Uri Caine řekl Beethovenově Deváté Nein!

Sedmnáctý ročník polyžánrového festivalu Americké jaro byl zahájen 10. května v multifunkčním sále DOX+ koncertem, na kterém zněl jazz i klasika – oba styly byly uplatněny zvlášť i dohromady, ale jejich střet nepůsobil nikterak rušivě. Byl to večer hudebních fúzí, který přinesl mnoho inspirujících podnětů odborné veřejnosti i běžnému publiku.

Uri Caine, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)
Uri Caine, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)

Hlavním hrdinou večera byl americký skladatel a jazzový pianista Uri Caine, který s Moravskou filharmonií Olomouc zahrál dvě své skladby a také kompozici Johna Zorna. Vrcholem koncertu se stala pražská premiéra Cainovy kompozice Nein! věnovaná Beethovenově výročí v roce 2020. Orchestr řídil britsko-německý dirigent David Robert Coleman, který zkušenou rukou udržel velké orchestrální celky v kompaktním tvaru.

Cainova kompoziční filosofie plyne ze záměru vycházet z tematického materiálu slavných skladeb a využívat je v nových jazzových i nejazzových souvislostech. Své skladby často též stylizuje pro potřeby svých klavírních jazzových kreací. Chceme-li najít nějakou historickou paralelu, museli bychom se obrátit například k Lisztovým parafrázím na témata k Wagnerovým operám. Na večeru zaznělo jeho zpracování Beethovenových 33 klavírních variací na Diabelliho valčík, op.120 a již zmiňovaná skladba Nein!.

Prvně jmenovaná ponechává původní kompoziční půdorys, který Caine instrumentuje pro symfonický orchestr. Instrumentace je tvořena především tak, aby klavír vždy vynikl. Pouze první variace zůstala v orchestrální podobě bez sólového nástroje. V dalších pak tvoří Caine klavírní komentáře, další vrstvu, která komunikuje s původní paralelně znějící skladbou. Vždy se skladatel opírá o hudební smysl daného místa a snaží se jej umocnit moderními prostředky. Někdy klavírista vstupuje do Beethovenovy formy s vlastními jazzovými intermezzy, která parafrázují další Beethovenovy slavné skladby (Osudovou a další). Cainův jazzový klavír je barevně atraktivní – nejenom filigránsky cifruje, ale i dobarvuje klasickou partituru. Asi největší zásah vzniká tam, kde pianista vstupuje do pauz, které jsou zaznamenány v původním notovém zápisu a vyplňuje je vlastními akcentovanými vstupy. Dochází až k ironizaci původního stavu. Při srovnání s původní Beethovenovou kompozicí došlo k zajímavému výsledku – Beethovenova skladba je dokonale časově proporční, Cainův rukopis z ní vytváří poněkud zdlouhavý proces. Nelze však vyloučit, že svůj podíl na řečeném stavu měl poněkud nemotorně a nesourodě hrající orchestr. Lze to vysvětlit tím, že hráči tak renomovaného tělesa se necítili dostatečně motivováni faktem, že jsou jen pozadím charismatické jazzové osobnosti.

David Robert Coleman, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)
David Robert Coleman, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)

Skladba Nein! pro klavír a orchestr Uriho Caina preparuje Beethovenovu Devátou symfonii a vytváří z ní novou kompozici – nejde tedy jen o kompoziční manipulaci ex post, ale o variačně evoluční celek. Skladba je formově ucelená, dělená do dvou velkých celků v tempovém sledu pomalu – rychle. Rychlý díl se již výlučně věnuje zpracování tématu ze závěrečné věty poslední Beethovenovy symfonie Freude schöner Götterfunken. Nová kompozice nabízí nebývale pestrou směsici nápadů vyvěrajících z Beethovenovy Deváté. Za mnohé lze uvést efektní evoluční vyústění do známé písně We shall overcome (Jednou budem dál) Charlese Tindleyho, která vzbudila vzpomínku na Sametovou revoluci v roce 1989. Závěrem lze usoudit, že skladba Nein! by se mohla klidně jmenovat Ja!, protože v mnohých z nás spíše podněcovala vzpomínky na Beethovenovu symfonii, než aby je mařila. I tento fakt lze však považovat za benefit večera.

Sólová klavírní jazzová skladba Johna Zorna Book of Angels, která zazněla jako první po přestávce, byla obohacena báječným Cainovým provedením. Zde se pianista zaskvěl jako osobnost progresívní linie newyorkské jazzové scény. Skladba totiž nabízí v postmoderním pojetí širokou paletu nálad, mnohé pak upomínaly Chicka Coreu (například na začátku), jiné poukazovaly k evropské historické modalitě či orientálním intonacím. Prostředí takové hudby s oslňující klavírní osobností patrně neřeší formovou neuzavřenost skladby a nechá se unášet kouzlem detailu – tak je třeba Zornovu skladbu v těchto intencích brát. Dílo zaznamenalo vřelé přijetí početného publika.

Koncert trval více než dvě hodiny, což při vydýchaném vzduchu v sále a velkém vedru přineslo pro publikum nápor na pozornost. Mnozí pak ještě navíc zůstali na besedu s pianistou a dirigentem, kde se dověděli mnohé zajímavosti o tvorbě a provádění podobných žánrových fúzí. Beseda byla vedena v angličtině a nebyla překládána. Měl jsem však pocit, že jazyková bariera neexistovala. To je také jedno z pozitivních zjištění, které večer nabídl.

Uri Caine, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)
Uri Caine, 10. května 2022 (foto Marek Bouda)

Uri Caine
10. května 2022, 19:00 hodin
DOX+

Program:
Uri Caine: Nein! Pro klavír a orchestr (na motivy Beethovenovy Symfonie č. 9)
Ludwig van Beethoven: Variace na Diabelliho valčík, op. 120 (zpracování Uri Cainem)
John Zorn: Book of Angels

Účinkující:
Uri Caine – klavír
Moravská filharmonie Olomouc
David Robert Coleman – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments