Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (48)

Deníky o hudbě (29)

 

12. 6. 1990, Volksoper Vídeň
Johann Strauss: Cikánský baron
Kdysi jsem Cikánského barona viděl v Oděse při hostování operety z Krakova. Nadchla mě píseň Safi (existuje nádherná nahrávka s Elisabeth Schwarzkopfovou) a vůbec celé představení. Tentokrát se nadšení nedostavilo (i když jsem přesvědčen, že tohle představení bylo mnohem lepší), ale nebyl jsem ani zklamán.
Doba se zkrátka změnila.

Moskva, nahrávka
Franz Schreker: Vzdálený zvuk
Když jsem dostal před patnácti lety darem partituru, byla pro mě tahle opera zjevení, doslova jsem se v té smyslně dusné, vášnivé hudbě utápěl. Doprovázela mě celý život. Znám z ní každou notu a udělala ze mě jiného člověka… Neustále jsem o ní snil a samozřejmě ji dokonale chápu.
Dnes mám nahrávku z… Hagenu. Je jen velmi průměrná a mým očekáváním vůbec neodpovídá. Opakuje se v ní pořád stejná chyba: Orchestr, základ celé téhle opery, je málo slyšet, tempa jsou přehnaná, zvuk je špatně vybalancovaný. Nuže, poprvé to dílo slyším! Kde to jsem? Ale to nejsem já.

Čajkovskij, Barkarola (nějaký mladý klavírista); Květinový valčík z Louskáčka, dirigent Jurij Těmirkanov
Náhodou v televizi. Mladý klavírista hraje Barkarolu, sentimentálně, a nebere ji dost vážně (buď moc pomalu, nebo moc rychle, to už si nevzpomínám).
Valčík z Louskáčka. Nechci šťourat, ale schází tomu poezie a tajemno, když se ozve téma v lesních rozích. Těmirkanov je zlý člověk.

Nahrávka z Ulmu
Liszt: Polonéza E dur, Scherzo a moll, Nuages gris, Consolation E dur č. 6, Uherská rapsodie č. 17, Skladba pro klavír Fis dur, Mefistova polka, Mefistův valčík č. 2, S. R.
Už jsem tu nahrávku jednou slyšel. Můj dojem z ní je stále týž, jestli ne horší. Polonéza je jaksi nehotová a to je škoda, protože je to skvělé dílo. Drobné Scherzo není dobré kvůli… skokům, Nuages gris kvůli nevyrovnanému tremolu. Consolation také není tak snadná skladba, jak by se napoprvé zdálo. Rapsodie je o něco lepší, i když je dost divoká. Skladba pro klavír… Mefistova polka je velmi těžká a ještě se musí hrát „elegantně“. Druhý Mefistův valčík není nijak surový, a přece se mi nedaří dát do něj dost citu. Ajajaj…

Velké divadlo
Rimskij-Korsakov: Zlatý kohoutek; Carevna: Elena Brilova, dirigent: Jevgenij Světlanov Po třetí na představení téhle kouzelné „pohádky“ (Oděsa, hostování ze Saratova a Moskva). Znám ji moc dobře a hudbu i libreto mám velmi rád. Po hudební stránce ji Světlanov nastudoval přesně a uspokojivě (možná i víc), ale režisér a výtvarník dělali všechno pro to, aby dílo znehodnotili: pořád tytéž nesmysly a schválnosti.
Carevnu zpívá Elena Brilova a vyrovnala se s tou neobyčejně těžkou rolí dobře. Pokud jde o ostatní zpěváky… raději nevzpomínat.

Televize
Film o Kyrilu Kondrašinovi (dirigentovi, který opustil Sovětský svaz. Hodně jsem s ním hrál).
Už jen to, že se v televizi objevil film o Kondrašinovi, je pro naši zemi dobrým znamením. Kdo by si pomyslel, že to někdy bude možné. Dozvídám se, že Kyril ukončil dirigentskou kariéru Mahlerovou 1. symfonií. Film není špatný, ale mnohé je v něm tendenční (plány turné na policejní stanici nebo telefonní budka, ze které oznámil, že zůstane v Holandsku) a to kvalitu snižuje.

