Antonio Vivaldi

Antonio Lucio Vivaldi, italský skladatel a houslista. Narozen 4. 3. 1678 v Benátkách, zemřel 27. či 28. 7. 1741 ve Vídni. Proslavil se obzvláště svými instrumentálními koncerty, mezi které patří i soubor čtyř houslových koncertů Čtvero ročních dob, jeho nejznámější dílo vůbec.

Život a kariéra

Antonio Vivaldi se narodil jako druhý z deseti dětí do rodiny houslisty Giovanni Battisty Vivaldiho. Právě jeho otec, původním povoláním holič, byl pravděpodobně jeho prvním a nejdůležitějším učitelem ve hře na housle i kompozici. Pro Vivaldiho byla ale původně zamýšlena dráha duchovního, a tak byl po absolvování teologického vzdělání roku 1703 vysvěcen knězem.

Ospedale della Pietà

Ve stejném roce získal také své první hudební angažmá, a to v Ospedale della Pietà, sirotčinci a jednou z nejznámějších dívčích hudebních škol v Benátkách. Zde měl Vivaldi na starost instrumentální výuku, kompozici a nastudování nových skladeb pro hudební produkce ústavu.

V prvních letech zde působil též jako kaplan. Povolání kněze ale později, ze zdravotních důvodů, již nevykonával. S Ospedale della Pietà byl Vivaldi, kromě několika přestávek, spojen téměř po celý svůj život.

Vivaldi a opera

Vivaldiho dalším polem působnosti byla opera. Po zkomponování své první opery Ottone in villa roku 1713 byl více než dvacet následujících let činný jako skladatel četných jevištních děl, aranžér pasticcií a také jako impresário.

Mantova

V letech 1718-1720 byl zaměstnán v Mantově u prince Filipa Hesensko-Darmstadtského a jakožto „maestro di cappella di camara“ zde měl na starost veškerý provoz světské hudby.

Během tohoto angažmá se seznámil s mladičkou mezzosopranistkou Annou Girò, se kterou jej až do své smrti spojoval úzký vztah jak na umělecké, tak i osobní rovině. Anna se stala jeho žačkou a později i jeho absolutně favorizovanou primadonou. Účinkovala v mnohých z jeho oper a někdy ho také doprovázela na jeho cestách.

Cesty po Evropě

Mezi léty 1729-1731 podnikl cestu do střední Evropy. Pravděpodobně zavítal též do Prahy, kde tehdy působící benátská divadelní společnost Antonia Denzia provedla několik Vivaldiho oper. Další zásluhu na šíření jeho děl v Českých zemích mělo také několik českých šlechticů, se kterými byl Vivaldi v kontaktu (viz níže).

Poslední léta

Od počátku 30. let až do roku 1740 byly Vivaldiho hlavním působištěm Benátky. Svou poslední cestu podnikl roku 1740 do Vídně, zřejmě se záměrem prosadit zde provedení některých svých oper. Kvůli smrti císaře Karla VI. na podzim 1740 však byla vídeňská divadla během následující karnevalové sezóny uzavřena. Vivaldi ve Vídni zůstal i přesto a více či méně úspěšně se zde snažil navázat další kontakty. 27. nebo 28. července 1741 zemřel ve svém bytě blízko vídeňského Kärntnertortheater.

Tvorba

Vivaldiho dílo čítá kolem 800 skladeb a s výjimkou sólové klávesové hudby zahrnuje všechny v tu dobu v Itálii běžné vokální a instrumentální žánry. Těžištěm jeho tvorby spočívá v instrumentálních koncertech (500), z nichž velká část je zkomponovaná pro sólové nástroje, nejčastěji housle.

Vivaldiho koncerty vynikají hlavně svou rozmanitostí v obsazení, nástrojovými kombinacemi, formou a nápaditostí koncepce. Různé rysy jeho koncertů byly později dalšími generacemi skladatelů přejaty a staly se u tohoto žánru normou. Velký vliv měl Vivaldi na tvorbu Johanna Sebastiana Bacha, který také některé jeho koncerty upravil pro varhany.

Jak ve vokální, tak i instrumentální hudbě Vivaldi často znovu využíval a různými způsoby zpracovával hudební materiál ze svých starších děl. V tomto ohledu jsou klíčovým inspiračním zdrojem jeho instrumentální koncerty.

Vivaldiho první doložené skladby vznikly během prvních let působení v Ospedale della Pietà. Mezi ně patří 12 triových sonát (op. 1) z roku 1705 a 12 houslových sonát (op. 2) z roku 1709.

L´estro armonico, cyklus dvanácti koncertů pro housle a orchestr vydaný roku 1711 v Amsterdamu se stal nejvlivnějším hudebním tiskem první poloviny 18. století.

