Jeho otce zavála turbulentní doba první světové války do Rumunska, kde zůstal i po vzniku Československa, a kde se ve městě Piatra Neamț 1. listopadu 1921 Jan Tausinger narodil. Na Bukurešťské univerzitě studoval průmyslovou chemii a od roku 1945 na tamější konzervatoři skladbu a dirigování. Absolvoval zde již v roce 1947. Po návratu do Československa pokračoval v letech 1948–1952 ve studiu obou oborů na pražské AMU.
Profesionální život Jana Tausingera byl rozmanitý. V Praze v roce 1948 založil a vedl Vysokoškolský umělecký soubor. Po absolutoriu působil několik let na Ostravsku, kde se stal uměleckým vedoucím Dělnického uměleckého souboru Vítkovických železáren. Dirigoval rozhlasové orchestry v Ostravě, Plzni, ale i v Bukurešti. V letech 1954–1958 byl ředitelem Vyšší hudební pedagogické školy v Ostravě. Následně se na dva roky stal uměleckým vedoucím Uměleckého souboru ministerstva vnitra, pak čtyři roky vedl Ústřední hudbu ministerstva vnitra. V roce 1968 působil jako sbormistr opery Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, na to navázala práce dramaturga v Československém rozhlasu, mezi léty 1971–1975 proložená ředitelováním na Pražské konzervatoři.
Dílo Jana Tausingera je možno rozdělit do dvou tvůrčích období. V prvním tvořil především různé vokální formy pro VUS, komorní skladby a skladby většinou tematicky poplatné době svého vzniku. Druhé, velmi kontrastní období se datuje od roku 1964, kdy Jan Tausinger po návštěvě v té době věhlasných kurzů tzv. Nové hudby v Darmstadtu začal ve své tvorbě uplatňovat kompoziční techniky, jež si na těchto kurzech osvojil (například dodekafonii, serialitu či aleatoriku). Do tohoto období spadá řada skladeb, z nichž mnohé ve své době upoutaly. Ohlas vzbudily například Čmáranice po nebi, Sinfonia bohemica nebo Sinfonia slovacca.
Dva dny po skladatelově výročí jsem pro studenty oddělení skladby Pražské konzervatoře uspořádal seminář s účastí skladatelovy dcery Libuše Tausingerové. Z poslouchané tvorby Jana Tausingera na studenty, stejně jako dříve na návštěvníky koncertních provedení, zapůsobila skladba pro soprán, recitátora a symfonický orchestr Ave Maria. Dílo silné a hluboce humanistické, které je dle mého mínění vrcholem Tausingerovy tvorby a byla by škoda, kdyby se na ně zapomnělo.
