Nové číslo Týdeníku Rozhlas

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týdeník Rozhlas 48/2017
s programy Českého rozhlasu a televize od 27. 11. do 3. 12. 2017
vychází 20. listopadu 2017

 

Nezavíráme oči před bolestí
Již několikrát oslnila Prahu. Podobně jako posluchače v dalších hudebních sálech světa. Khatia Buniatishvili, třicetiletá fenomenální gruzínská klavíristka, která po dvou letech vystoupí koncem listopadu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného, tentokrát i se svou starší sestrou Gvantsou, rovněž klavíristkou. Khatia začala hrát – podobně jako Gvantsa – ve třech letech pod matčiným vedením. V šesti letech měla svůj první koncert s komorním orchestrem v Tbilisi. V deseti letech dostala pozvání na vystoupení na koncertech ve Švýcarsku, Francii, v Německu, Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Monaku, Itálii, Rakousku, Dánsku, Rusku, na Ukrajině, v Arménii, Izraeli a USA. V současné době žijí Khatia i Gvantsa v Paříži, politická realita ovlivnila jejich životy. Jako přesvědčené vlastenky odmítají důsledně všechna pozvání ke koncertům v putinovském Rusku, přestože se jen hrnou s tím, jak stoupá jejich umělecký věhlas. Chatia (jejíž jméno v anglickém přepisu nemá nic společného s naší Káťou) a Gvanca Buniatišviliovy vtrhnou na pražské pódium 28. listopadu jako oheň a voda. Svůj temperament neskryly ani v následujícím rozhovoru, v němž používáme jejich jména v anglické podobě, v níž je znají posluchači na celém světě.

Vystoupíte na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Co obdivujete na umění tohoto významného českého pianisty?
Khatia: Nahrávky Rudolfa Firkušného jsem poprvé slyšela před mnoha lety. Musím říct, že se mě velice silně dotkly. Firkušný byl tak vnímavý, citlivý klavírista. Stále jsou pro mě jeho nahrávky velmi silným zdrojem inspirace.
Gvantsa: Já miluju jeho interpretaci Dvořákova klavírního koncertu g moll. Vlastně ho proslavil, protože v době, kdy ho začal uvádět v zahraničí, byl tento koncert takřka neznámý.

Obě jste již v Praze hrály. Je pro vás účinkování ve Dvořákově síni Rudolfina něčím výjimečné?
Khatia: Je to jedinečné. Pokaždé mám pocit, jako kdybych vnímala tu spoustu vzpomínek a různých lidských příběhů, které jsou vryty do zdí tohoto sálu a vytvářejí naprosto jedinečnou, nepřekonatelnou atmosféru.
Gvantsa: Dvořákova síň je překrásná. Velmi ráda hraju v takových nádherných, neopakovatelných sálech, ale to nejdůležitější je – publikum. Vybavuji si, že posluchači v Rudolfinu jsou velmi otevření, pozorní a štědří na potlesk, a opravdu moc se těším na listopadový koncert.

Khatio, s velkým úspěchem jste hrála na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného již před dvěma roky. Co vás přimělo k tomu, abyste se do Prahy vrátila?
Khatia: To je prosté. Miluju Prahu. Už když jsem do tohoto města poprvé vkročila, měla jsem pocit jak něčeho důvěrně známého, tak zcela jedinečného. Ale ráda bych poznamenala, že ještě dřív, než jsem Prahu poprvé navštívila, jsem ji znala z mnoha knížek.

V Praze zahrajete skladby pro dva klavíry. Spolu vytváříte duo, které se dokonale doplňuje. Pramení tohle souznění z toho, že jste sestry, velmi blízké bytosti?
Gvantsa: Je neskutečně příjemné – člověk se cítí až přepychově – být na pódiu společně s Khatiou. Hraje nádherně a velmi mě inspiruje. To je tak důležité, s kým hrajete, kdo je váš partner! Jsem nesmírně šťastná, že takovým muzikantem je právě moje sestra. Máte pravdu, jsme si velmi blízké, a myslím, že to je na naší hře patrné.
Khatia: Nikdo mě nezná lépe než moje vlastní sestra. Rozumí mi beze slov, nemusíme nic říkat, a vše je mezi námi jasné – v hudbě i v životě. Mám takové štěstí – a považuji to za požehnání –, že takový člověk je má sestra i partner na pódiu.

Khatio, nahrála jste Rachmaninovův klavírní koncert s Českou filharmonií za řízení Paava Järviho a také jste hrála s tímto orchestrem Schumannův Klavírní koncert a moll. Jak se vám spolupracuje s Českou filharmonií? Nalezli jste společný hudební jazyk?
Khatia: Samozřejmě, ten existuje. Miluju ten vřelý a tmavý zvuk orchestru. Pokaždé se neomylně dotkne mého srdce a rozezní všechny struny ve mně.

Khatio, váš poslední koncert v Praze měl dirigovat Jiří Bělohlávek, ale bohužel již byl nemocný a musel tento koncert odříct. Přesto, s Jiřím Bělohlávkem jste předtím vystoupila. Vybavujete si tuto spolupráci? Co na něm obdivujete?
Khatia: Rozplakala jsem se, když jsem se dozvěděla, že je Jiří Bělohlávek tak moc nemocný. To byl tak velký a jedinečný muzikant! Nedovedu vypovědět, jaké jsem měla štěstí, že jsem poznala takového člověka – nejen dirigenta. Hodně mě inspiroval, vedl mě, moc ho obdivuji.

Gvantso, natočila jste dvě Dvořákovy skladby – Dumky a Slovanský tanec e moll. Jaký máte vztah k Dvořákově hudbě? Uvádíte jeho skladby na koncertech?
Gvantsa: Skladby Antonína Dvořáka mají naprosto nezastupitelnou roli v repertoáru klavírních dvojic. Jeho Slovanské tance hrají dua velmi často. Miluji českou lidovou hudbu a její ohlas, právě jako českou duši, vnímám v Dvořákově hudbě velmi silně.

Má slovanská hudba něco společného s gruzínskou hudbou?
Gvantsa: Nenalézám mnoho styčných a společných podob mezi českou a gruzínskou lidovou hudbou, ovšem právě rozdílnost činí život tak krásným…

Gvantso, hodně se věnujete interpretaci skladeb Franze Schuberta. Zúčastnila jste se i Schubertova festivalu v Hohenemsu v roce 2014. To musí být velký zážitek, hrát v dřevěné koncertní síni Angeliky Kauffmannové! Říká se, že to je třetí nejlepší koncertní sál v Rakousku…
Gvantsa: Schubert je neobyčejně komplexní skladatel. Jeho hudba je velmi hluboká a tragická, a v dalším okamžiku neobyčejně lehká a prostá. Takhle ji prostě cítím. Schubert je můj oblíbený autor. Když hraju jeho skladby, mám pocit, jako bych se s touhle muzikou narodila. To se týká hlavně jeho skladeb pro klavírní dua.

  1. 1
  2. 2
  3. 3