Snažím se, aby publikum neusnulo. Andrea Breth režíruje poprvé operu ve Vídni

Neměli bychom chtít rozluštit všechno 

Festival Wiener Festwochen uvádí premiéru Bartókova Hradu knížete Modrovouse 

(Der Kurier – 18. 6. 2015 – Werner Rosenberger)

Hlavním působištěm Andrey Breth je činoherní divadlo, inscenuje však i opery – jako nyní, kdy v Theater an der Wien připravuje jednoaktovku Bély Bartóka Hrad knížete Modrovouse (premiéra v pátek 19. června). V druhé půli večera budou uvedeny Strašidelné variace, inspirované posledním dílem Roberta Schumanna, které příběh knížete Modrovouse a jeho obdivovatelky Judith „vypráví dále ze zcela převrácené perspektivy“, říká intendant Festwochen Markus Hinterhäuser.

Opera je něco jiného
Andrea Breth se ve své kariéře dostala k režii opery poměrně pozdě, roku 2000 v Lipsku inscenovala Gluckova Orfea a Eurydiku. Proč tak pozdě? „Protože jsem si na to netroufala. Opera je něco úplně jiného než činohra, bála jsem se toho. Proto jsem vyčkávala. Myslím, že pro operu je třeba najít jinou divadelní řeč. Její obrazy a pohnutky nejsou bezpodmínečně realistické.“

Poprvé ve Vídni
A proč trvalo patnáct let, než došlo na první režijní práci ve Vídni?
„Ne že bych nedostávala nabídky, ale záleželo na pracovních podmínkách. Nemohu pracovat bez dostatečně dlouhého času na zkoušky. Ale chápu, že je v divadlech jiný zvyk a má potřeba se s provozem a ostatními představeními nedá sladit.“
Jednoaktová opera Hrad knížete Modrovouse skrývá pro režisérku „nekonečně komplikací. Je nedramatická. A pak je tu problém s těmi sedmerými dveřmi…“
Dveře, za nimiž se skrývá hrůzné panoptikum, v této inscenaci nejsou. Cesta nitrem duše se odehrává na jakémsi kotouči (scéna: Martin Zehetgruber).

Nová interpretace
Judith jako oběť svého milence? Andrea Breth to vidí jinak: „Pro mě tu žádná oběť není, tedy ne v Modrovousově smyslu. Protože pokud Judith chce proniknout velmi rychle a stále hlouběji do jeho duše – je netrpělivá a nechce čekat, jestli je ten druhý připraven se jí otevřít, pak považuji za pachatele ji, tu ženu.“
Andree Breth nejde o příběh podrobení se: „Lze to číst pokaždé jinak, nemusí to být ve feministickém smyslu, jako že je žena utlačovaná. Nemyslím, že by to dnes ještě publikum příliš zajímalo.“ Andrea Breth ale chce zachovat podivnost příběhu. „Nemusíme všechno dešifrovat. V divadle není zajímavé, je-li všechno jednoznačné. To jsou pak už první minuty příliš dlouhé.“
Představuje Bartókova opera – „scénický dialog“ – pro režii zvláštní obtíž?
„Každé umělecké dílo je výzvou a pokaždé je nové. Modrovous je velmi komplikovaná opera. Ale ne proto, že jsou na jevišti jen dvě postavy, nýbrž proto, že tím, co se na jevišti děje, je třeba velmi sledovat hudbu.“

Strašidelné variace
S myšlenkou nepostavit vedle Modrovouse operu, ale doplnit večer Strašidelnými variacemi přišel Markus Hinterhäuser, hudební předlohu tvoří poslední Schumannovo dílo, klavírní variace zkomponované předtím, než byl po sebevražedném pokusu dopraven do psychiatrického ústavu.

Kent Nagano, který řídí Gustav Mahler Jugendorchester při Bartókovi, „byl okamžitě pro, i když by mohl říci, že by rád dirigoval i druhou část večera,“ říká Breth. Příští operní režií Andrey Breth bude Pucciniho Manon Lescaut v Amsterdamu.
Ve Vídni se zatím žádná další práce pro režisérku nechystá. „Nepatřím k těm, kteří jdou z režie do režie. I tak toho bylo teď dost, nejdřív Jakob Lenz Wolfganga Rihma ve Stuttgartu, pak Macbeth v Amsterdamu a teď Modrovous. Musím to zase vyhnat z hlavy.“

Po přestávce
Ve vídeňském Akademickém divadle připravuje Andera Breth od listopadu hru Tento příběh je o vás Johna Hopkinse (premiéra v lednu 2016), tzv. „well-made play, v níž jde o oběť a pachatele, ale není to intelektuálská literatura“.
Na otázku, kdy se jí něco opravdu podařilo, Andrea Breth odpovídá: „Nikdy. Tak už to chodí. Svou práci odevzdáváme publiku. A když v tom něco najde, je dobře. Já to ale nedělám pro publikum, chci pro sebe najít měřítko díla. Vždycky je to proces vyrovnávání se s dílem, ne s tím, co si já myslím.“
Sama sebe vidí v pozici služebníka: „Mou úlohou je služba dílu a snažím se, aby publikum neusnulo. Měli bychom mít před autory úctu. Když něco považuju za hloupé, nemusím to přece dělat.“
Wiener Festwochen 2015
Herzog Blaubarts Burg / Geistervariationen
Premiéra 19. června 2015 Theater an der Wien Vídeň

Béla Bartók:
Herzog Blaubarts Burg
(A kékszakállú herceg vára)
Hudební nastudování: Kent Nagano
Režie: Andrea Breth
Scéna: Martin Zehetgruber
Kostýmy: Eva Dessecker
Světla: Alexander Koppelmann
Gustav Mahler Jugendorchester
Bühnenorchester der Wiener Staatsoper
Herzog Blaubart – Gábor Bretz
Judith – Nora Gubisch

Robert Schumann:
Geistervariationen
Režie: Andrea Breth
Scéna: Martin Zehetgruber
Kostýmy: Eva Dessecker
Světla: Alexander Koppelmann
Zvuk: Markus Aubrecht
Elisabeth Leonskaja / Markus Hinterhäuser (klavír)

Herci: Sonja Chan, Katrin Grumeth, Heinz Heisinger, Katrin Immervoll, Grant McDaniel, Erich Mondl, Johann Moser, Karl Netuschill, Herbert Ottendorfer, Karl Raunig, Michael Reardon, Hans Steunzer

www.festwochen.at

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv, Wiener Festwochen

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bartók: Herzog Blaubarts Burg / Schumann: Geistervariationen (Wiener Festwochen 2015)

[yasr_visitor_votes postid="172565" size="small"]

Mohlo by vás zajímat