Vivaldi je autorem kolem 35 oper, z nichž nejstarší je Ottone in villa (1713) a nejmladší Rosmira (1738). Jeho tvorba zahrnuje čtyři oratoria, dvě z nich vznikla pro Ospedale della Pietà. Hudba z nich se dochovala pouze k oratoriu Juditha triumphans (1716). Toto dílo vzniklo na zakázku Benátské republiky a biblickým příběhem Judity, která oklame nepřátelského vojevůdce Holoferna, alegoricky oslavuje vítězství Benátčanů nad Turky při obléhání ostrova Korfu.

Kompozicí vokální komorní hudby se Vivaldi zabýval spíše okrajově. Velká část těchto skladeb vznikla během jeho dvouletého působení v Mantově. V oblasti duchovní hudby převažují kompozice na neliturgické texty a skladby k nešporám. Značnou část z nich, mezi nimi například žalmy Beatus vir (RV 795), In exitu Israel (RV 604), Lauda Jerusalem (RV 609), Nisi Dominus (RV 803), nebo Magnificat (RV 611) zkomponoval pro zpěvačky Ospedale della Pietà.

Vivaldi a Česko

Vivaldiho hudba byla již za jeho života rozšířená a oblíbená v Českých zemích a Vivaldi zde měl několik vazeb. Jednou z nich byla benátská divadelní společnost Antonia Denzia, která na základě pozvání hraběte Františka Antonína Sporcka mezi léty 1724-1734 působila v Praze. Tato společnost zde během svého působení provedla řadu Vivaldiho děl. Například opera Argippo (1730) měla premiéru právě v Praze, která se tak stala mimoitalským městem, kde byly Vivaldiho opery nejvíce hrány.

S Českými zeměmi Vivaldiho spojovaly i kontakty k několika českým šlechticům. Jedním z nich byl hrabě Václav Morzin. Jemu Vivaldi věnoval sbírku 12 koncertů Il cimento dellˈarmonie e dellˈinventione (op. 8) z nich první čtyři tvoří známý cyklus Čtvero ročních dob. Ve svém věnování Vivaldi zmiňuje, že hraběti jakožto „Maestro di Musica in Italia“ sloužil již několik let a také chválí jeho vynikající orchestr. Pro nejvyššího purkrabího, hraběte Janu Josefa Vrtbu, Vivaldi zase složil několik skladeb pro loutnu (RV 82, 85, 93).

Zajímavosti

Pro zrzavou barvu svých vlasů byl Vivaldi přezdíván „il prete rosso“, tedy „zrzavý kněz“.

Galerie

: Antonio Vivaldi (zdroj commons.wikimedia.org)

: Antonio Vivaldi (Pier Leone Ghezzi 1723)

: Antonio Vivaldi (archiv OP)

Výběr z tvorby

Duchovní hudba

Stabat mater, f moll, RV 621, 1712?
Nulla in mundo pax sincera, RV 630, 1713–1717
Filiae mestae Jerusalem, RV 638, 1713–1717
Juditha triumphans devicta Holofernes barbarie, RV 644, 1716

Opery

Ottone in villa, RV 729, 1713
La verità in cimento, RV 739, 1720
Giustino, RV 717, 1724
Farnace, RV 711, 1727
Argippo, RV 697, 1730

Instrumentální hudba

L’Estro Armonico. [12] Concerti op. 3, 1711
La Stravaganza. [12] Concerti op. 4, 1716
Il Cimento dell’Armonia e dell’Inventione. Concerti a 4 e 5 op. 8, 1725
La Cetra. [12] Concerti op. 9, 1727

Výběr z diskografie

The Vivaldi Album, Cecilia Bartoli, Il Giardino Armonico, Decca Classics 1999.
La Stravaganza, 12 violin concertos, Rachel Podger, Arte dei Suonatori, Channel Classics 2003.
Orlando furioso, Marie-Nicole Lemieux, Jennifer Larmore, Veronica Cangemi, Philippe Jaroussky, Lorenzo Regazzo, Ann Hallenberg, Blandine Staskiewicz, Choeur Les Eléments & Ensemble Matheus (Jean-Christophe Spinosi), Naïve 2005.
Stabat Mater, Andreas Scholl, Ensemble 415 (Chiara Banchini), Harmonia Mundi 2007.
Le Quattro Stagioni, Rachel Podger, Brecon Baroque, Channel Classics 2018.
Vivaldi, Jupiter Ensemble (Thomas Dunford), Léa Desandre, Cecilia Bernardini, Louis Creac’h, Jerome van Waerbeke, Bruno Philippe, Douglas Balliett, Peter Whelan , Emmanuel Frankenberg, Roberta Cristini, Jean Rondeau, Alpha Classics 2019.
Concerti per il flauto, Giovanni Antonini, Il Giardino Armonico, Alpha Classics 2020.

Dokumenty

Krameš, Dan (režie): Argippo znovuzrozený, 2009.

Kritická a souborná vydání děl, archivy online

Opere strumentali, G. F. Malipiero (ed.), Istituto Italiano A. Vivaldi, 1947–1972.
Nuova edizione critica delle opere di A. Vivaldi, Istituto Italiano A. Vivaldi (ed.), 1982–2003.

Vivaldiho kompozice na IMSLP.