměř žádné kulturní zázemí. Ale z třiceti zájemců o místo šéfdirigenta orchestru ho obsadil právě on. V průběhu devíti let působení v tomto orchestru absolvoval přes sto koncertů, které též dramaturgicky budoval. Zachované jsou všechny programy, listovat v nich je pro badatele doslova zlatým dolem. Ve Winnipegu zazněla i celá řada jeho děl, zavedl také úspěšné koncerty pro mládež, jako sólistu si pozval mimo jiné i českého exulanta, klavíristu Rudolfa Firkušného. Kaufmannovy koncerty zněly živě v rádiu v Kanadě i USA.

V roce 1955 ve městě Spokane (Washington), byl Kaufmannovi na základě doporučení takových kapacit, jakými byli Dmitri Mitropoulos či Darius Milhaud, udělen čestný doktorát.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments