Praha: Rusalka pod širým nebem
Dobře přes tisíc lidí, a další stovky těch, kteří se zastavili jen na chvilku, sledovalo včera večer na pražském náměstí Republiky alespoň část přímého přenosu…
Antonín Dvořák byl český skladatel, pedagog, dirigent a violista. Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi, zemřel v Praze 1. května 1904. Je autorem devíti symfonií a jedenácti oper. Patří mezi nejhranější české i světové skladatele.
Rodina Dvořákových provozovala hospodu na adrese Nelahozeves č. p. 12, při jejímž požáru v létě 1842 zachránil otec rodinu před uhořením. Všichni Antonínovi předci z otcovy strany byli řezníci nebo hostinští, a tak se předpokládalo, že prvorozený živnost zdědí. Vyučil se tedy řezníkem. Kromě řeznického řemesla se ve Dvořákově rodu geneticky předávalo také nadání k hudbě. Hudbu však otec považoval jen za příjemné zpestření každodenní všednosti a způsob přivýdělku. Brzy ale začalo být zřejmé, že u Antonína tomu bude jinak.
Když otec zjistil, že je Antonínův talent k hudbě mimořádný, nechal jej rozvíjet u učitele a hudebníka Josefa Spitze. Mladý Dvořák nejprve hrál na housle u muziky, později i sólově v kostele. Dvořák ale musel pomáhat v otcově živnosti, navštěvovali trhy a vybírali dobytek. Otec byl přesvědčený, že Antonín převezme živnost.
Syn řezníka odešel v roce 1857 do Prahy na varhanickou školu. Profesionální dráhu začínal jako violista v soukromém orchestru, poté hrál jedenáct let v orchestru Prozatímního divadla a tři roky zastával místo varhaníka u sv. Vojtěcha.
V období kolem roku 1865 byl Dvořák okouzlen mladou herečkou Prozatímního divadla, Josefinou Čermákovou. Toto setkání bylo do jisté míry osudové, neboť později se oženil s její mladší sestrou Annou (stejný osud nacházíme i u Mozarta a Haydna). Docházel do rodiny Čermákových, kde dával hodiny klavíru a na základě milostného vzplanutí napsal cyklus milostných písní, nazývaných Cypřiše podle básnické sbírky, která byla podkladem zhudebnění. Josefina se později provdala za hraběte Václava Kounice, ale Dvořák si uchoval přátelství nejen s Josefinou, ale také s Václavem Kounicem po celý život. K Cypřišům se Dvořák celý život mnohokrát vracel, a tak můžeme jejich melodie nalézt v celé řadě pozdějších skladeb.
Věnoval se komponování, ale většinu svých raných prací spálil. Teprve když v roce 1875 obdržel stipendium, začal se díky zlepšeným existenčním podmínkám skladatelské práci intenzivně věnovat.
Hmotná situace rodiny byla velice tíživá až do roku 1875, kdy se Antonín Dvořák rozhodl požádat o státní stipendium na Ministerstvu kultury ve Vídni s přiloženými dvěma symfoniemi a dalšími skladbami. Byla mu přiznaná nejvyšší možná podpora pro mladé umělce a to 400 zlatých, což představovalo malé jmění. Dvořák uspěl se žádostmi o stipendium celkem 5x za sebou, neboť ve stipendijní porotě zasedal tehdy již známý Johannes Brahms, který Dvořákovo umění uznával a později s ním navázal celoživotní přátelství. Díky Brahmsově doporučení začal Dvořákova díla vydávat i velký německý nakladatel Fritz Simrock.
Konečně se také dařilo i v soukromém životě, v letech 1878-1888 se manželům Dvořákovým postupně narodilo 6 zdravých dětí, které se dožily dospělosti. Po narození dcery Anny byla rodina pozvána Josefinou Kounicovou na zámeček ve Vysoké u Příbrami, který dostala od svého manžela hraběte Václava Kounice. Dvořákovi se ve Vysoké velmi líbilo, zakoupil od švagra starší hospodářské stavení a zrekonstruoval jej na obytný dům (až po skladatelově smrti dostala název Rusalka). V následujících 20 letech zde rodina trávila letní prázdniny a Dvořák zde zkomponoval mnoho děl.
V roce 1890 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odjel poprvé do New Yorku.
Velké úspěchy zaznamenal jako skladatel i jako dirigent především v Anglii, kam podnikl osm zájezdů.
Antonín Dvořák byl též vynikající pedagog, což můžeme doložit generací jeho výborných žáků (J.Suk, V.Novák, O.Nedbal).
V roce 1904 Dvořák bojoval se zdravotními potížemi, způsobené nemocnými ledvinami a ledvinovými záchvaty. Ledvinovou koliku komplikovaly nachlazení a chřipka a 1. května zemřel v rodinném kruhu.
Je pohřben na Vyšehradě v hrobě č. 101.
Od raného mládí intenzivně studoval díla velkých skladatelských mistrů a také tvořil i svá vlastní díla, dokonce zřejmě napsal velké množství děl, z nichž se nám ale žádné nedochovalo, Dvořák s nimi nebyl spokojen a všechny partitury zničil.
Prvním hudebním dílem, kterému přidělil opusové číslo 1, byl Smyčcový kvintet a moll z roku 1861 (skladateli bylo necelých 20 let), následoval Smyčcový kvartet A dur, op. 2.
Brzy se Antonín Dvořák odvážně pustil i do své První symfonie c moll s podtitulem „Zlonické zvony“ a vzápětí se pustil do rozsáhlé Druhé symfonie B dur, kterou vytvořil za pouhé dva měsíce. Pro spoluhráče z orchestru vytvořil Koncert pro violoncello A dur. Skládal ve velmi nuzných podmínkách, žil v jedné místnosti několika dalšími podnájemníky
Mimořádnou inspiraci představovalo angažmá v orchestru Prozatímního divadla, kde se setkal nejen se světovou operní literaturou, ale i tvorbou Bedřicha Smetany (Braniboři v Čechách, Dalibor a Prodaná nevěsta), což mělo zřejmě zásadní vliv na jeho rozhodnutí zkusit skládat dílo operní a symfonické.
Bez financí a jako zcela neznámý skladatel si nemohl dovolit objednat nové libreto, a tak použil starší text německého básníka Karla Theodora Körnera (Alfréd Veliký). Dvořákova operní prvotina Alfred se za autorova života nikdy nehrála.
Následně se pustil do druhé opery Král a uhlíř, kterou nabídl Prozatímnímu divadlu k nastudování, byla mu však vrácena jako nehratelná. Dvořák tedy na totožné libreto napsal zcela novou operu. Druhé zhudebnění Prozatímní divadlo přijalo, a tak se stal operním autorem.
V březnu 1873 Dvořák úspěšně provedl Hymnus „Dědicové Bílé hory“ na text Vítězslava Hálka. Z dosud anonymního violisty orchestru Prozatímního divadla se stal originálním autorem s budoucností skladatele. Povzbuzen nadšenými ohlasy na Hymnus začal chrlit jedno dílo za druhým: Symfonii č. 3 Es dur a č. 4 d moll, tři smyčcové kvartety, jednoaktovou komickou operu Tvrdé palice a řadu dalších skladeb, z nichž některé se nedochovaly.
Jako hlavní zdroj obživy představovaly příjmy ze hodin klavíru. V osobním životě také došlo k zásadním změnám, protože docházel do Čermákovy rodiny jako učitel klavíru, vytvořil si romantický vztah s mladší sestrou Anny – Josefínou, kterou si 17. listopadu 1873 Antonín Dvořák vzal za ženu. Věkový rozdíl dvaatřicetiletého Dvořáka a devatenáctileté Anny činil třináct let. V době sňatku nebyla Anna podle tehdejších zákonů plnoletá, byla však ve čtvrtém měsíci těhotenství. Nejprve bydleli novomanželé u Aniny matky, ale pak se přestěhovali do skromného bytu v ulici Na Rybníčku. V dubnu 1874 se jim narodil první syn Otakar, po němž brzy následovaly dcery Josefa a Růžena.
Až do roku 1875 byla finanční situace velmi tíživá, tak se Dvořák rozhodl požádat o státní stipendium.
Následující období bylo kariérně velmi úspěšné, stipendium umožňovalo intenzivní tvorbu. Nejvýznamnějším dílem tohoto období jsou Moravské dvojzpěvy, Serenáda E dur pro smyčcový orchestr, Klavírní kvartet D dur, či Pátá symfonie F dur.
Po tomto intenzivním skladatelském období nastala v soukromém životě velká tragédie, Dvořákovi přišli o všechny tři děti. Již po úmrtí prvního dítěte (1877) začal Dvořák komponovat dnes mezinárodně oceňované oratorium Stabat mater. Po ztrátě dalších dvou dětí napsal k textu středověké latinské sekvence pojednávající o utrpení Panny Marie.
V 80. letech Dvořákova hudba pronikla do povědomí i v zahraničí. Antonín Dvořák byl pozván do Londýna a zájem o provedení jeho děl představovalo klíčový moment v jeho kariéře. Místní instituce začaly objednávat jeho skladby pro hudební festivaly, takže většina cest za kanál La Manche (celkem 9x) je spojena s uvedením nových děl například: Sedmé symfonie napsané pro Londýn, oratoria Svatá Ludmila, kantáty Svatební košile a Requiem.
Jeho velkým triumfem spolupráce s touto ostrovní zemí bylo v červnu 1891 udělení čestného doktorátu v Cambridge.
Dvořákova hudba se nyní hrála i v okolních městech, ve Vídni, Budapešti, Lipsku, Berlíně.
Mezi jednotlivými zájezdy do Anglie vznikla celá řada děl jako Slovanské tance, Klavírní kvintet A dur, Mše D dur „Lužanská“ a také Jakobín, který se po Rusalce stal Dvořákovou nejhranější operou.
Roku 1888 navštívil Prahu dvakrát Petr Iljič Čajkovskij. Poprvé dirigoval své skladby na koncertech Umělecké besedy, podruhé přijel uvést evropskou premiéru své nové opery Evžen Oněgin. Během svých návštěv byl v kontaktu také s Dvořákem a pozval ho do Ruska na turné. To se uskutečnilo v březnu roku 1890, a sice v Moskvě a v Petrohradě. Koncerty měly u publika veliký úspěch, ale kritika Dvořákovi překvapivě vytkla nedostatek invence.
V roce 1891 dostal Dvořák pozvání do Spojených států amerických spojené s prestižní nabídkou postu ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku. Po dlouhém váhání skladatel podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě, to vše za honorář třicetkrát vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.
Antonín Dvořák 1892 odcestoval za oceán, kde strávil s jednou přestávkou dva a půl roku. Své pocity z nové země okamžitě začal hudebně zaznamenávat a v lednu 1893 začal komponovat Symfonii č. 9 e moll “Z Nového světa”. V letních měsících trávil prázdniny s rodinou ve vesnici Spillville ve státě Iowa, kde dodnes žijí potomci českých emigrantů.
Po návratu ze Spojených států opět vyučoval na Pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili budoucí čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který si dokonce vzal za ženu Dvořákovu nejstarší dceru Otýlii.
V roce 1896 bylo založeno nové hudební těleso Česká filharmonie, které sídlí v budově Rudolfina a dodnes platí za jeden z nejprestižnějších domácích orchestrů.
V závěru svého tvůrčího období se přiklonil k lidové moudrosti, říši bájí a pohádek. Nejprve zkomponoval 4 symfonické básně na texty Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice, vznikl Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. A finálně uzavírá Dvořák svoji tvorbu třemi jevištními díly. Komickou operou Čert a Káča, Rusalkou (premiéra 1901) a operou Armida.
Muzeum Antonína Dvořáka, které je součástí Národního muzea, tvoří asi devět tisíc sbírkových předmětů. Kromě rukopisů, korespondence a dalších vzácných dokumentů obsahuje sbírka také Dvořákovy osobní předměty.
Symfonie č. 1 c moll, B9 („Zlonické zvony“)
Symfonie č. 2 B dur, op. 4, B12
Symfonie č. 3 Es dur, op. 10, B34
Symfonie č. 4 d moll, op. 13, B41
Symfonie č. 5 F dur, op. 76, B54
Symfonie č. 6 D dur, op. 60, B112
Symfonie č. 7 d moll, op. 70, B141
Symfonie č. 8 G dur, op. 88, B163
Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B178 „Z Nového světa“
Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B191
Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B108
Koncert pro klavír a orchestr g moll, op. 33, B63
Romance pro housle a orchestr f moll, op. 11, B39
Mazurek pro housle a orchestr e moll, op. 49, B90
Rondo pro violoncello a orchestr g moll, op. 94, B181
Klid (také Klid lesa) pro violoncello a orchestr, op. 68/5, B182
Vodník, op. 107, B195
Polednice, op. 108, B196
Zlatý kolovrat, op. 109, B197
Holoubek, op. 110, B198
(Příroda, život, láska):
V přírodě, op. 91, B168
Karneval, op. 92, B169
Othello, op. 93, B174
Píseň bohatýrská, op. 111, B199
Husitská, op. 67, B132
Můj domov, op. 62, B125a
Slovanské rapsodie, op. 45, B86
Rapsodie a moll (Symfonická báseň), op. 14, B44
Vanda (předehra), op. 25, B97
(Tragická ouvertura/Dramatická ouvertura, B16a – předehra k opeře Alfred)
Serenáda E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B52
Serenáda d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44, B77
Česká suita, op. 39, B93
Suita A dur, op. 98b, B190
Slovanské tance I. řada, op. 46, B83
Slovanské tance II. řada, op. 72, B147
Pražské valčíky, B99
Slavnostní pochod, op. 54, B88
Polonéza Es dur, B100
Polka „Pražským akademikům“, op. 53/A/1, B114
Kvapík E dur, op. 53/A/2, B119
Symfonické variace, op. 78, B70
Legendy, op. 59, B122
Scherzo capriccioso, op. 66, B131
Josef Kajetán Tyl – scénická hudba, op. 62, B125
Sedm skladeb pro malý orchestr (Meziaktní skladby), B15
Nokturno H dur, op. 40, B47
Fanfáry, B167
Alfred, B16
Král a uhlíř – 1. zhudebnění, B21
Král a uhlíř – 2. zhudebnění, op. 14, B42, B151
Tvrdé palice, op. 17, B46
Vanda, op. 25, B55
Šelma sedlák, op. 37, B67
Dimitrij, op. 64, B127, B186
Jakobín, op. 84, B159, B200
Čert a Káča, op. 112, B201
Rusalka, op. 114, B203
Armida, op. 115, B206
Stabat mater, op. 58, B71
Requiem, op. 89, B165
Mše D dur („Lužanská“), op. 86, B153, B175
Te Deum, op. 103, B176
Svatá Ludmila, op. 71, B144, B205
Žalm 149, op. 79, B91, B154
Svatební košile, op. 69, B135
Americký prapor, op. 102, B177
Hymnus „Dědicové Bílé hory“, op. 30, B27, B102, B134
Slavnostní zpěv, op. 113, B202
Smyčcový kvartet č. 1 A dur, op. 2, B8
Smyčcový kvartet č. 2 B dur, B17
Smyčcový kvartet č. 3 D dur, B18
Smyčcový kvartet č. 4 e moll/B dur, B19
Smyčcový kvartet č. 5 f moll, op. 9, B37
Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 12, B40
Smyčcový kvartet č. 7 a moll, op. 16, B45
Smyčcový kvartet č. 8 E dur, op. 80, B57
Smyčcový kvartet č. 9 d moll, op. 34, B75
Smyčcový kvartet č. 10 Es dur, op. 51, B92 „Slovanský“
Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61, B121
Smyčcový kvartet č. 12 F dur, op. 96, B179 „Americký“
Smyčcový kvartet č. 13 G dur, op. 106, B192
Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105, B193
Dva valčíky, op. 54, B105
Andante appassionato, B40a
Kvartetní věta F dur, B120
Cypřiše (pro smyčcové kvarteto), B152
Klavírní kvartet č. 1 D dur, op. 23, B53
Klavírní kvartet č. 2 Es dur, op. 87, B162
Maličkosti pro dvoje housle, violoncello a harmonium, op. 47, B79
Serenáda pro flétnu, housle, violu a triangl, B15bis
Smyčcový kvintet č. 1 a moll, op. 1, B7
Smyčcový kvintet č. 2 G dur (s kontrabasem), op. 77, B49
Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, op. 97, B180
Klavírní kvintet č. 1 A dur, op. 5, B28
Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81, B155
Smyčcový sextet A dur, op. 48, B80
Klavírní trio č. 1 B dur, op. 21, B51
Klavírní trio č. 2 g moll, op. 26, B56
Klavírní trio č. 3 f moll, op. 65, B130
Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166
Tercet C dur pro dvoje housle a violu, op. 74, B148
Drobnosti pro dvoje housle a violu, op. 75a, B149
Gavota pro troje housle, B164
Romance pro housle a klavír f moll, op. 11, B38
Nokturno pro housle a klavír H dur, op. 40, B48a
Capriccio pro housle a klavír, B81
Mazurek pro housle a klavír e moll, op. 49, B89
Sonáta pro housle a klavír F dur, op. 57, B106
Balada pro housle a klavír d moll, op. 15/1, B139
Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75, B150
Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100, B183
Slovanský tanec č. 2 pro housle a klavír e moll, op. 46/2, B170
Koncert pro violoncello a klavír A dur, B10
Polonéza pro violoncello a klavír A dur, B94
Rondo pro violoncello a klavír g moll, op. 94, B171
Klid (také Klid lesa) pro violoncello a klavír, op. 68/5, B173
Slovanský tanec č. 3 pro violoncello a klavír A (As) dur, op. 46/3, B172
Slovanský tanec č. 8 pro violoncello a klavír g moll, op. 46/8, B172
Polka Pomněnka, B1
Polka E dur, B3
Poetické nálady, op. 85, B161
Silhouety, op. 8, B98
Suita A dur, op. 98, B184
Humoresky, op. 101, B187
Valčíky, op. 54, B101
Eklogy, op. 56, B103
Skotské tance, op. 41, B74
Klavírní skladby, op. 52, B110
Mazurky, op. 56, B111
Impromptu d moll, B129
Dumka, op. 12/1, B136
Furiant, op. 12/2, B137
Humoreska Fis dur, B138
Dvě perličky, B156
Dvě klavírní skladby (Ukolébavka a capriccio), B188
Dva menuety, op. 28, B58
Dumka, op. 35, B64
Tema con variazioni, op. 36, B65
Furianty, op. 42, B85
Lístek do památníku, B158
Moderato A dur, B116
Lístky do památníku, B109
Otázka, B128bis
Polka Per pedes
Slovanské tance I. řada, op. 46, B78
Slovanské tance II. řada, op. 72, B145
Legendy, op. 59, B117
Ze Šumavy, op. 68, B133
Nokturno H dur, op. 40, B48b
Preludia a fugy, B302
Biblické písně, op. 99, B185
Cigánské melodie, op. 55, B104
Písně, op. 2, B123 – B124
Písně milostné, op. 83, B160
V národním tónu, op. 73, B146
Cypřiše, B11
Čtyři písně, op. 82, B157
Dvě písně pro baryton, B13
Písně na slova Elišky Krásnohorské, B23
Sirotek, op. 5, B24
Rozmarýna, B24bis
Čtyři písně na slova srbské lidové poezie, op. 6, B29
Písně na slova z Rukopisu královédvorského, op. 7, B30
Večerní písně, op. 3, op. 9, op. 31, B61
Tři novořecké básně, op. 50, B84a, B84b
Dvě písně na lidové texty, B142
Ave Maria, op. 19b, B68
Hymnus k Nejsvětější Trojici, B82
Ave maris stella, op. 19b, B95A
Ukolébavka, B194
Moravské dvojzpěvy, op. 20, B50
Moravské dvojzpěvy, op. 29, B60
Moravské dvojzpěvy, op. 32, B62
Moravské dvojzpěvy, op. 38, B69
Na tej našej střeše, B118
O sanctissima, op. 19a, B95B
Dětská píseň, B113
Sborové písně pro mužské hlasy, B66
Kytice z českých národních písní, op. 41, B72
Z kytice národních písní slovanských, op. 43, B76
Pět mužských sborů na texty litevských národních písní, op. 27, B87
Čtyři sbory, op. 29, B59
V přírodě, op. 63, B126
Hymna českého rolnictva, op. 28, B143
Píseň Čecha, B73
Moravské dvojzpěvy (a cappella), B107
Mše B dur, B2
Polka Harfenice, B4
Kvintet b moll s klarinetem, B14
Sonáta f moll pro violoncello a klavír, B20
Dvě klavírní tria, B25 a B26
Tři nokturna pro orchestr (č. 2 „Májová noc“), B31
Sonáta a moll pro housle a klavír, B33
Romeo a Julie, předehra, B35
Oktet (serenáda), B36
Kačena divoká, B140
Smuteční pochod
Smyčcový kvartet C dur, B401
Smyčcový kvartet B dur, B402
Serenáda pro orchestr A dur, B403
Valčík, B404
Valčík, B405
Ecossaisen, B406
Allegretto a moll, B407
Klavírní kvartet B dur, B408
Motivy, B409
Klavírní skladba e moll, B410
Americká hymna, B411
Symfonie h moll, B412
Koncert pro orchestr, B413
Válečná předehra, B414
Rapsodie A dur, B415
Smyčcové kvartety, B416
Smyčcový kvartet, B 417
Koncert pro housle (symfonie) g moll, B418
Sonáta pro violoncello a klavír, B419
Symfonie „Oceán“ („Neptun“), B420
Capriccio, B421
Suita d moll, B422
Skici, B423
Rapsodie f moll, B424
Koncert (?), B425
Klavírní sonáta, B426
Andante cantabile, B427
Sonatina pro violoncello a klavír, B428
Orchestrální suita, B 429
Hiawatha, B430
Symfonie A dur, B431
Zjevení sv. Jana, B432
Klavírní skladby, B433
Andante pro violoncello a klavír, B434
Svatojanská muška, B435
Šárka, B436
Příchod ženichův, B437
Job, B438
Píseň písní, B439
Vlasty skon (Vlasta), B440
Horymír, B441
Zpěv z Lešetínského kováře, B204
Dvě irské písně, B601
Uherské tance č. 17 – 21, B602
Ruské písně, B603
Ha, ta láska, B604
Old Folks at Home, B605
Tisíckrát pozdravujeme tebe, B605bis
Vysocká polka, B606
rytíř Řádu železné koruny
nositel čestného odznaku Litteris et artibus
doživotní člen Panské sněmovny Parlamentu
čestný doktor Univerzity Karlovy
čestný doktor hudby univerzity v Cambridge
umělecký ředitel konzervatoře v Praze
umělecký ředitel Národní hudební konzervatoře v New Yorku
čestný člen Filharmonické společnosti v Londýně
dopisující člen holandské Jednoty pro podporu hudebního umění
člen České akademie pro vědy, slovesnost a umění
řádný člen berlínské Akademie věd
čestný člen Filharmonické společnosti v New Yorku
čestný člen Filharmonické společnosti v Budapešti
čestný člen Společnosti přátel hudby ve Vídni
čestný člen Glasbena Matica v Ljubljani
člen znaleckého kolegia Ministerstva školství a osvěty pro věci autorského práva v oblasti hudby
první dirigent České filharmonie
čestný člen Umělecké besedy v Praze
čestný člen Hudební matice v Budapešti
čestný člen Družstva českého národního divadla v Brně
Antonín Dvořák (TV film) Československo / Francie, 1990, 95 min. Režie: Jaromil Jireš, Scénář: Jarmil Burghauser, Jaromil Jireš . Hrají: Lubor Tokoš, Zlata Adamovská, Jiří Adamíra, Jan Kačer, Josef Suk.
Antonín Dvořák na Opeře Plus.
Antonín Dvořák: Komplexní zdroj informací o skladateli.
Antonín Dvořák na Facebooku.
Antonín Dvořák na YouTube.
(Autorkou textu je Eva Kolandová.)
Dobře přes tisíc lidí, a další stovky těch, kteří se zastavili jen na chvilku, sledovalo včera večer na pražském náměstí Republiky alespoň část přímého přenosu…
Z ohlasů v zahraničním tisku Když přijde řeč na vodní víly a prince, voda a země se nepropojí Rusalka v Metropolitní opeře ukazuje dvě tváře Dvořákova…
Výběr z ohlasů v zahraničním tisku Rusalka – hudebně skvostná Dvořákova opera s výtečnou protagonistkou a mistrovským výkonem v orchestřišti Už desetiletí se opera Antonína…
Podruhé v historii vídeňské Státní opery se v jejím repertoáru objeví Dvořákova nejhranější opera. Premiéra nového nastudování Rusalky byla ohlášena na poslední letošní lednovou neděli.Režie se…
Kantátou Antonína Dvořáka Svatební košile v provedení Plzeňské filharmonie začala dnes plzeňská část programu Roku české hudby. Dvořákovo méně známé dílo na motivy Erbenovy balady,…
Ze tří zcela totožných závěrečných koncertů roku 2013, které pořádala Berlínská filharmonie jsem navštívil ten prostřední. 30. prosince na něm vystoupil můj oblíbený Lang Lang a…
Zápisník Jindřicha Bálka (37) Tak se může ptát každý, komu se nechce přelom roku trávit s alkoholem, petardami, ohňostrojem a stále úpadkovější televizí. Skoro jakýkoli…
Symfonické dílo Antonína Dvořáka patřilo po celou aktivní dirigentskou dráhu Václava Neumanna ke stěžejním oblastem jeho zájmu a jeho interpretační pojetí těchto děl vnímá dodnes…