19. 8. televizní přenos z Velkého divadla
Jubileum Vladimira Vasiljeva
Můj Bože, jak já nenávidím jubilea! A balet nemám rád! Je to takové ubohé umění: Když je dobrá hudba, nesnese s ní jeviště srovnání; jen když je hudba průměrná, může balet jakž takž obstát. Vladimír Vasiljev je přirozeně vynikající tanečník, Káťa Maximová také, ale vůbec pro mě nebylo potěšení je vidět.
Zůstali jsme až do konce. Nina Dorliac jásala. Nekonečné ovace. Pan ředitel Velkého divadla si nenechal ujít, aby celou oslavu nekorunoval svou přítomností (jmenuje se Grigorovič, kdyby si někdo nemohl vzpomenout).

Liszt, Etuda f moll, Jevgenij Kissin
Je vzdělaný, dobře hraje, nevrhá se do moře po hlavě. Možná, že do něj nikdy neskočí?

27. 8. Moskva, CD nahrávky
Mozart: Sonáta C dur KV 309, Variace na La belle Françoise, Sonáta G dur; Weber: Sonáta č. 3 d moll; Mendelssohn: Variations sérieuses; Liszt: Sonáta h moll, S. R.
Tyhle nahrávky slyším podruhé; poprvé to bylo s Olegem v San Remu. Mozartova Sonáta C dur je docela dobrá, ta mi ostudu neudělá. Variace mohly být elegantnější, ale… přesto. Slyšet Sonátu G dur je potěšení.
Weber: Posluchačům se to líbilo, mně moc ne (mluvím o interpretaci). Je to úplně svébytná skladba a já ji mám moc rád.
Mendelssohn: v náladě a technice vynikající.
Liszt! Tentokrát velké zklamání, ach jo. Tak to dopadne, když se to poslouchá dvakrát. Možná že se prostě ta skladba ani líp zahrát nedá?

11. 9. Kazeta s posledním interview Olega Kagana v Německu
Mozart: úryvky houslové sonáty (se S. R.) a kvintetu
Strašlivý, žalostný dojem. Olegovi se mluvilo moc těžko; scházel mu kyslík a německá slovíčka. Proč ho museli tak týrat? Chápu, že ten koncert chtěl bezpodmínečně hrát (byl to jeho poslední), ale to interview ho vyřídilo. Navíc tam určitě bylo spousta lidí a neklid kolem… A nikdo ho nebránil.

17. 9. nahrávka
Szymanowski: Koncert pro housle č. 1; Wanda Wilkomirska, dirigent Witold Rowicki
Tenhle koncert si Oleg přál hrát a slíbil mi to, a už si ho nikdy nezahraje. Dnes jsme ho doprovodili na Vaganovský hřbitov. Takový je život…
[Oleg Kagan zemřel 15. 7. 1990 v Mnichově]

10. 10. nahrávka
Prokofjev: Koncert č. 1 pro violoncello a orchestr; Mstislav Rostropovič, dirigent S. R. (premiéra ve Velkém sále konzervatoře 1952)
Dneska se tomu říká „symfonický koncert“. Třetí věta velmi doplatila na přepracování, ke kterému dal podnět ten (skoro velký) cellista, jemuž je věnován. Nikdy mu to neodpustím.

13. 10. nahrávka
Chopin: Etudy op. 25 č. 1 As dur, č. 5 e moll; Vladimir Horowitz
Co se tady dá říct „proti“? Ale nechce se ani říct „pro“. Pan klavírista! Fenomenální prsty… A hudba?
16. 10.
Prokofjev: Koncert pro violoncello (1. verze), Mstislav Rostropovič, dirigent S. R.
Nataša Gutmanová tu předpotopní nahrávku mého jediného dirigentského vystoupení slyší poprvé. Úplně se mnou souhlasí, že přepracování finální věty skladbě ublížilo, a chce se pokusit vrátit k původnímu znění. Je to těžké, protože nikdo neví, kde skončila partitura.

