Stále se snažíme najít rovnováhu. S Lukášem Timulákem nejen o premiéře v Baletu NdB

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Od roku 2004, hledáme stále nové možnosti, jak vyjádřit naši spolupráci, ať už prostřednictvím filmu, tanečního představení, knihy, tisku. Je mnoho možností. Před rokem jsme založili nadaci Make Move Think. Jde o způsob dokumentace naší společné práce a současně možnost otevřít prostor pro multidisciplinární nebo interdisciplinární projekty. Otevírat se spolupráci v rámci designu, architektury, všechno spojovat a dokumentovat.

Lukáš Timulák (zdroj archiv autorky)

Národní divadlo Brno: tanečníci jsou otevření

Můžete trochu přiblížit novou choreografii Hidden Order (Skrytý řád), kterou jste připravil pro Národní divadlo Brno?

Je pokračováním série projektů, ve kterých se zabýváme vzory, viditelnými, které máme na očích každodenně, i skrytými vzory, které lidstvo stále zkoumá třeba ve fyzice a chemii, abychom poznali náš život na zemi. V prvním projektu na toto téma byly důležité kostýmy, na nich vynikne možnost zviditelňovat linky, body… Druhá etapa přinesla úkol dostat to nějakým způsobem na plátno, na film. Tam už si s takovým tématem můžete hrát úplně jinak a hledáte další a další způsoby. Přemýšlíte o tom, jak vaše práce zapůsobí na diváka. Třetí kapitola se odehrává v divadle, když chceme využít celou scénu. Peter je v tomto případě i scénograf, používá elementy, které fungují jako vzory, ale nepřinášíme na scénu nic cizorodého, jsou to jednoduché předměty, které už součástí scény jsou, jako jsou lamely a podobně, nakládáme s tím jen tak, aby se vytvořil určitý prostor a propojil s ostatním. Pohyb, prostor, světla, kostýmy, všechno musí zapadnout tak, že kdybychom jednu věc odstranili, měli byste pocit, že něco chybí.

To zní jako ideál syntetického divadla.

Stále se snažíme najít rovnováhu, to mě baví na našich spolupracích nejvíc. Najít vyvážení vizuální i pohybové stránky, světla, kostýmu, aby každý spolutvůrce měl prostor se vyjádřit, ale nepřebil ostatní. Člověku stačí jen zajít trochu dál a už si řekne, že by možná stačil jen tanec, ale to právě nechci.

N. Duato, J. Kylián, L. Timulák: 4 Elements – Hidden Order – vizuál – Národní divadlo Brno 2018 (zdroj FB NdB)

Jak obvykle vypadá vaše spolupráce?

Většinou se tak trochu střídáme, někdy přijde nápad ode mne, někdy od Petera, a tak to skládáme. Peter často pracuje víc na začátku tvorby, pak já na sále musím vytvořit tanec. To je časově náročnější, ale Peter má už díky tomu odstup, takže přijde ve chvíli, kdy už je to z mého pohledu hotové, ale on má čerstvé oko. Vidí to, co já už nevnímám, ale je to nutné. V takovém stádiu kritické oko zvenčí oceňuji, potřebuju vyřešit sám pro sebe hodně otázek, někdy je to pro mě impulz, abych se nebál zariskovat.

Kdo další na premiérové choreografii spolupracuje?

Máme světelného designéra Yutaka Endu, který také žije v Nizozemí, ale hodně pracuje v Japonsku, umí se přizpůsobit různým prostorům a jeho kořeny jsou také v tanci, takže se v našem prostředí umí pohybovat. Kostýmy dělá Annemarije van Harten, nizozemská výtvarnice, která dělá módu, ale i divadlo. Kostým je důležitý, když pracujeme s tématem vzorů.

N. Duato, J. Kylián, L. Timulák: 4 Elements – Hidden Order – Emilia Vuorio, Martin Svobodník – Národní divadlo Brno 2018 (zdroj NdB / foto Ctibor Bachratý)

A projekce?

Projekce budeme mít také, ale když už je používáme, tak chceme, aby tam nebyly jen pro nějakou dekoraci, ale aby to byla součást představení. O to se snažím v rámci celé spolupráce, jak už jsem říkal. Všechno, co používám, musí mít nějaký účel a pomoct celému významu. Jsem také zastánce toho, že někdy méně je více a že když už využívám nějaký element, tak ho využívám naplno. I kdyby to byl efekt na minutu dvě, musí mít nějakou spojitost s tím, co se na jevišti děje, co divák vnímá. Pokud něco významu nepomůže, nedáme to tam. Samozřejmě spolupráce je o tom, že se zapojí každý, je to společné dílo.

Necháváte si tvořit autorskou hudbu?

Někdy používám už existující skladby, vyhledávám a poslouchám klasickou i soudobou hudbu. Záleží na tématu. Teď pracuji s hudbou od Hauschka, německého pianisty a skladatele. Hauschka je jeho umělecké jméno, jmenuje se Volker Bertelmann, jeho hudbu mám velmi rád, protože je rytmická. Používá preparovaný klavír, vytváří nové zvuky, které zase dál elektronicky zpracovává. Také hodně koncertuje, slyšel jsem ho i naživo. Chtěl bych jeho hudbu použít ve filmech i v budoucích choreografiích a samozřejmě bych byl velmi rád, kdyby mohl něco složit pro mě, ale do té fáze se musím teprve dopracovat. Pak je to třeba Moondog, The Viking of 6th Avenue, slepý hudebník, který stával na newyorské ulici a získal tuhle přezdívku. Objevil ho Philip Glass a začali potom nahrávat, zemřel už asi před dvaceti lety. Nebo se mi líbí Brian Eno, který je zase pionýrem ambientní hudby, tu používám pro instalace. Záleží na tom, jakou chce člověk vytvořit atmosféru, pracoval jsem i s orchestrem, třeba na Beethovenovu Eroicu. Několikrát jsem měl pro choreografii autorskou hudbu, ale je to náročné, protože pro choreografa je těžké přesně vysvětlit slovy, co chce, chvíli trvá najít nějaký společný cíl. Tanečník a choreograf se mimovolně stále snaží vyjadřovat tělem, pohybem. Je dobré si to uvědomit.

Tančíte ještě?

Jsem méně aktivní, ale ještě tančím. V lednu byla možnost znovu tancovat v choreografii pana Kyliána, ale projekt byl nakonec zrušen. Nicméně takové nabídky sem tam ještě stále přicházejí, takže se snažím udržovat ve formě. Ale už je to jiná forma, než když tancujete na každodenní bázi. Sem tam si zatančím i ve vlastní choreografii na jevišti nebo ve filmu.

Jací vůbec jsou brněnští tanečníci? Dokážou vám „nabízet“, jak jste o tom hovořil?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na