Luciano Pavarotti

Luciano Pavarotti byl jedním z nejslavnějších tenoristů a operních pěvců historie. Narodil 12. října 1935 v italské Modeně, zemřel 6. září 2007 tamtéž.

Život

Dětství, život a rodina

Luciano Pavarotti zdědil pěvecký talent po svém otci, amatérském zpěvákovi a pekaři, který syna od dětství vedl ke zpěvu. Zároveň však hrál fotbal na pozici středního útočníka za tým Lepanta a toužil po profesionální fotbalové kariéře. Už jako malý chlapec však vyhrál s pěveckým sborem mezinárodní soutěž a začal studovat zpěv u profesora Arrigoa Pola. Fotbalovou kariéru tak brzy ukončil.

Za svou hudební dráhu vydal několik set sólových alb. Před koncem kariéry pravidelně organizoval v Modeně charitativní večery Pavarotti a přátelé.

Zemřel na rakovinu slinivky, kterou onemocněl roku 2006.

Soukromý život

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželství s Aduou Pavarotti skončilo rozvodem po 36 letech manželství, ze kterého vzešly tři dcery. V roce 2003 se oženil podruhé, vzal si svou o polovinu mladší partnerku a producentku Nicolettu Mantovaniovou. Mají spolu jednu dceru.

Kariéra

Pavarottiho kariéru odstartovala soutěž Achilla Periho v roce 1961, kde vystoupil v roli Rudolfa v Pucciniho opeře La bohème. Poté následoval debut v divadle v Palermu a v milánské La Scale. Úspěch pak na sebe nenechal dlouho čekat, následovalo angažmá v Londýně, Amsterdamu, v Curychu či ve Vídni. V opeře La bohème se pak představil poprvé i při svém debutu právě ve Vídni roku 1963 a také v londýnské Covent Garden, kde tehdy úspěšně zastoupil Giuseppe Di Stefana.

Díky barvě svého hlasu, skvělé technice a v neposlední řadě i díky svému vysokému „c“ se záhy dostal do newyorské Metropolitní opery, kde debutoval v roli Tonia v Donizettiho opeře Dcera pluku. Právě v této inscenaci si získal zájem veřejnosti, když zazpíval ono vysoké „c“ hned devětkrát. Od té doby mu odborníci přezdívají „král vysokého c“.

Pavarotti se zaměřoval především na italský repertoár, mezi jeho nejslavnější role patří Radames z Verdiho Aidy, Cavaradossi z Pucciniho Toscy, nebo Nemorino z Donizettiho Nápoje lásky. Do povědomí veřejnosti se nejvíce dostala árie prince Kalafa Nessun dorma z Pucciniho opery Turandot. Kromě angažmá v divadelních domech se zúčastnil řady turné po celém světě, navštívil Čínu, Japonsko, bývalý Sovětský svaz, USA a další země.

Pavarotti a populární hudba

Pavarotti měl velkou zálibu v rockové a pop-rockové hudbě a díky společným koncertům s hvězdami jako U2, Sting, James Brown či Bryan Adams pomohl zpopularizovat klasickou hudbu a přivést k ní nové fanoušky. Byl také prvním umělcem, který se zasloužil o pořádání koncertů na stadionech, mj. jako velký fotbalový fanoušek zpíval s uskupením Tři tenoři na fotbalovém MS v roce 1990.

Tři tenoři

Projekt Tři tenoři s Plácidem Domingem a Josém Carerrasem byl divácky mimořádně úspěšný, přestože byl kritikou mnohdy odsuzován kvůli přílišné komerčnosti a líbivosti. Důležitou roli v jeho profesní dráze sehrála i televize jako médium, ta totiž vysílala živé přenosy z jeho koncertů na stadionech či z jiných veřejných míst (Hyde Park, Central Park) a díky tomu jej shlédlo rozsáhlé publikum.

Interpret a Česko

Pavarottiho mohlo české publikum vidět v Praze jen dvakrát. Poprvé v roce 1996 v hale na Výstavišti a podruhé a naposledy v téměř vyprodané pražské Sazka Areně v roce 2005 v rámci jeho turné na rozloučenou. Koncert za doprovodu Pražské komorní filharmonie absolvoval vsedě a již na něm byla znát únava a nepříliš dobrý zdravotní stav.

Galerie

Diskografie

Kompletní diskografii je možné zhlédnout zde.

Ocenění

Cena Grammy

1979 Nejlepší klasický sólový zpěv (Luciano Pavarotti – Hits From Lincoln Center)
1980 Nejlepší klasický sólový zpěv (Luciano Pavarotti & the Bologna Orchestra for O Sole Mio – Favorite Neapolitan Songs)
1982 Nejlepší klasický sólový zpěv (Marilyn Horne, Luciano Pavarotti, Joan Sutherland, Richard Bonynge & the New York City Opera Orchestra for Live from Lincoln Center)
1982 Nejlepší klasický sólový zpěv – Luciano Pavarotti, Emerson Buckley (conductor) & the Symphony Orchestra of Amelia Romangna for Luciano Pavarotti in Concert
1991 Nejlepší klasický sólový zpěv (José Carerras, Plácido Domingo, Luciano Pavarotti, Zubin Mehta & the Orchestra Del Maggio Musicale for Carreras, Domingo, Pavarotti in concert)

Další ocenění

1980 Daytime Emmy Awards za vynikající výkon (La Gioconda)
1983 Primetime Emmy Award za vynikající pořad klasické hudby (La bohème)
1985 Primetime Emmy Award za mimořádný výkon (Vévoda z Mantovy, Rigoletto)
1986 People’s Choice Award pro nejoblíbenějšího umělce klasické hudby
1998 Cena MusiCares – Osobnost roku
1998 Grammy Legend Award
2001 Cena Kennedyho centra za mimořádný kulturní přínos
2001 Nansenova cena
2003 Komandér Řádu za kulturní zásluhy

Kulturní reference

Filmy a filmová zpracování oper s L. Pavarottim

Andrea Chénier (1996, TV film)
Pagliacci (1994, TV film)
Elisir d´amore (1991, TV film)
Die Fledermaus (1990, TV film)
La bohème (1988, TV film)
Marie Stuartovna (1988, TV film))
Il trovatore (1988, TV film)
Idomeneo (1983, TV film)
Ano, Giorgio (1982, TV film)
Rigoletto (1982, TV film)
Aida (1981, TV film)
Un ballo in maschera (1980, TV film)

Filmy o L. Pavarottim

Pavarotti (2019, životopisný film)
Pavarotti: Zrození popové hvězdy (2017, TV film)
Tři tenoři – zrození legendy (2015, TV film)
Pavarotti – hlas pro věčnost (2013, TV film)
Pavarotti – The Last Tenor (2004, TV film)

Literatura

Candido Bonvicini: Můj přítel Pavarotti (1995, Champagne Avantgarde)
Adua Pavarotti: Život s Lucianem (1994, Alpress, OSNA, Knižní klub)
Jürgen Kesting: Luciano Pavarotti: The Myth of the Tenor (1996, Northeastern University Press)
Marcia Lewisová: Soukromý život božských pěvců (Rybka Publishers, 1998)
Ève Ruggieri: Pavarotti (Praha: Iris, 1994)
Tiziano Bedonni: Luciano Pavarotti: il cuore oltre l’ostacolo (Roma: Vertigo, 2014)

Odkazy

Luciano Pavarotti na webu Operabase:

Oficiální stránky umělce.

Archiv umělce na Opeře Plus.

Pavarotti na YouTube.

Pavarotti na Facebooku.

Pavarotti na Instagramu.

Pavarotti na IMDb.

Pavarotti v bázi CSFD.

Pavarotti v České televizi.

Pavarotti v Českém rozhlase.

 

(Autorem textu je Karolina Babíčková.)