29. 10. Bonn, Operní studio
Bruno Maderna: Satyricon (komorní opera)
Je to překvapení, jak hudba, tak inscenace sama (velmi originální a zajímavá). Hudba přirozeně není nejkvalitnější, ale to také nebylo nezbytně nutné: Je Satyricon opravdu tak velká literatura?

31. 10. Opera města Bonnu
Berlioz: Faustovo prokletí, dirigent Serge Baudo
Myslím, že když se to uvede scénicky, dílo tím něco ztrácí. Výsledek je vždycky trochu slabý. Byl jsem zklamán, přestože interpretace byla prvotřídní. Musím přiznat, že k Berliozovi nemám nijak zvláštní vztah… Mám pocit, že je to velký muž a velký umělec, ale v hudební oblasti není úplně doma.
S jednou výjimkou: Rekviem.

1. 11. Rolandseck, nahrávka
Brahms: Sonáta G dur č. 1 pro housle a klavír, Grieg: Sonáta g moll č. 2 pro housle a klavír; Oleg Kagan a S. R.
To byl velmi dobrý koncert a mělo by to vyjít na desce. Bylo to naše poslední společné vystoupení. Mám strach, že se věci jako vždycky potáhnou (dva až tři roky), a tomu bych rád zabránil.

11. 11. Bonn
Prokofjev: Sonáta pro housle sólo op. 115 D dur, Pět písní op. 35a, Sonáty pro housle a klavír f moll op. 80 a D dur op. 94a; Gidon Kremer, Martha Argerich
Nelíbilo se mi to. Není ostatně divu, protože tihle lidé jdou rovnou na pódium, vůbec nezkoušejí. Dá se pak čekat něco lepšího? Je to zkrátka skandál (hlavně housle).
Jak se někdo může takhle chovat k umění, to nechápu.
Ovšem… šílený úspěch.

12. 11. nahrávka koncertu (Bologna)
Schubert: Sonáta G dur, S. R.
To je moje nejoblíbenější Schubertova sonáta. Ale ta nahrávka na mě vůbec dojem neudělala.

22. 11.–23. 11. nahrávka „Prosincových večerů“ v Puškinově muzeu
Schumann: Trio d moll č. 1, Oleg Kagan, Natalia Gutman, S. R.; Schubert: Sonáta (Duo) pro housle a klavír A dur, Oleg Kagan a S. R.
Schumannovo trio je úžasné! A přece se mi vytrácí z paměti. Proč? Musí to být nějaká má fyzická chyba: Například si nepamatuju kvartetní literaturu a ani polovinu Mozartovy hudby.
Moc se mi líbilo Schubertovo Duo. To může přijít na desku.

[1991] Nádraží Rolandseck
Schubert: Labutí zpěv, Brigitte Fassbaender
Umělkyně vstoupí na pódium. Vypadá úplně jako Ruska. V každém směru zpívá výtečně (hlas, porozumění dílu, vkus). Po koncertě jsme spolu povečeřeli a vedli jsme moc zajímavý hovor. Zanechala operního zpěvu (lépe dřív než pozdě). Má v úmyslu v nejbližší době někde režírovat Schrekerův Vzdálený zvuk.

nová CD nahrávka
Prokofjev: Sonáta č. 6 a 9, Pět skladeb z Popelky, S. R.
V 6. sonátě se jednoznačně první věta nepovedla, zbytek je dobrý. 9. sonáta a kousky z Popelky jsou úplně v pořádku, ale z nějakého důvodu mám z toho celého tristní pocit. Všechno mě rozesmutní, nevím proč.

Únor, nahrávka koncertu Yamahy ve Vídni
Prokofjev: 2. sonáta; Stravinskij: Piano-Rag Music; Šostakovič: Preludia a fugy Es dur, e moll; Webern: Variace op. 27; Szymanowski: Métopes č. 1 a 2; Bartók: Tři burlesky; Hindemith: Suita „1922“, S. R.
Docela to ujde…
Půl hodiny před koncertem jsem zle upadl na schodech a podvrtl si obě nohy. Zařval jsem: „No to už je moc!“, dobelhal se k taxíku a dovlekl se na pódium. V šatně na mě čekala Elisabeth Schwarzkopfová.

12. 5. nahrávka
Bach: Koncerty č. 3 D dur a č. 7 g moll; Zoltán Kocsis, dirigent Albert Simon; Koncert č. 7 g moll, Andrej Gavrilov, dirigent Jurij Nikolajevskij
Nevím, kam jsem dal uši, když jsem slyšel tyhle skladby hrát Zoltána Kocsise před několika lety. Je to prostě strašné. Takové rychlé tempo (vypadá to jako „rej skřítků“) je u Bacha nepřípustné; a v (přehnaně) pomalých větách takový narcisismus.
… a totéž u Gavrilova. Ženou to jako o závod, a ve druhé větě pak chrápou.

21. 6. Château des Artannes, nahrávka
Schumann: Láska básníkova, Nina Dorliac a S. R.
Mám tuhle nahrávku moc rád, podle mého mínění je to její nejlepší. Je jen škoda, že doprovod byl natočen z takové dálky, takže kolikrát ani není slyšet.

28. 6. Grange de Meslay
Bach: 6. suita pro violoncello sólo, Natalia Gutman
Dneska večer hrála Nataša obzvlášť dobře. Byl jsem hrozně unavený a při hudbě jsem se probral.

Haseldorf
Prokofjev: Legenda, Prchavé vidiny atd., S. R.
Nemá cenu plýtvat papírem jen na zaznamenání dojmů z vlastních nahrávek. Je to skoro pořád totéž a je nudné to pak znovu číst…

Ischia
Max Reger: Rekviem; Dietrich Fischer-Dieskau, dirigent Gerd Albrecht
Zvláštní dílo, jsou v něm ohlasy 1. světové války. Trochu to připomíná Berlioze nebo Busoniho: naříkavé a pompézní.
Fischer-Dieskau už není, co býval.
„Ó duše, neopouštěj nás.“
Reger: Čtyři symfonické básně na Arnolda Böcklina; dirigent Gerd Albrecht
Tohle jsem neznal. Býval bych od Regera tak hýřivou instrumentaci nečekal. Je to seriózní, rozmáchlé, ale opakuje se, trochu to zatěžuje hlavu a není to moc svěží.

13. 11. Ingolstadt, nahrávka koncertu ve Wildbad Kreuth
Mozart: Fantazie c moll, S. R.
Na začátku trochu příliš hledané; pak už je to spontánnější. Mám dojem, že je to docela mozartovské, bez ohledu na názor paní Schwarzkopfové, která na koncertě byla.

24. 12. Štědrý večer, Moskva, nahrávka
Mozart: Koncert G dur KV 453, S. R., dirigent Eugene Ormandy; Britten: Kadence k Mozartovu Koncertu Es dur KV 482, S. R.
Nahrávka Mozartova Koncertu G dur s Ormandym se mi nezdála špatná a tak jsem souhlasil s jejím vydáním. Dneska už jsem jiného názoru. Stálo mě úsilí si ji poslechnout. Hosté (zvláště Eliso Virsaladze), kteří poslouchali se mnou, se samozřejmě předháněli ve chvále, kromě Míti, který to úplně právem přirovnal ke „kaši“. Částečně na tom má vinu filadelfský orchestr, jehož výkon ani zdaleka nebyl ideální. Kadence, kterou napsal Britten ke Koncertu Es dur, je úplně něco jiného, je velmi živá; našemu vánočnímu večeru v Moskvě zase dodala trochu lesku. A taky rozsvícený stromeček.

26. 12. nahrávka
Wagner: Lohengrin, scéna Elsy a Ortrudy z 2. jednání
Elisabeth Schwarzkopf ***, Christa Ludwig ***, dirigent? [Heinz Wallberg]
Tohle je pořád to nejlepší a člověk může být jen šťasten, že existuje něco takového, co všechno předčí a v každé notě je dokonalost sama. Ale „většina“ se ani nesnaží to poznat a pochopit. Scéna smíření těchto dvou „ženských symbolů“ je choulostivá. Myslím, že dohru v G dur dirigenti skoro vždycky strašně táhnou, jako by to byla „Isoldina smrt z lásky“, tady se to ale musí hrát „vzletněji“, prostěji a přirozeněji.

(pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová