Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (20)

Deníky o hudbě (1)

Součástí životopisu Svjatoslava Richtera, z nějž jsme přinášeli ukázky, je také transkripce jeho tzv. deníků. V letech 1970–1995 si do nich zapisoval své hudební zážitky z poslechu nahrávek (i vlastních), koncertů a divadelních představení. Postřehy prozrazují umělcovu sebekritičnost a kritičnost ke kolegům hudebníkům, vypovídají o jeho osobním vkusu a zálibách, a také svědčí o staré pravdě, že vnímání zůstává při všech znalostech, přehledu a zkušenostech přece jen subjektivní.
***

1970–71

24.12. Štědrý večer, Moskva. Nahrávka.
Bach: Kantáta BWV 51 (árie „Jauchzet Gott in allen Landen“ a „Sei Lob und Preis mit Ehren“)
1) Ty árie jsou jako dvojčata; obě jsou v C dur.
2) Trubky a soprán soutěží ve virtuozitě.
3) Geniální lehkost této hudby se zdá tak samozřejmá, že by člověk věřil, že byla komponována úplně spontánně (skladatel ji ale možná okamžitě zase zapomněl). Vniká nám do uší a hned zase vylétá. Jako vzduch, nebe, teplo: to jsou věci, o kterých nepřemýšlíme. Je to určitě vrchol perfekce. Bachovy kantáty: Můžeme je poslouchat kdykoli, a měli bychom je slyšet všechny. Dostanou nás do stavu harmonie a vnitřní kázně. Je smutné, že jejich tolik, takže je prakticky nemožné je všechny znát.

24.12. Nahrávka.
Schumann: Humoreska op. 20; Svjatoslav Richter
Když slyším svou nahrávku, jsem vždycky zklamán, protože to, co slyším, je přesně to, co očekávám. Je to zklamání, že nenacházím nic čerstvého, nic neočekávaného.

25.12. – 27.12. Nahrávky.
Bach: Vánoční oratorium (1. – 3. díl).
Kolikrát už jsme se o vánocích sešli, abychom si poslechli to nádherné oratorium! Je to tradice, kterou jsme si zamilovali. Znám to dílo dobře, prakticky zpaměti, ale přesto jsem vždycky znovu nadšen jeho bohatstvím a krásou. Už první údery tympánů mě uvádějí v nadšení.

Brahms: Koncert č. 2 B dur. Svjatoslav Richter, dirigent Lorin Maazel
Kolik práce bylo s tím tak výtečným hudebníkem jako je Maazel a s tak špatným orchestrem jako byl pařížský! Všichni se považují za sólisty a pořád jedou, a vůbec přitom nedbají na dirigenta. Proto je nahrávka dost sporná, ale pořád lepší než ta s Leiensdorfem.

31.12. Nahrávka.
Ravel: Bolero. Dirigent Charles Munch.
Bolero s Charlesem Munchem. Novoroční dárek. Ta gigantická gradace, ten triumf rytmu;jak často už jsem ho slyšel, a pořád mám dojem, jako by to bylo poprvé. A pak mi Bolero nejde celé týdny z hlavy a zážitek se prodlužuje. Bravo, pane Ravele!

1.1., 3.1. a 6.1. Nahrávky.
Bach: Vánoční oratorium (4. – 6. díl).
Tři poslední části jsou znatelně kratší než první tři. Všechno už je stanoveno a dokonale jasné.
A svět je obnoven. Provedení díla je veskrze poctivé; všechno zní tak, jak má, bez zbytečného interpretování, které by tu nebylo na místě. Dva mužské hlasy (Traxel a Fischer-Dieskau) jsou pozoruhodné, ženské hlasy také. Kurt Thomas vede sbor a orchestr vyváženě a střídmě; přesvědčí, že plní vyšší poslání.

R. Strauss: Salome; Puccini: Tosca; Johann Strauß: Netopýr, Cikánský baron; Lehár: Veselá vdova. Ljuba Veličová, svého času slavná zpěvačka [bulharská sopranistka Ljuba Veličová (Welitsch), 1913–1996]
Šťastné spojení přirozeného talentu s brilantním mistrovstvím. Jaká škoda, že byla její kariéra tak krátká. Její interpretace Johanna Strauße barona je perfektní. Veselá vdova je skvostné dílo právě svou bezvýznamností. Lehkost. vídeňská elegance. Je v tom něco alchymistického: z ničeho, z prázdna vzniká drahokam.

Představení v Moskevském operetním divadle. Kálmán: Fialka z Montmartru
Zvláštní, že jdu na představení Moskevského operetního divadla, ale… Procento trivalialit v téhle inscenaci opravdu není nadměrné, až na závěr, kde režisér, jako by chtěl svou práci zničit, předvádí jakousi „revue“ ve stylu laciného biografu a s mizerným vkusem.

Nahrávka.
Debussy: Moře
Výkřik Anny Ivanovny, když poprvé slyšela tohle dílo: „Pro mě je to stejný zázrak jako…jako moře samo!“

Koncert v Čajkovského sále.
Beethoven. Galina Pisarenko
Propást Galjin koncert, to je u mě i u mých přátel vyloučeno. Moskevské publikum ji miluje pro krásný hlas, pro šarm jejího projevu, pro její krásu. Myslím, že ji milují a váží si jí i v provincii. Galja velmi miluje zpěv, víc než skladby, které zpívá.

Bach: Dórská toccata a fuga, Toccata a Adagio, Fuga C dur pro varhany. Helmut WalchaSlyším to poprvé… Nejsem velký znalec (možná vůbec nejsem znalec) varhanní literatury.Dórská toccata je velkolepá, přísná až mrazivá. Toccata, Adagio a Fuga C dur: Zde popouští skladatel uzdu ohromující fantazii. Walcha je nenapodobitelný!

Únor. Nahrávky
Schumann: Smyčcový kvartet A dur op. 41. Parreninovo kvarteto
Po 40 letech odloučení jsme se zase setkali, kvartet a já. To setkání ve mně vyvolává stejné nadšení jako za mladých let, když jsem získal první zkušenost čtením kvartetní literatury z kapesních partitur. Moje stálost mě těší.

Schumann: Klavírní kvartet Es dur op. 47. Parreninovo kvarteto, Pierre Barbizet
Svým způsobem je to menší bratříček kvintetu, také v Es dur a také velkolepý (a soudržný).
Dobrá nahrávka. Pierre Barbizet je bezpochyby pravý hudebník s horoucí hlavou a precizními prsty.

Samuel Barber: Klavírní koncert č. 1. John Browning
Profesionálně zkomponovaný (eklektický) koncert, Johnem Browningem (vážným a přemýšlivým         hudebníkem, kterého jsem slyšel ve Spoletu, kde jsem se s ním seznámil) brilatnně provedený. Dobrá nahrávka. Ale já bych takovou hudbu nikdy nemohl hrát. Takových věcí se velmi rád vzdám. Copland je mnohem nadanější a mnohem zajímavější než Barber.

Henri Sauguet: Klavírní koncert č. 1. Vasso Devetzi, dirigent: Rožděstvenskij
Saugetův koncert je velmi povrchní; dokonce bych šel tak daleko, že bych ho označil jako brak, Bůh mi odpusť… Myslím, že ho Vasso Devetzi hraje kvůli kariéře, ale hraje ho šikovně.

Henri Sauguet: Trhovci (balet)
Také balet je příšerně nevkusný, ale nepostrádá efekt. Určitě se na to dobře tancuje.

Nahrávka
Schumann: Dětské scény, Toccata; Liszt: Mefistovský valčík, Transcendentní etudy Des dur a f moll; Petrarkův sonet As dur (č. 123). Bruno Rigutto [nar. 1945]
První deska mladého hudebníka. Krásný temperament, svěžest a mladistvost a – pokud může člověk věřit technice nahrávky – krásný zvuk. Ve všem všudy dráždivý fenomén. Ale… Je tu také hodně zlozvyků, například jak odsazuje fráze a epizody. Je to skutečně nevyléčitelná nemoc            všech klavíristů?!

Nahrávka
Brahms: Tři intermezza op. 117, Šest klavírních kusů op. 118, Čtyři klavírní kusy op. 119. Pavel Štěpán
Pravý muzikant, kultivovaný, zkušený a inteligentní, a nadto dobrý klavírista. Čím to tedy je, že nemám chuť si tu desku poslechnout ještě jednou?

Boulez: Kladivo bez mistra
Připomíná to Goethova Učně čaroděje. Záhadná skladba, spekulativní, je skutečně těžké ho pochopit. Není vyloučeno, že je to mistrovské dílo.

Henk Badings: Evoluce. Varèse: Hyperprisme, Octandre. Stockhausen: Časomíry. Dallapiccola: Písně na Goetha (Elisabeth Söderström). Schönberg: Pět orchestrálních kusů
Tahle kytice soudobé hudby vyvolává jakási zármutek. Jsou tu zajímavé a zábavné zvuky (Badings), ale také těžkopádná sloní hudba (Varèse), které si mnozí velmi cení. Stokhausen je také spíš zábavný, ale nepřesvědčil mě (narozdíl například od Beria). Dallapiccola je vážnější, ale i on je občas podivný. Schönberg je jediný opravdu originální (ale, to je hrozné, není už považován za staromódního?) Jako celek pěkná kytka, ale hlavně jsou v ní bodláky.

Bach: Francouská suita č. 5 G dur, Anglická suita č. 5. Taťána Nikolajevová, Margarita Fjodorovová
Dvě klavíristky hrají Bachovy suity. 1) Francouzská suita. Žačka Goldenwieserova. Slavná umělkyně; přesto je její podání tak málo přesvědčivé, že se stále přistihuji, jak neposlouchám.
2) Anglická suita. Neuhausova žačka. Mnoho neočekávám; Přesto poslouchám celou suitu se zájmem a říkám si: „To je ale krásné dílo!“ (Takže mě interpretace nezklamala).      Je to snad výsledek hodiny výuky u Heinricha Gustavoviče bezprostředně před nahráváním?

Bach: Anglická suita č. 6 d moll. Anatolij Veděrnikov
Všechno na nejvyšším niveau: smysl pro formu, pianistická brilance, nesporná muzikálnost, soustředěný projev. Zvlášetní pocit: Klavírista hraje ve vakuu.

Březen. Nahrávky
Brahms: Písně na texty Heineho, Fischer-Dieskau, Demus. Wagner: Písně na slova Mathildy Wesendockové, Hannelore Kuhse. Wagner: Scéna Brünnhildy (Valkýra), Frida Leider.
Ninočka si to přála poslechnout, a všechno bylo úžasně provedeno. Není divu, s takovými zpěváky! A hudba je ojedinělé výše. Ještě se dějí na světě zázraky.

Haydn: Sonáta F dur (Londýn), Sonáta C dur (Moskva), Svjatoslav Richter
Sonáta F dur. Tuhle sonátu jsem hrál jen jedinkrát, v Londýně. Milý Haydne, jak tě mám rád; ale ostatní klavíristé? Ti jsou k tobě spíš vlažní. Je to velká škoda.

Hindemith: Sonáta č. 1 A dur, Svjatoslav Richter, Salle Pleyel, Paříž
Zdaleka to nebyl některý z mých nejlepších koncertů, přestože mám tuhle sonátu hodně rád

Massenet: Manon
Výjimečná nahrávka za řízení Pierra Monteauxe s Victorií de los Angeles v titulní roli. A jaké je to půvabné dílo sentimentální lyriky, tak lehounké a tak francouzské. A tenhle Massenet, jaký je to talent, přes to přese všechno!

Haydn: Sonáta E dur č. 37; Schumann: Noveletty op. 21, č. 1 F dur, č. 2 D dur; Chopin: Balada č. 1 g moll z op. 23; Debussy: 12 preludií (2. díl), La Sérénade interrompue a Les Danseuses de Delphes z 2. dílu. Svjatoslav Richter (nahrávka koncertu ve Spoletu)
Haydnovu Sonátu G dur mám moc rád. Hrál jsem ji tehdy poprvé. A samozřejmě mám rád Schumanna. A co teprve Chopina. Ano, a Debussyho! Mám princip hrát jen skladby, do kterých jsem opravdu zamilován (a ne takové, které se obvykle hrají). A toho se skoro pořád držím.

Bartók: 15 uherských selských písní; Szymanowski: Masky op. 34; Prokofjev: Sonáta č. 7 op. 83, Valčík Es dur (Vojna a mír) op. 96 č. 1, Debussy: Cloches à travers les feuilles. Svjatoslav Richter (Ósaka)
V první polovině jsem, myslím, hrál Schubertovu Sonátu c moll, a pak to, co tu stojí. Recitál končil 7. Prokofjevovou sonátou, zbytek byly přídavky. Byl to opravdu úspěšný koncert; můj první v Japonsku! Všechno bylo tak nové a nezvyklé a já cítil jakousi tíseň, která však brzy pominula. Náš pobyt probíhal velmi zajímavě; jeli jsme do Nary na světovou výstavu atd. Od té doby jsem byl v této zemi mnohokrát a úplně jsem se přizpůsobil jejímu rytmu, jejím zvykům a její kuchyni… no vida!

Britten: Koncert D dur op. 13, Svjatoslav Richter, dirigent Rudolf Baršaj (Akademgorod)
Brittenův koncert jsme hráli dobře a s velkou radostí. Baršaj mě skvěle doprovázel. Ale cítil jsem, že akademikové z toho díla nic nepochopili. Skoro nikdo se k němu nevyjádřil. Síla zvyku, a jaká síla!

Beethoven: Koncert č. 1 C dur op. 15. Kate Klausner
S touto velmi kultivovanou dámou jsme se seznámili v opeře nebo někde na koncertě. Seděla vedle nás v parketu a oslovila nás. Její zjev byl docela odpuzující (vypadala jako čarodějnice), a měla extravagantní hladký španělský účes. Rozhovor s ní ale nebyl nezajímavý a několikrát zmínila své těsné přátelství s Karajanem. Dokonce to vypadalo jako že s ním vystupuje na koncertech. Tak jsme se s ní občas setkávali při Salcburském festivalu. Ale jednou mi darovala kazetu se svou nahrávkou Beethovenova 1. koncertu (s doprovodem druhého klavíru), abych si ho poslechl. (Myslím, že to bylo, ale tím si nejsem jist, před jedním Karajanovým koncertem). Něco strašného! Hraje příšerně, tvrdošíjně akcentuje levou ruku, vůbec neví, co je piano, ale je to neuvěřitelně sebejisté a arogantní, úplně bez talentu…
Když dojde ke kadenci, začne tóny mlít jako šílená. Druhá věta je totálně bez citu, ale nestydatě suverénní. A dokonalé fiasko je první téma závěrečné věty. Navíc je první klavír brán úplně z blízka, mikrofon musel být skoro na strunách, a druhý je sotva slyšet. Taková je to dáma: troufalá a ani trochu se nestydí. Od té doby jsme se jí vyhýbali.
(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová