Nové číslo Týdeníku Rozhlas

  1. 1
  2. 2

Týdeník Rozhlas 40/2017
s programy Českého rozhlasu a televize od 2. do 8. 10. 2017
vychází 25. září

 

Mráček objevuje Korngolda
Ve své generaci nyní nejzajímavější, mimořádně úspěšný sólista Jan Mráček, se 2. října představí v Houslovém koncertu Ericha Wolfganga Korngolda na prvním abonentním koncertu 91. sezony rozhlasových symfoniků.

Nejde o úplně typické repertoárové číslo. S tím nápadem jste přišel vy?
Pobídka přišla od šéfdirigenta Ondreje Lenárda a od SOČRu – a já se jí rád zhostil. Korngoldův koncert se dostává do repertoáru pomalu, už se ale studuje na konzervatořích a doufám, že bude i na pódiích častěji. Říkám si, jak je možné, že se hraje tak málo?! Korngold, narozený v Brně, býval označován za geniální dítě, komponoval už v jedenácti letech. Naštěstí se mu podařilo utéct před Hitlerem a stal se z něho slavný hollywoodský skladatel. Jeho Houslový koncert je krásná moderní klasika, málokdo by skladbu zařadil k roku 1945. Třetí věta je skutečný trhák, zní totiž hodně jako filmová hudba. V konzervativnějším hudebním životě je ozvláštněním.

Co vám dalo studium ve Vídni?
Nenahraditelný vhled do hudebního světa, vždyť se tam střídají ty nejslavnější osobnosti. A skvělé to bylo i s mým profesorem Pospíchalem, členem Vídeňských symfoniků. Emigroval v sedmdesátých letech, takže je to už dávno Vídeňák, ale s českým srdíčkem. Když jsem vyhrál Kreislerovu soutěž, přišlo tolik koncertních příležitostí, že jsem musel vídeňské studium ukončit. Dodělávám si teď už jen titul na AMU u profesora Čepického.

Zázemí máte ale nyní v Praze, včetně rodičů – také houslistů. Cítíte se už být hotovým?
Mám v Praze svou rodinu a také spoustu koncertních příležitostí… Nikdo nemůže říci, ani v šedesáti, že je hotov. Byli umělci, třeba Pablo Casals, kteří cvičili na nástroj i v devadesáti. Říkal, že ještě dosud cítí pokrok! Pokud se chci živit sólovým hraním, je třeba se neustále učit. A jak je to s mamkou a s taťkou? Pro mě je těžko pochopitelné, jak mohou v tom neuvěřitelném tempu hrát už pětatřicet let v orchestru. Je prima, když se potkáme profesně na pódiu. Maminka je členkou SOČRu, ale že bychom se společně zabývali třeba Brahmsovým Houslovým koncertem, to ne.

Z rozhovoru Petra Vebera

 

D-dur na návštěvě u osobností
Stanici Český rozhlas D-dur, která vysílá čtyřiadvacet hodin denně klasickou hudbu, čeká postupné doplňování vysílacího schématu o nové prvky. A tak se mimo jiné v jejím vysílání objeví od října pořad Na návštěvě, jemuž budou patřit víkendová dopoledne. Před mikrofonem vždy bude ve svém domácím nebo pracovním prostředí některá zajímavá osobnost a k poslechu budou znít nahrávky na CD podle jejího výběru a s jejím komentářem.
Prvním takovým hostem je David Mareček, který je nejen ředitelem České filharmonie (a předtím byl ředitelem Filharmonie Brno), ale také je pianistou. Je tedy pochopitelné, že mezi kompaktními deskami, které doporučuje a pouští, jsou snímky obou zmíněných orchestrů. A stejně jasné je, že mezi nimi musí být i nahrávky některých slavných klavíristů.
Avšak záběr Davida Marečka je přece jen širší. Umí moc zajímavě zdůvodnit, proč rád poslouchá barokní desky dirigenta Johna Eliota Gardinera, proč se mu líbí, jak zpíval barytonista Dietrich Fischer-Dieskau, nebo jak hraje houslistka Janine Jansen. Umí pěkně zavzpomínat na dědečka, který mu před lety pouštěl klasické černé desky, a dovede barvitě popsat, co teď poslouchá v autě, když jede někdy v noci z Prahy domů do Brna. Za určité situace je prý nejlepší Mozart…
Ve vysílání D-dur se tak během první říjnové soboty a neděle s průvodním slovem Davida Marečka objeví například Dvořákova Pátá symfonie z kompletu Jiřího Bělohlávka. Vedle toho pak mimo jiné Šeherezáda od Rimského-Korsakova, Janáčkův Taras Bulba, árie z Bachových Matoušových pašijí, deska pianisty Friedricha Guldy, písně z Mahlerova cyklu Chlapcův kouzelný roh nebo úryvek z Mozartovy Figarovy svatby. Host také zauvažuje nad novým fenoménem poslouchání hudby z jiných zdrojů, než jsou CD. I on tak ostatně činí. Jde s dobou.
A ještě něco zazní – ukázka z toho, kde David Mareček hraje sám. To ovšem nevybral on, to musel být někdo jiný…

Z článku Petra Vebera k pořadu na ČRo D-dur v sobotu 7. a neděli 8. října

 

Život se převalil jako tsunami
K devadesáté koncertní sezoně, kterou letos dovršil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, zazní na Dvojce v premiéře dokumentární portrét jedné z výrazných osobností nedávné historie orchestru – harfistky Dagmar Platilové.

Bývá při podobných příležitostech zvykem připomínat dirigenty nebo významná nastudování děl známých skladatelů. Nelze ale pominout, že orchestr se skládá i z jednotlivých hráčů, bez nichž by neexistoval. Všichni musejí být dobří, někteří jsou výjimeční. Mezi ty patří Dagmar Platilová, která je dodnes v hudebním světě pojmem. Její kariéra trvala padesát let, z toho plnou polovinu byla harfistkou rozhlasových symfoniků.

  1. 1
  2. 2