Na programu zazněla díla otce festivalu, Antonína Dvořáka, který má v Olomouci domovské právo od dob, kdy tady spolupracoval s pěveckým sborem Žerotín. Letošní 19. ročník festivalu se jistě zapíše do jeho dějin – nejen kvůli covidu (to by bylo smutné), ale také pro svou originalitu. Alespoň první koncert tomu nasvědčoval.
Musica Florea se spolu s dirigentem Markem Štrynclem již třicet let věnuje poučené interpretaci staré hudby. Na tom není dnes nic neobvyklého. Jenže Dvořák? Proč? Hrají ho všechny dnešní symfonické orchestry a jistě všechny skvěle, je to přece naše rodinné stříbro. A v tom je právě ten háček.
V Dvořákově době se totiž hrálo jinak. Jednak nebyly hudební nástroje tak technicky vybavené a vymazlené jako dnes – to platí pro dřevěné nástroje, především flétny, méně i hoboje a klarinety, ale hlavně pro nástroje žesťové. Nejvíc je to znát na vzhledu i tónu horen, ale i trumpet či trombonů. Technický pokrok ve vybavení nástrojů vedl k větší znělosti tónu, k barevnosti a čistotě intonace. Změna se nevyhnula ani smyčcovým nástrojům, už jen střevové struny jsou historickou minulostí, a měnila se i technika hry. To vše vedlo k dnešní větší zvukové nosnosti, k intonační jistotě a schopnosti vytvořit z orchestru zvukově kompaktní a nosný celek.
Ale hlavní rozdíl je v hudební interpretaci. Jak se svěřil Marek Štryncl, je to „návrat před Talicha“. Ten totiž začal vést interpretaci k tempové přesnosti, zatímco romantismus stavěl na agogice, rozvolněnosti, glissandech, na rubatech, na kontrastech v dynamice. To byl základní způsob vykreslování emocí, které pro nás dnes již působí vyumělkovaně a nepravdivě, ale tehdy to byla jediná cesta k jejich vyjádření. Při poslechu tehdejších nástrojů posluchač chápe, že tomu tak muselo být, jestliže bylo potřeba vyjádřit romantické rozbouřené city.
První skladbou, která na koncertě zazněla, byla Dvořákova Suita A dur, op. 98b, pětivětá skladba s kontrastními větami, původně psaná pro klavír. Je to dílo hýřící radostí a mnohotvárnou melodickou invencí. Soubor překvapil, s jakou chutí a energií skladbu přednesl, a dirigent si dával záležet právě na flexibilitě agogiky a na dynamických odstínech. Přes rytmickou rozmanitost nešlo o pocit chaosu, ale naopak se po každém výkyvu zase hudební proud vracel do daných původních kolejí. Byl to přísný řád, ze kterého dirigent vybočoval a zase se do něho vracel, aniž by to hudebníky zmátlo. To, co působilo živelně a spontánně, bylo precizně připravené a vycizelované a výsledek byl překvapující něhou i dravostí a energií.
Pořad moderoval jako vždy milý a noblesní Jiří Vejvoda, který o přestávce vedl rozhovor s dirigentem koncertu Markem Štrynclem. Ten zmínil historii hudebního provozování, kdy se již na konci 18. století začal rytmus v hudbě pomalu uvolňovat, což přineslo spontánnější výraz. A prozradil, že druhý den po koncertě nahrávají Dvořákovu 6. symfonii a tím završí celý cyklus, který systematicky nahrávají od roku 2005.
Ve druhé části koncertu zazněla právě Symfonie č. 6 D dur op. 60 Antonína Dvořáka. V první větě Allegro non tanto vstoupily horny lehkými fanfárami, následoval klenutý oblouk smyčců a lidová melodie vplula do energického proudu hudby s kontrastními plochami. Ve druhé větě Adagio nastoupily horny přesně a prokázaly, že se kupodivu i na tyto historické nástroje dalo zahrát čistě a bez kazů. I když to nebyla pravda vždy. Ale to už je daň za tuto historickou exkurzi. Plusem naopak byl jejich měkký a hebký tón. Plénum znělo velmi plasticky a emočně plně. Třetí věta Scherzo – Furiant byla radostná a energická, i když smyčce postupně ztrácely barvu a intonační přesnost. Před čtvrtou větou Finale. Allegro con spirito orchestr přelaďoval, ale ne zcela efektivně. Přesto vyzněla poslední věta radostně a velkolepě, zejména v působivých fanfárách.
První koncert festivalu vyzněl nejen efektně, ale byl i výjimečnou událostí. Přestože chyběl závěrečný potlesk, hudebníci jistě měli dobrý pocit. Moderátor Jiří Vejvoda ještě na závěr pozval posluchače na další koncerty a současně upozornil na možnost zakoupit virtuální vstupenku za 100 Kč, která podpoří činnost kulturní instituce v době, kdy velmi chybí peníze ze vstupného. Sice mu zpočátku zapomněli zapnout mikrofon, ale vše se rychle napravilo, aniž to zkušeného moderátora vyvedlo z míry.
Další koncert 17. května představí v Husově sboru Bennewitzovo kvarteto s Igorem Františákem na klarinet, pak v Klášterním Hradisku zahraje ansámbl Soqquadro Italiano barokní hudbu různých žánrů. V pátek 21. května v Konviktu vystoupí Lukáš Oravec Quartet spolu s Moravskou filharmonií. Závěrečný koncert v sobotu 23. května bude opět v Redutě. Představí se Moravská filharmonie s dirigentem Jakubem Kleckerem a na klavír bude hrát sólista Garrick Ohlsson. Festivaloví fanoušci se tedy mají na co těšit!
